Ve Spartě si nemůže dovolit ošidit vůbec nic. Pomůže Juráskovi test odolnosti?

Na Letnou už pomalu padala tma, když se z kabiny šoural ke vstupní bráně. Nalehko, jen v šortkách a šedém triku. A možná se strachoval, co ho na parkovišti před závorou čeká. Určitě se Matěji Juráskovi ulevilo, když tentokrát místo pískotu a nadávek přišlo poplácání po rameni a desítky žádostí o fotku nebo podpis. Fanoušci, kteří na něj dlouho po zápase čekali, měli pochopení.

Pro jeho slávistickou minulost.

Pro sparťanskou současnost.

Ale co budoucnost?

Dál platí, že to fotbalový šikula původem z Karviné nebude mít vůbec jednoduché. V sobotu večer mu sparťanský kotel na Letné víc než devadesát minut dával najevo, že není vítán. Vulgárním pokřikem, pískáním a nakonec i naléhavým skandováním, které se rozléhalo po děkovačce: „Omluv se! Omluv se!“

My tě tu nechceme! Juráska kotel Sparty vulgárně urážel, po omluvě mu zatleskal

Jako by si toho Sparta na začátku sezony nenaložila dost. Už takhle prolétávala turbulentním pásmem. Parádně zahrála doma proti Lyonu, porazila Zlín, ale už předtím zkolabovala v Brně a pak i v Mladé Boleslavi. Když se nepovedla ani odveta předkola Ligy mistrů, čekalo se, co sobotní liga proti Teplicím.

Přinesla přesvědčivý výkon i výhru 4:1.

Taky parádní představení Kostaričana Alcócera nebo premiérovou trefu obrovitého norského stopera Guddala.

Fanoušci Sparty při utkání s Teplicemi.

A to se pak lépe zvládá i krizová strategie, kterou si vyžádal Juráskův třaskavý debut.

Vyvolal situaci, v níž se dají částečně chápat postoje všech tří stran, ale aby nevyeskalovaly ve válku, bylo potřeba bleskově najít řešení.

Nikdo se nemůže divit, že sparťanští ultras se proti nové posile drsně vymezili. Kdyby se Jurásek „provinil“ jen tím, že dřív kopal u největšího rivala, jistě by nenarazil tak tvrdě – uškodilo mu především to, že kdysi pod slávistickou Tribunou Sever s megafonem v ruce vykřikoval „Smrt Spartě“. Nemohl čekat, že se tahle epizoda jen tak přejde.

A i když by jistě šla vymyslet i jiná forma protestu než sprosté urážení, pro vzkaz „My tě tu nechceme“ se dá snadno najít pochopení.

Sparta - Teplice 4:1, domácí rozhodli v závěru půle, zářil křídelník Alcócer

Jenže když budete chtít, porozumíte i tomu, proč sparťanský sportovní ředitel Tomáš Rosický ukázal zrovna na Juráska. Do Sparty, která nutně potřebovala vyřešit situaci na krajích hřiště po odchodu kapitána Haraslína, se herní typologií hodí. Na jeho pozici Rosický nehledá jen běžce a dříče, který bude na kraji kmitat od vápna k vápnu, spíš filutu, rozdílového hráče, schopného přechytračit soupeře nečekaným tahem. Jurásek byl k mání, ligu dokonale zná a částka za hostování rozhodně Spartu nezruinuje.

Navzdory všemu, co se kolem něj strhlo, dává tahle volba smysl i pro Juráska, který nutně potřeboval nakopnout kariéru po nepovedeném angažmá v Norwichi. Zůstat ve druhé anglické lize, fyzicky možná nejnáročnější soutěži na světě? Déle už to zjevně nedávalo smysl. Zvykat si na novou zemi, jazyk, styl fotbalu? Těžká věc, nemluvě o tom, že nabídky asi po nevýrazném roce a půl zrovna nepřehraboval.

Zato vrátit se do Česka, kde bude víc na očích třeba i novému reprezentačnímu trenéru Deniovi, jemuž by se typově mohl líbit? Pro kariéru zřejmě správná volba, byť ne bez rizika a hlavně s brutálním testem odolnosti hned na úvod.

Jenže i ten může Juráskovi prospět.

Priske o Juráskovi: Těžká situace, ukázal, že se nebojí. Hostování je vždycky risk

Ve Slavii ho léta brzdil laxní přístup k bránění a až příliš flegmatická povaha. Fanoušci kroutili hlavou, že nehraje víc, zato trenéři viděli, že by mohl a měl pro tým odvést mnohem poctivější práci. Jestli ho k ní něco může donutit, tak právě prostředí, kde si nemůže dovolit ošulit vůbec nic: každý odfláknutý souboj, každý vypuštěný návrat do obrany může zase probudit nenávist ultras, kterou – aspoň prozatím – zmírnila sobotní omluva.

Pod rozvášněným kotlem Juráska bránilo šest spoluhráčů i trenér Priske, nakonec dostal do ruky mikrofon a po chvíli tápání spustil: „Chtěl bych se omluvit za všechno, co jsem kdy o Spartě řekl.“

Možná sám nečekal, že se pak ozve potlesk, což je pro Spartu dobrá zpráva. Výbušnou atmosféru se jí povedlo včas zkrotit, ale otázka je, co se semele, až za dva týdny na Letnou dorazí Slavia.

Umíte si představit, co by následovalo, kdyby číslo 31 vyběhlo od první minuty? I když se Jurásek v sobotu držel a za dvacet minut předvedl nevraživosti navzdory slušný výkon, extrémní tlak z obou stran by mohl i kliďas jako on kousat daleko hůř. Spíš čekejte, že ho kouč Priske pošetří na klidnější utkání, i vzhledem k tomu, co říkal na pozápasové tiskovce: „Někdy trvá, než emoce opadnou, i s tím musíme počítat. Ale věříme, že to Matěj zvládne.“