Volal mi Hrdina, Faksa mi psal. Vaněček se těší z draftu, v zámoří postrádá české jídlo

Dvě reprezentační medaile a úspěšný draft do NHL, kde si ho zvolil Dallas. Tak by se dala shrnout uplynulá sezona talentovaného hokejisty Jakuba Vaněčka. Kariéra mu zatím vychází podle plánu, s nadějí vyhlíží další sezonu za mořem. „Žiju tím každý den, chci být lepší a lepší,“ hlásil osmnáctiletý bek.

Už ve čtrnácti letech odešel z Havlíčkova Brodu do extraligového Liberce, kde sbíral zkušenosti. Uplynulou sezonu strávil v zámoří. V juniorské WHL, v týmu Tri City Americans, kde se zařadil k tahounům.

„Mám za to, že jsem před sezonou udělal dobré rozhodnutí, že jsem za moře odešel,“ řekl na kempu juniorské reprezentace v Chomutově.

Na přelomu roku mu dal šanci Patrik Augusta. Jako nehrajícího náhradníka ho vzal na mistrovství světa dvacítek, kde společně s ostatními slavil stříbro.

Výzva, které se nebojí. Tomajko se schází s juniory, zatím mu chybí Mrtka či Benák

Na jaře pak, tentokrát už v roli lídra, dovedl reprezentační osmnáctku na šampionátu po dvanácti letech k medaili, když v utkání o bronz porazila Lotyšsko 4:1.

Ne nadarmo hokejoví experti považovali Vaněčka směrem k červnovému draftu NHL za nejnadějnějšího českého obránce. A ukázalo se, že jejich predikce byly správné. Ve druhém kole po něm celkově na 59. místě sáhl právě Dallas.

Jak jste spokojený s výsledkem letošního draftu?
Skvělý tým, skvělá organizace, takže jsem moc spokojený, i když samozřejmě vnímám, jak těžké bude se tam dostat. Ale uvidíme.

Kde jste draft sledoval?
Byl jsem s rodinou na stadionu doma v Humpolci, kde jsme na to koukali. Čekal jsem na své jméno, pak jsme to chvilku oslavili, ale pak už jsem ve dvě v noci jel na letiště a v šest ráno letěl do Dallasu, takže to bylo trošku náročné.

Podobně jako rozvojový kemp?
Ano. Ten byl náročnější, než jsem čekal, ale užil jsem si ho. Byli tam skvělí trenéři a měli jsme skvělé tréninky.“

Někdejší hokejový útočník Jiří Hrdina hrál během exhibice v holešovické hale za výběr Sparty.

Radek Faksa se loučí s fandy Dallas Stars a odlétá reprezentovat Česko na olympiádu do Milána.

Zjišťoval jste si něco o Dallasu? Byl jste v kontaktu s Jiřím Hrdinou, současným skautem týmu?
Hned po draftu mi volal, gratuloval a říkal mi, co a jak bude. Celá moje rodina je sparťanská a Jirka Hrdina je sparťanská legenda. Děda je zarytý sparťan, tak mi hlásil, že je skvělé, že jde zrovna o něho, kdo v Dallasu působí. Mimochodem přes Instagram mi napsal i Radek Faksa, že mi gratuluje. Bylo super, že mi napsalo takové jméno.

Draftem letos na třetí pokus prošel také váš kamarád obránce Tomáš Galvas, se kterým se znáte z Liberce i z reprezentace. Čekal jste, že mu to letos vyjde?
Hrozně jsem mu to přál, protože si to zasloužil. Zasloužil si to už dva roky zpátky, ale tuhle sezonu měl totálně odstřelenou. Jsem za něho hrozně rád. Jsme dobří kámoši, na dvacítkách jsme spolu byli i na pokoji. Říkal jsem si, že by bylo fakt divné, kdyby po něm nikdo nesáhnul. Nakonec si ho vybral Pittsburgh, navíc jsme šli brzy po sobě, což bylo super.

Je Galvas také vaší herní inspirací?
Má ofenzivní dovednosti na hodně vysoké úrovni. Samozřejmě jsem na něho celé MS dvacítek koukal, je neuvěřitelné, jaké má v zápasech sebevědomí. To je něco, co bych si od něho chtěl vzít.

Galvas se na draftu konečně dočkal. Uspěl další tucet Čechů, jedničkou je McKenna

Jak jste zmínil, na přelomu roku jste se podíval na mistrovství dvacítek, do zápasů jste ale nezasáhl. Jaký pro vás turnaj v této roli byl?
Byl to skvělý zážitek, i když jsem nehrál ani jeden zápas. Prožívat to z tribuny bylo neskutečné. Ta euforie po výhře nad Kanadou v semifinále byla něco nepopsatelného.“

Nemrzelo vás, že jste si nezahrál?
To určitě ne. Byl jsem tam nejmladší a vzhlížel jsem ke klukům. Samozřejmě to člověka lákalo, ale vážil jsem si toho, že jsem tam vůbec mohl být.

Na jaře na šampionátu osmnáctek jste už dostal mnohem větší prostor.
Ano, zpátky ve svém ročníku jsem měl úplně jinou roli. Hrál jsem naopak všechny zápasy a také jsem si to moc užil. Vyhráli jsme bronz, měli jsme skvělou partu, nikdy na to nezapomenu.

Tým se na vás v utkáních hodně spoléhal, hrával jste okolo 23 minut na zápas. Byl jste se svými výkony spokojen?
Mohlo to být lepší. Měli jsme virózu v kabině, takže jsem byl takový rozlámaný a nemocný... Byla škoda, že jsme neporazili v semifinále Švéďáky, protože si myslím, že jsme měli na víc.

„Hra, co měla koule“. Bronzová osmnáctka jen potvrzuje hokejový posun. A jak dál?

Pomohla vám reprezentace k úspěchu v draftu?
Když jsem byl na combine testech v Buffalu (fyzické testy před draftem), spousta týmů mi na mítincích říkala, že se mi to povedlo, že mi to směrem k draftu určitě pomůže. A myslím, že asi pomohlo.

Máte za sebou první sezonu za mořem. Jaká byla?
Se stylem, co se hraje v Americe, jsem se srovnal docela rychle. Měl jsem tam navíc Davida Krčála, byl tam i Slovák Tomáš Rácz, oba mi ze začátku hodně pomohli. Myslím, že jsem se zlepšoval s každým zápasem.

Frekvence zápasů je tam ale asi velká, že?
V tom je to dobré, protože když se třeba jeden zápas nepovede, za dva tři dny je další. Takže rychle vypnu a myslím na to, co bude. Chybu můžu napravit v dalším zápase. Malé hřiště mě naučilo rychle posouvat puky a dělat rychlejší rozhodnutí. V tomto směru mi to určitě pomohlo.

Jak jste tuhle velkou změnu zvládal z osobního hlediska?
To bylo celkem v pohodě, protože jsem ve čtrnácti letech odešel do Liberce a bydlel dvě hodiny od domova. Jediné, co mi nesedlo, bylo však americké jídlo, to české mi moc chybělo.

Co tedy bylo nejnáročnější?
Hlavně cestování. Tréninky na suchu i na ledě jsou proto i trošku volnější, protože jsme unavenější z cest.

Letos WHL povolila jeden trip ročně letadlem.
Bude to hodně příjemná změna. Musí to být trip přes deset hodin, asi to bude do Prince Albertu, kam by to autobusem trvalo přes dvacet hodin. Cestování vám jinak sebere opravdu hodně sil. V tom je WHL vážně náročná.

Před draftem jste ohlásil, že vaše další kroky povedou na univerzitu. Na to si ale ještě budete muset rok počkat, že?
Ano. Musím ještě dodělat školu, abych splnil kritérium, které tam je. Ale myslím, že pro mě bude dobré zůstat ještě rok ve WHL, a teprve pak udělat ten další krok. Teď je pro mě dobré odehrát ještě hodně zápasů, v nich získám větší zkušenosti než z tréninku.

Proč jste se rozhodl vydat se cestou univerzitního hokeje?
Na univerzitě mají development na jiné úrovni. Jediné mínus je to, že je tam méně zápasů, ale jinak tréninky a zázemí mají ve všech týmech skvělé. Myslím, že to člověka skvěle připraví na další krok do AHL.

Kdo je vaším hokejovým vzorem?
Je to dobrá náhoda, protože je to Miro Heiskanen, právě z Dallasu. Skvěle bruslí, hraje po celém hřišti, od něho bych rád něco odkoukal a vzal si něco z jeho hry. Třeba bude možnost.

Ve vaší kariéře jde tedy zatím vše podle představ?
Určitě ano. Mým snem bylo hrát v Severní Americe, což se mi minulou sezonu povedlo. Teď na to chci navázat a neustále se zlepšovat, abych nezastavoval.