Kämpf o kapitole NHL: Lidskost chybí, jde jen o byznys. Jsem na sebe hrdý

Už ne dělník ledu, ale snad produktivní eso. Už ne chladná NHL, ale vřelý Litvínov. Už ne kočování, ale domácí klid. Mistr světa David Kämpf jubilejní desátou sezonu na nejlepším hokejovém jevišti světa neodehraje, ta devátá ho přiměla k návratu ze zámoří. Na tři roky se upsal extraligové Vervě – i díky kamarádství s bratry Kašovými, hvězdami chemiků.

„Jsem na sebe hrdý za to, co jsem v NHL dokázal,“ svěřil se jedenatřicetiletý centr, který v Chicagu, Torontu, Vancouveru a Washingtonu zasáhl včetně Stanley Cupu do 611 zápasů, nastřílel 54 gólů a na dalších 102 se podílel asistencí. Poslední rok ho však otrávil, a tak kývl na asi největší český přestup léta.

Co rozhodlo?
Už začátkem minulé sezony jsem to začal zvažovat. Kdo hokej trošku sleduje, ví, co se kolem mě odehrávalo. Vyskytly se nějaké problémy s Torontem, poslali mě na farmu, pak přišly potíže s rozvázáním smlouvy. Táhlo se to, objevily se spekulace, že je možnost návratu. Nakonec jsme si řekli, že ještě zkusíme další štaci v NHL. Podepsal jsem Vancouver, na konci to nedopadlo, jak jsem chtěl. Sezona byla velice náročná jak pro mě, tak hlavně pro moji rodinu. Dvakrát jsme se museli stěhovat, což nebylo vůbec příjemné. To byl poslední hřebíček.

Co na to rodina?
Že tohle už absolvovat nechceme. Chceme trošku klid. Kariéra v NHL byla dlouhá, velice náročná, trvala devět let. Myslím, že už nastal správný čas se vrátit.

Velký comeback, Kämpf mění NHL za Litvínov. Bratři Kašové prodloužili smlouvy

Mohl do toho promluvit posezonní trejd do Buffala?
My kapitolu NHL úplně neuzavírali. Kdyby přišla zajímavá nabídka, nemyslím finančně, ale lokalitou, rolí v týmu a podmínkami pro rodinu, rozhodli bychom se zůstat. Nic takového nepřišlo. Teď se soustředím jen na Litvínov.

Znechutí člověka, když zjistí, jak tvrdý byznys NHL je? Viz vaše poslední sezona.
Říkal jsem si, že troška lidskosti v NHL zůstává, bohužel to je opravdu jen byznys. Nikdo se neohlíží doprava doleva, jaká je třeba vaše rodinná situace. Co se hodí klubu, to udělá. V tom to je náročné. Ale prostě takhle to v NHL chodí.

Jak hodnotíte zámořskou etapu? Hrál jste převážně v Chicagu a Torontu, klubech Original Six.
Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlel a jsem na sebe pyšný, co jsem v NHL dokázal. Kdo tomu trošku rozumí, určitě ví, že není jednoduché se v ní prosadit. A ještě těžší je se tam udržet. Víme, že českých hráčů v NHL ubývá, hlavně těch, co pravidelně nastupují. Jsem na sebe hrdý. Šest stovek zápasů, to není nic lehkého.

Navíc jste ukázal, že i nedraftovaný hráč se může prosadit.
Jsou různé cesty, jak se do NHL dostat. Trochu mě mrzí, že hráči jako Radek Faksa nebo Tomáš Nosek nedostávají od expertů nebo novinářů v Česku až takový kredit. Málokdo se v nejlepší lize světa udrží tak dlouho, zvlášť v dnešní době, kdy se rok od roku zvedá. Přicházejí tam mladí, velice dobří hráči.

Vy jste jako spoluhráče poznal i hvězdy Matthewse v Torontu či Kanea v Chicagu. Jací jsou?
Ze začátku jsem z nich měl velký respekt, pak zjistíte, že jsou to normální hráči a lidi jako ostatní. Já s nimi měl skvělý vztah, ať už s Patrickem Kanem nebo Jonathanem Toewsem. Pak to byl Auston Matthews, s kterým si doteď prohodíme pár zpráv. Bylo super se od nich učit a strávit s nimi ta léta.

Jaké je čelit tlaku v Torontu, který dekády čeká na pohár?
Častokrát jsme to řešili s kluky z týmu a okolí, že nevíme, čím to je. Ale ten tlak je cítit – a je obrovský. Na jednu stranu je to škoda, protože organizace šlape skvěle, je jedna z nejlepších. Mám respekt ke klukům, kteří tam jdou dobrovolně. Je skutečně těžké tam hrát.

Vy jste se prosadil s rolí muže na černou práci. Jak jste to bral?
V NHL je hrozně moc hráčů a já si tuhle roli vybral, abych se tam udržel. Kdybych se nepřizpůsobil tomu, co po mně chtějí, asi bych tam nehrál. Musíte být chytrý, zjistit, v čem se můžete prosadit a v čem ne. Vím, že nebudu hrát na úkor Kanea nebo Matthewse v prvních dvou lajnách. Zaměřil jsem se na tohle, to byla moje šance, abych byl pro tým platný. Asi jsem odvedl dobrou práci, když jsem tam vydržel devět let.

55 fotografií

Je nějaký moment, zápas, gól, na který ze zámořských let nejraději vzpomínáte?
Bylo jich víc. Třeba zápas NHL v Praze, neskutečné, přišla se podívat rodina. Pak utkání v play off s Torontem a gól, který jsem v něm dal – to byl emočně silný moment. Taky bych vyzdvihl celou první sezonu v Torontu, když tam byl Ondra Kaše. Což bylo něco neskutečného. Dělali jsme si vždycky srandu, že se sejdeme v jednom týmu v NHL, a ono se nám to nakonec povedlo.

Jak moc vás k návratu lámal váš kamarád Ondřej Kaše?
Na letošní olympiádě jsme to probírali, řešili jsme, co a jak. A to mě taky přesvědčilo. Úplně mě nenutil, ale zná mě i moji rodinu, věděl, co prožíváme, co chci. Ale že by mě přemlouval, to bych ani neřekl.

Zvažoval jste i jinou evropskou soutěž? Určitě by o vás stáli.
Už se nemůžu ohlížet jen na sebe, ale i na rodinu. Máme dvě děti, nechci je vláčet po světě nebo přes celou republiku, stěhovat se. To bychom mohli zůstat v NHL, což jsem zavrhl na začátku. Děti toho zažily už dost, domluvili jsme se, že zůstaneme doma. Bydlíme kousek od Chomutova, máme tady zázemí a rodinu. Nabídek jsem měl víc, ale já neřešil nic jiného než Litvínov.

Proč?
Jsou tady kluci, které znám. Je to tradiční rodinný klub, což je pro mě strašně důležité. Už se nehoním za finančními částkami, ale chci si hokej zase užívat, bavit se, trošku se v životě usadit. Stresu bylo za poslední léta dost.

Vezme to Chomutov, litvínovský rival, který vás vychoval?
Chomutov bohužel není v extralize, jinak je moje první volba. Myslím, že tomu rozumí, mám tam skvělé vazby. Věřím, že jednou zkusíme extraligu zase vrátit zpátky do Chomutova. Jediná další varianta byla Litvínov. K jinému extraligovému klubu vztah nemám, neumím si představit, že bych šel jinam. Jsem rád, že Vervu převzal Jirka Šlégr s kolegy, věřím, že se to bude tady jen zlepšovat.

Hrála nejistota kolem převodu klubu nějakou roli?
Zajímal jsem se, jak to je, s Ondrou jsme se o tom bavili. I s Jirkou jsem měl pár schůzek, řekl mi, jak se věci mají. Teď je to dotažené, takže jsme to mohli podepsat a oficiálně oznámit. A jsem tady.

Žebříčky draftu neřeším, nejraději bych šel do Edmontonu, říká Tomek. A co škola?

V Litvínově už nebudete dělník, ale lídr. Nemůžete se už dočkat?
Hrozně moc se na to těším. V NHL byla role jiná, náročná psychicky i fyzicky. Hrajete hokej, abyste dával góly a sbíral body, a když pár zápasů gól nedáte, je to pro vás náročné. Těším se, že se moje úloha změní, že budu tahoun týmu. Jsem na to připravený. Chci předvádět nejlepší hokej, co můžu. Chci střílet góly, sbírat body a pomáhat k vítězství.

Složíte útok 3K, tedy Kaše – Kämpf – Kaše?
Necháme to na trenérovi, ale je jedna z variant, že bychom hráli spolu. Párkrát jsme spolu nastoupili v mládeži a klapalo to. Přátelství s Ondrou nás spojuje od sedmé osmé třídy, kdy přišel do Chomutova. Nastupovali jsme tam spolu i v áčku, znovu jsme se sešli v Torontu. Sedli jsme si hráčsky a hlavně i lidsky. Vždycky jsme byli kamarádi, přátelství se nikdy nepřerušilo. Jeden druhému jsme přáli, psali jsme si, volali.

Co vy a reprezentace?
Když o mě bude zájem a bude výkonnost, tak já rád reprezentuju. Vždy když byla možnost, přijel jsem. Poslední roky máme skvělé vzpomínky, ať na mistrovství světa v Praze, nebo na olympiádu.