Kdyby Galvas odešel, nemáme náhradu. Čtvrtfinále je minimum, říká šéf Liberce

Před deseti lety dobyl Liberec mistrovský titul. Šéf klubu Petr Syrovátko věří, že zopakovat podobný úspěch v budoucnosti je i v konkurenci bohatších klubů možné, přestože v posledních pěti letech Bílí Tygři v extralize nepřešli přes čtvrtfinále. „Nemyslím si, že to můžou převálcovat jen peníze,“ říká ve velkém rozhovoru pro iDNES.cz.

Liberec v uplynulé sezoně skončil třetí po základní části a vypadl ve čtvrtfinále. Je to pro vás odpovídající výsledek?
Ke spokojenosti mi chyběly možná čtyři góly v posledních dvou zápasech s Karlovými Vary. Tím se to dá odpíchnout, protože bez gólů se nepostupuje, ačkoliv dojem z celé sezony určitě není vůbec špatný. Beru to jako výborný základ pro budoucnost, pro další dvě nebo tři sezony, kdy bychom tým, jak ho stavíme a konsolidujeme, rádi viděli výš. Když dojdete do semifinále, tak je už sezona hodnocená velmi kladně a potom je to jenom radost, protože už se může stát cokoliv. Čtvrtfinále je v mých očích takové minimum.

Jestli se o někom z Liberce v uplynulé sezoně mluvilo, byl to talentovaný bek Tomáš Galvas. Přál byste mu letos konečně úspěch v draftu NHL, nebo byste ho radši udržel?
Je to jeho poslední draft a přeju mu, aby po něm některý z týmů sáhl nejhůře ve druhém kole. To by mohlo znamenat, že by s ním potom chtěli podepsat smlouvu hned. A pak by bylo mým velkým přáním, aby nám ho v Liberci ještě nechali s tím, že tady bude hrát prvního, druhého beka vedle Radima Šimka, bude mít přesilovku a 18 nebo 20 minut času na ledě. To mu dá určitě víc, než kdyby se plácal v nějaké juniorce nebo na farmě jen proto, aby ho měl klub na očích.

Věříte, že se vám tohle přání splní? Tedy úspěšný draft a Galvasovo setrvání v Liberci?
Na stupnici jedna až deset tomu dáváme sedmičku až osmičku. Samozřejmě se může stát, že mu dá nějaký zámořský klub rovnou šanci v áčku, ale to nebývá časté. My to máme teď opravdu postavené tak, že tady Tomáš zůstane. Prodlužovali jsme s ním smlouvu a upravovali jsme mu i finanční podmínky, protože odváděl neskutečné výkony. Kdyby se mělo během léta přihodit, že by Tomáš odešel naplno, tak za takovou osobnost nemáme žádnou náhradu.

Liberecký Tomáš Galvas přebral cenu pro nejlepšího obránce na vyhlášení Hokejisty sezony.

Po nějaké době se Liberec vrací do Ligy mistrů. Jak moc je to pro vás důležité?
Ze sportovního hlediska jsme rádi, protože ta soutěž má vynikající kvalitu. Za druhé jsme akcionáři a zakladatelé Ligy mistrů a dáváme jí velký byznysový potenciál. Lidé neustále pláčou, že v hokeji nejsou peníze, ale ony tam být nemůžou, pokud ten produkt budeme hanit a tvrdit, že nikoho nezajímá. Je tam plno týmů ze Švédska a Finska, a taky Švýcaři, kteří tomu dávají velký kredit. Je samozřejmě smutné, že fotbalový tým dostane za postup do Ligy mistrů 600 milionů korun a vítěz extraligy jen milion a půl. Ale fotbal má prostě větší stadiony a televizní práva lítají v úplně jiných cifrách.

Před minulou sezonou jste po odchodu Filipa Pešána jmenovali hlavním trenérem jeho asistenta Jiřího Kudrnu. Zvažovali jste to dlouho?
Počátek toho je už v předminulé sezoně, kdy se nám moc nedařilo a já jsem tehdy velmi intenzivně přemýšlel, jak dál. Chtěli jsme nastavit nějaký nový směr a v rámci toho jsme povýšili Michala Birnera do role sportovního ředitele. Postupem času bylo jasné, že Filip u týmu nebude pokračovat. Oba jsme to cítili, i když jsme to nevyslovili nahlas. Řešil jsem zásadní věc, jestli ho odvolat v rozjeté sezoně. Zvažoval jsem to i z lidské stránky, protože to byl Filip, kdo se v klubu podílel na největším úspěchu, zisku mistrovského titulu v roce 2016. Věděl jsem, že tým převezme Jirka Kudrna, ale samozřejmě ve sportu nevíte, jestli výměna trenéra hned povede k tomu, že se tým zvedne. Zvažoval jsem i to, abychom nehodili Jirku do krizové situace a nezabili mu kariéru. Tohle všechno se mi honilo hlavou a nakonec jsem se rozhodl, že Filip u týmu zůstane do konce té minulé sezony a pokusíme se sportovní výsledek zvrátit. A dál už to znáte.

Liberecký kouč Jiří Kudrna

Jak se vám osvědčil tah s držitelem jediného libereckého titulu Michalem Birnerem na postu sportovního ředitele?
Michal měl vlastně celý svůj sportovní život postavený na tvrdé práci a na tom, že k talentu musíte přidat i píli a energii, jinak na něj pak už můžete jen vzpomínat. To mi bylo sympatické. A ocenil jsem i to, jakým způsobem uměl zakončit svou kariéru. Nejhorší je, když sedíte s některými staršími hráči, kteří jsou v platové tabulce nejvýš a očekáváte od nich ty největší výsledky, ale ty už prostě nepřicházejí. A Michal za mnou jednou přišel a říká: „Jenom aby bylo mezi náma jasno, já bych chtěl tuhle sezonu se ctí dohrát a pak skončím. “ Když tohle hráč umí, tak už to cosi svědčí o jeho charakteru. No a v tu chvíli pro mě bylo velmi jednoduché říct ano, ale já bych rád, aby to nebyl konec, ale začátek něčeho dalšího.

Liberec v posledních letech hodně sází na mladé hráče. Půjdete tou cestou i dál, nebo chystáte příchod i nějakých velkých jmen?
V týmu máme poctivé jádro kluků, kteří mají dost talentu na to, aby ho rozvíjeli. Budeme se ale snažit dál hledat nějakého střelce, který se dokáže prosadit a pomůže týmu. Není to ale tak, že to bude někdo vytržený z kontextu, kdo do týmu mentálně a charakterově nezapadne. Michal Birner po loňských odchodech hráčů řekl, že jsme vyměnili talent za píli, a mně se to moc líbilo. A myslím, že takhle budeme pracovat dál s tím, že budeme hledat i ty diamanty, které do toho celkového náhrdelníku doplníme. Teď právě pracujeme na příchodu jednoho hráče, jsme předběžně domluvení, ale zveřejníme to, až bude volný, protože ne všechny soutěže jsou už dohrané.

Zklamání libereckých hokejistů po rozhodujícím čtvrtfinále s Karlovými Vary.

Zmínil jste se o libereckém titulu, od kterého letos uplynulo deset let. Nejsou dnes ty nejbohatší týmy natolik odskočené, že už by to v podstatě nebylo možné?
To si nemyslím. Určitě to možné je. Každou sezonu se tvoří nový tým a snažíte se kombinovat na jedné straně peníze a na druhé straně pozitivní stránky jednotlivých hráčů a vytvářet týmovou chemii. Nemyslím si, že to můžou převálcovat jen peníze. Ano, za ně si koupíte nějakou kvalitu, ale potom už je to hra chyb, formy, zdraví a štěstí. A zázraky se dějí, když jim jdete naproti!

Nový trenér Olomouce: Nebyl jsem první volba. Klub chtěl Nedvěda. Co další posily?

Zastavme se u těch peněz. Můžete zveřejnit, s jakým ročním rozpočtem Bílí Tygři pracují?
Pokud jde o extraligový tým, je to skoro přesně 200 milionů korun. K tomu musíme ještě přičíst financování Tělovýchovné jednoty, což je naše kompletní mládež, a to je dalších 40 milionů. Situace je taková, že náklady na provoz profesionálního hokeje neustále stoupají.

Můžete to srovnat s minulostí?
Ano, dobře si na to vzpomínám. Když jsme v roce 2002 postupovali přes Kladno do nejvyšší soutěže, náklady na A-tým tvořily kolem 25 milionů a na mládež 4 miliony. To se pak hned v dalším roce zdvojnásobilo a postupně to šlo výš a výš.

Jak moc je důležité, aby vzhledem k výnosům ze vstupného na hokej chodila plná hala?
Extrémně. Pořád se snažíme najít nějakou rovnováhu v cenách vstupného a hledáme všechny možné zdroje příjmů. Když jsme kdysi přejmenovali klub na Bílé Tygry, na každé poradě mi pak hlásili: „Dnes máme tři prodané čepice a dvě šály. “ A co dres? zeptal jsem se. „Ten ještě ne. “ Po loňském rebrandingu jsme prodali asi 1000 nebo 1100 dresů, což dokumentuje vývoj našeho marketingu. Víme, že hokej není úplně levný. Jedna věc je vstupenka, potom děti chtějí buřta, táta chce pivo a my samozřejmě chceme, aby ho chtěl, takže rodina zaplatí dalších dvě stě, tři sta korun a další peníze třeba utratí ve fanshopu. Když máte na hokeji v Americe pětadvacet tisíc lidí, tak je pro klub důležité, aby všichni jedli a pili, a vy jste z toho měli marži z prodeje. Manažeři všech arén na světě sledují i prodeje párků, protože to jsou jejich peníze. Podobně to platí i u nás.

Liberečtí fanoušci podporují hráče během čtvrtfinále.

Jak určujete ceny vstupenek s ohledem na to, co jsou lidé ještě ochotní nebo schopní zaplatit?
Kdysi ještě ve staré hale stál lístek 50 korun. Letos ve čtvrtfinále jsme zvedali vstupné k 540 korunám. Na semifinále by to bylo dejme tomu 590 korun. Samozřejmě hledáte nějakou mez a vždycky se budete snažit pohybovat na hraně toho, co ještě lidé dají. No a pak máte finále – v Praze se nikdo nebojí si říct o dva a půl tisíce za lístek.

Kolik by to odhadem bylo v Liberci, kdyby se probil do finále?
Troufl bych si třeba na 800 korun, aby v hale nezůstalo moc volných míst. Takhle to zkrátka je, lístky musí stát víc a je to i úměrné kvalitě extraligy. Zaplať pánbůh, že se do ní vrací velká jména. Samozřejmě to není jen proto, že ti hráči mají rádi hokej, ale protože si taky řeknou o peníze a ty se potom promítají až do toho posledního diváka v hledišti. To je realita.