Kučeřík je zpátky v Brně. Ve Finsku mu chyběla atmosféra: Hrajeme i pro lidi

Před dvěma lety balil kufry do Finska, teď je zase vybalí v Brně. Obránce Radek Kučeřík se po dvou sezonách v zahraničí vrací do Komety. Ačkoliv to při vzájemném říjnovém duelu Ligy mistrů ještě popíral, možnost návratu měl na stole už dřív.

„Už když jsem z Brna odcházel, věděl jsem, že zájem o můj návrat jednou bude,“ vzpomíná čtyřiadvacetiletý odchovanec klubu. „Kontakt byl jak v prvním roce v Pori, tak v tom druhém v Ilvesu. Letos se to začalo víc řešit někdy v listopadu a kolem Vánoc se všechno domluvilo.“

Kometa minulý pátek oznámila hromadný nákup posil, během jediného dne představila hned deset nových jmen, z nichž šest jsou odchovanci klubu. Kučeřík je jedním z nich. Do kabiny se vrací mezi známé tváře. A do obrany, kde bude pořádně těsno.

„Konkurence je obrovská, ale ve velkých týmech je to vždycky tak. Je to dobře, můžeme se navzájem porovnávat a bojovat o místo. Nikdo nemá nic jistého, a to hráče posouvá,“ má jasno. Rivalitu vnímá jako přirozenou součást profese. „Hokejisti jsou na takové výzvy zvyklí. Potkáváme se s nimi pořád, musíme jim čelit a být připravení.“

Fakt, že do Brna zároveň míří další odchovanci, pro něj byl jedním z hlavních důvodů, proč kývl na návrat. „Už jsme si s klukama psali. Každý se těší zpátky do kabiny. Vztah k týmu i k městu tam pořád je. Pro nás je bonus hrát doma a bojovat za vlastní město,“ těší se Kučeřík.

Kanadu mu zhatil covid, Finsko si už ujít nenechal

Kučeřík má na svůj věk za sebou pestrou cestu. Z Brna odešel ještě jako junior do kanadské WHL, kde se potkal s dalším obráncem Komety Liborem Zábranským mladším.

„Bylo super, že už byl zkušenější, věděl, co se od něj čeká, a umí výborně anglicky. Měl jsem u sebe někoho, kdo se o mě trochu postaral a ukázal mi cestu,“ rozebírá.

Tři cesty k jednomu snu. Aneb brněnská stopa v týmu dvacítek

Do Komety se tehdy vrátil kvůli covidu. „Sezona se nedohrála, v Kanadě byla situace horší než v Evropě a nebylo jasné, kdy se bude dál hrát. Byl to můj ročník dvacítek, chtěl jsem být v zápasovém rytmu, abych měl šanci dostat se do reprezentace,“ popisuje.

Následoval rychlý vzestup. Po hostování v Přerově se usadil v extraligovém áčku, kde už v devatenácti letech pravidelně nastupoval. „Šanci jsem dostal brzo a strašně mi to pomohlo. Nakoukl jsem do extraligy a hlavně jsem se v týmu udržel,“ říká.

V sezoně 2021/22 si odbyl i debut v seniorské reprezentaci. „Bylo super, že jsem patřil k málu kluků, kteří hned po dvacítkách přešli do áčka. Člověk zjistí, že hokej je zase úplně jinde, a nemá prostor něco zaspat. Level v nároďáku je o dvě třídy výš než v extralize,“ míní Kučeřík.

Zlom přišel o dva ročníky později. Po dobrém startu Kučeříka přibrzdilo zranění, kvůli němuž vynechal zhruba dvacet zápasů, a stihl se vrátit až na play off.

Brněnský Radek Kučeřík (vpravo) uniká Jaromíru Jágrovi z Kladna.

Po něm přišla nabídka, kterou dlouho zvažovat nemusel – Finsko.

Nejprve Ässät Pori, menší klub v menším městě. Ideální kombinace. „Chtěl jsem něco zkusit ve světě, posbírat zkušenosti. V Pori pro mě byla větší role, navíc menší tým znamenal menší tlak. První rok ve Finsku byl díky tomu příjemnější,“ vysvětluje.

Život v přístavním městě mu seděl i lidsky. „Já jsem z Hodonína, takže to bylo hodně podobné. Město mělo všechno, co jsme potřebovali – obchody, kavárny, procházky, kousek na zimák, v létě moře. Na poznávání Finska ideální,“ libuje si Kučeřík.

Druhá štace už byla čisté „finské NHL“ – Ilves Tampere a hypermoderní Nokia Arena.

Začátek sezony však týmu vůbec nevyšel, v jednu chvíli se Ilves potácel na chvostu soutěže. „Byl to proces, kterým jsme museli projít. Měli jsme jasně daný systém, pro nové hráče, včetně mě, to bylo něco úplně jiného. Trenér tomu věřil tak moc, že nic neměnil, i za cenu, že obětuje prvních deset patnáct zápasů,“ analyzuje.

Trpělivost se vyplatila. Ilves se vyšplhal naskočil horu a došel až do semifinále play off, kde nakonec bojoval i o bronz. „Na klub s takovými ambicemi to nebyl úspěch, ale ani průšvih. Když vezmu, kde jsme byli v září a říjnu, sezona měla hezký vývoj,“ hodnotí.

Finský chlad versus brněnský randál

Rozdíly mezi Finskem a Českem cítil na ledě i v hledišti. „Fanoušci ve Finsku jsou spíš tišší typ. Mávají vlajkami, mají pár pokřiků, ale s atmosférou v Brně se to úplně srovnávat nedá. Je to jiný styl fandění,“ líčí Kučeřík.

Nokia Arena s návštěvami kolem deseti jedenácti tisíc lidí mu dala jasnou odpověď na otázku, jak může vypadat nová brněnská hala, která má být ještě větší.

Obránce Radek Kučeřík z Tampere při utkání s brněnskou Kometou.

„Každá aréna má svoje kouzlo. Rondo je unikát, ale nová hala si svoje kouzlo taky získá. Když se v Tampere sešlo přes deset tisíc lidí, atmosféra byla výborná. A když se k tomu přidá český styl fandění, v Brně může vzniknout neskutečný randál a skvělé místo pro úspěchy,“ usmívá se.

I fanoušci patřili k důvodům návratu. „Ve Finsku je to přece jenom slabší. Hrajeme to i pro lidi. Když je aréna plná a jede s vámi, máte po zápase hned lepší pocit,“ rozplývá se Kučeřík.

Návrat ke kořenům

V Kometě ho čeká známé prostředí. Zpět na střídačku sestoupil majitel klubu Libor Zábranský, jako asistent se vrací Kamil Pokorný, v realizačním týmu zůstává i Jiří Horáček.

Tento osvědčený recept na úspěch rozšířil Martin Erat, který bude částečně pracovat z amerického Nashvillu, kde žije s rodinou. „Všechny trenéry jsem už zažil v mládeži nebo v áčku. Jsou to lidé s obrovským vztahem k Brnu a ke Kometě,“ myslí si Kučeřík.

Kdyby Galvas odešel, nemáme náhradu. Čtvrtfinále je minimum, říká šéf Liberce

Sám přichází po bodově nejlepší sezoně kariéry ve Finsku. Logicky se tak nabízí, zda v nejbližší době nepřidá další reprezentační starty.

„Spíš se soustředím na klub. Když se daří v klubu, šance na repre přijdou. Na velkou akci se neupínám. Důležité je podávat stabilní výkony a každou sezonu se aspoň o kousek posunout. Když si to člověk zaslouží, věřím, že tu šanci dostane,“ objasňuje.

Defenzivní dříč s nově nabitým sebevědomím

Jaký Radek Kučeřík bude po dvou letech v cizině?

„Vždycky jsem byl primárně defenzivní obránce s dobrou prací v obraně a v oslabení. Ale za poslední roky se to posunulo i směrem k podpoře útoku,“ popisuje. „Ve Finsku jsem nabral víc sebevědomí v útočném pásmu a v podpoře ofenzivy. Rád bych na to navázal.“

Srovnávat se s produktivní hvězdou Komety a svým staronovým spoluhráčem Liborem Zábranským mladším ale nechce. „Měl výbornou sezonu, já se ale budu soustředit na sebe, abych podával stabilní výkony, které pomůžou týmu. Chci si hrát svou defenzivní hru, podporovat útok a uvidí se, co z toho vzejde,“ říká.

Ambice má přesto jasné. „Teď jsou hlavně týmové – v Brně podávat co nejlepší výkony a dotáhnout sezonu co nejdál, ideálně až k vítěznému konci. Zároveň chci, aby další sezona byla o něco lepší než ta minulá, po hokejové i osobní stránce. Prostor na progres tam pořád je a byla by škoda ho nevyužít,“ uzavírá Kučeřík.