S fenkou přiletěl tryskáčem. Posila Komety Witkowski: Rukavice klidně odhodím

Věhlasná zámořská posila zvyklá na luxus? Nikoliv. Obránce Luke Witkowski přiletěl do Evropy za brněnským angažmá soukromým tryskáčem tak trochu z donucení. „Bylo to komplikovanější kvůli tomu, že jsem se sem snažil dostat se psem. Nechtěli jsme naši Nollie dát do zavazadlového prostoru letadla. Byly s tím problémy, takže nakonec jsem z toho udělal takový výlet. A teď už jsem tady,“ usmívá se šestatřicetiletý chasník z Hollandu v Kanadě.

I když není žádný střelec, v dresu hokejové Komety už stihl zapsat dva góly na nedávném přípravném turnaji Dolomiten Cup.

Jak to tedy přesně bylo s tím soukromým tryskáčem?
Šlo o sdílený soukromý let, nejen můj. Nebylo to něco, co bych původně chtěl. Aby se mnou Nollie mohla do standardního letu, musel bych ji nechat certifikovat jako služebního psa. Na to jsem ale neměl čas. Díval jsem se tedy ještě na možnost vyrazit do Evropy zaoceánskou lodí, což byla asi sedmidenní plavba z New Yorku do německého Hamburku. Jenže ta byla plná.

Takže ten letecký roadtrip nebyl pro vás standardní přesun?
Ani pro sebe bych si nekoupil soukromý let, ale zařídil jsem ho pro svého psa. (usmívá se)

Udělal jsem pro NHL všechno, shodli se Brabenec a Kunc. Před farmou volí Kometu

To je tedy speciální zacházení.
Nollie je součást rodiny, teď je jí třináct let. Nevíme, kolik času nám s ní ještě zbývá. Poslední tři sezony jsem ji nechával u rodičů. Takže mě přesun sice stál spoustu peněz, ale tuhle sezonu jsme ji už opravdu chtěli vzít s sebou.

Brněnský klub se na tom nějak podílel?
Že by mi Kometa objednala soukromý tryskáč kvůli psovi? To by asi neprošlo. (směje se)

Chtěl jste vůbec do smlouvy nějaké speciální podmínky?
Ne, nic mě nenapadá. Je to profesionální hokej a na konci dne prostě přijdete z práce. Takže opravdu nevyžaduji žádné speciální zacházení. Let jsem si zkrátka zaplatil z vlastní kapsy a ten pes stejně ani neví, co to všechno stálo.

Jste velmi zkušený hráč a v Evropě jste se ocitl až v pozdější fázi kariéry, možná už se blížíte jejímu konci.
Říkáte, že jsem starý? (rozesměje se)

Jste starší než většina kádru.
Jo, no… Když se podívám na soupisku, je tam hráč narozený v roce 2008 a v tu chvíli si uvědomuji, že fakt stárnu. Tehdy jsem vycházel ze střední školy. Ale cítím se dobře, pořád mě baví chodit na zimák a hrát hokej. Takže dokud tohle nezmizí, budu v tom pokračovat.

Mladí kluci ale nemají v životopise sedm sezon za Tampa Bay Lightning, Detroit Red Wings a všechny ty další štace.
Třeba to přijde i u nich. Jejich kariéry začínají, zatímco moje dny, tedy většina z nich, už jsou za mnou. Doufám však, že ještě dokážu využít své zkušenosti a pomoct Brnu, jak jen to půjde.

Když jsme domlouvali tento rozhovor, s mluvčím klubu jsme vás řešili s kódovým označením „Tvrďák“. Platí to stále?
Musím hrát tvrdě. Když se podíváte na moje statistiky, opravdu nejsem žádný ostrostřelec, ale snad je těžké proti mně hrát. Taky by se dalo říct „rváč“ a ano, během kariéry jsem se pral. Hodně jsem se pral. Ale i to byla moje cesta do vysněné NHL. A pokud se ta příležitost naskytne i teď, nebojím se toho. Když to přijde v české extralize, klidně ty rukavice zase shodím.

Celá NHL se z hlediska dovedností posunula. Není tolik o hitech a tvrdosti, ale především o rychlosti a šikovnosti. A pokud nejste šikovný, v NHL si nezahrajete...
Takže musíte být dobrý, přesně tak. Doby, kdy jste byl jen rváč a neuměl hrát hokej, jsou dávno pryč. Tedy ano, jsem tvrdý, ale zároveň snad umím hrát hokej. Myslím, že moje kariéra tak nějak mluví sama za sebe. NHL je dnes bezpochyby ligou šikovných hráčů, ale pořád bude potřeba mít v týmu kluky, kteří tyhle hvězdy ochrání.

Rybář, pohodář, zámořím obouchaný bek. Čekají se od nás velké věci, ví Svozil

Posunula se role hráčů ze čtvrté nebo třetí lajny na jinou úroveň?
Když jste hráč ze čtvrtého útoku, musíte se nějak dostat i na oslabení. Musíte si svoje minuty odpracovat. Doby, kdy někdo seděl na lavičce jen proto, aby se pral, už jsou fakt pryč. Já během své kariéry také nějakou dobu hrál coby útočník a dělal všechno, co jsem mohl, abych se udržel v sestavě. Vlastně polovinu svých zápasů v NHL jsem zvládl v útoku.

Co na vaše výkony říkal legendární Steve Yzerman, který byl ještě donedávna generálním manažerem Detroitu?
Byli jsme dost v kontaktu. Setkali jsme se v Tampě i v Detroitu. Dokonce mi nabídl práci v organizaci, až praštím s hokejem. Ale nedávno ve své funkci skončil, tak nevím, co pak bude.

A dával vám nějaké rady? Je členem síně slávy NHL, hokejový velikán. Musel přece cítit, že vaše role se velmi těžko obsazuje. Možná jste poslední nebo předposlední hráč sestavy, ale zároveň plníte opravdu důležité úkoly.
Něco na ten způsob. Možná nehrajete nejvíc minut, ale musíte najít způsob, jak být pro tým platný i jinak – mimo led, na střídačce nebo v kabině. Takovým hráčům se obvykle říká „glue guys“, tedy kluci, kteří drží tým pohromadě. Snaží se v kabině vytvářet pozitivní energii a být pro tým přínosem i jinak než jen tím, kolik času stráví na ledě.

Takže jste v kabině dýdžejem a srandistou?
Vtipálkem rozhodně. Od písniček se snažím držet dál, to nechávám na mladých klucích. Jednou jsem vybíral hudbu v kabině a dostal jsem to pořádně sežrat. (smích)

Takže jste pouštěl Johnnyho Cashe a spoluhráči chtěli 50 Centa?
Tak nějak. Vlastně jsem minulou sezonu jednou dělal dýdžeje na cestě a pustil jsem samé staré věci z devadesátek a nultých let. Pořádně ani nevím, co teď frčí, a je mi to jedno.

Jaromír Jágr (vpravo) z Floridy ani v této situaci na gólmana Bena Bishopa z Tampy Bay nevyzrál. Výbornou defenzivní príci odvedli Luke Witkowski (vlevo) a Matt Carle.

V Detroitu jste musel potkat řadu českých hráčů...
Třeba Martina Frka.

Obdivuji jeho střelu.
Jeho střelu obdivuje celý svět. Jsem rád, že mě nikdy netrefil. Teda pokud si vzpomínám. Na tréninku to tolik nehrotí. Nesnaží se kluky zabít, ale viděl jsem, jak jednou trefil Dana Girardiho z první do krku. Nevím, jak se ten kluk vůbec dokázal zvednout. Byla to jedna z nejpůsobivějších věcí, které jsem za svou kariéru spatřil. Napadlo mě, jestli ten chlap není mrtvý, ale nakonec se zvedl sám.

Do KHL pro miliony. Kolik si vydělá Frk? Smlouvu podepsal s nenáviděným Rusem

A co vám Frk říkal o českém hokeji, životě tady, respektive české zkušenosti obecně?
Všichni, s nimiž jsem mluvil – on, Michal Kempný, který je teď v Kladně, i Filip Hronek –, říkali, že se mi tu bude líbit. A zatím se mi tu líbí.

Kometa je v českém hokeji celkem specifický klub s věrnými a hlasitými fanoušky. Víte, do čeho v Brně jdete?
Nevím. Ale třeba Finsko bylo v tomto skvělé. Ve Švédsku jsou fanoušci také opravdu hlasití. Žádná videa z Brna jsem si nepouštěl, ale brzy to určitě zažiju na vlastní kůži.

Můžou fanoušci očekávat, že trochu přizpůsobíte styl hry, nebo se v tomhle věku člověk nemění?
Starého psa novým kouskům nenaučíte. Nemyslím si, že se ze mě jen tak stane nějaký kanonýr. Raději pomůžu ostatním klukům, aby góly dávali, a budu se snažit držet puk od naší branky. Ostatně to dělám celou kariéru.

Těší vás tedy víc asistence?
Chtěl bych být celkově dobrým spoluhráčem. Řekl bych, že jsem hodně týmový a nikdy nehraju sobecky.

Dobrej hit vždycky potěší, hlásí tvrďák v defenzivě brněnské Komety Nedomlel

V obraně se vám vyrojilo devět konkurentů. Navíc jsou mezi nimi zajímavá jména navrátilců z různých klubů, domácí miláčkové. Je pro vás výhoda, že se od vás očekává jiná role a máte tak trochu jiné postavení?
Nemyslím si, že by mě sem přivedli, kdybych neměl hrát. Na své hře nic měnit nebudu. Je mi vlastní blokování střel, přidám hity. Věřím, že vědí, jakého hráče vzali, a přesně tohle chci v Brně nabídnout.

Mluvíte s láskou o svém psovi. Je to pro tvrdého chlapa typické? Že má ve svém životě i tyhle měkké stránky, takovou svou druhou tvář?
Asi jo. Mám také šestiletou dceru. Ta má moje srdce. Učím se jí česat vlasy. Prostě dělám věci, které dělají tátové holčiček. Je to nádherné. Roztaju v její přítomnosti.

Přepnete v hlavě, když přijdete do kabiny a vezmete do ruky hokejku?
Když hraju zápasy, tak tohle tlačítko zapnu. Před dcerou se zkrátka agresivně nechovám. Ale jsem hrozně soutěživý. Jakmile přijde utkání, prostě zařadím další rychlost.