Holý o (ne)obutí Grigarových bot či Artisu: Brněnské derby v lize bude fantazie

Líná huba, holý neštěstí, řekl si brankář Tomáš Holý, věrný svému příjmení, a zaťukal na dveře druholigového ústeckého klubu. Chcete mě? Chceme! Teď je fotbalový habán s anglickou minulostí a startem na ikonickém Wembley posilou Viagemu. Sní o první lize, naposledy do ní s brněnským Artisem přes baráž neprorazil, byť klub se nakonec výš vyhoupl administrativně.

„Řeknu to jednoduše: v Artisu nechtěli, v Ústí chtěli. A bylo hotovo,“ přiblížil svůj přesun přes celou republiku 206 cm vysoký brankář, který strávil v Anglii bezmála osm let v pěti klubech. Týmu Carlisle vychytal postup do League One v penaltách ve Wembley ve finále čtvrté nejvyšší soutěže.

Po návratu do Česka se vracíte po Mostu zase na sever, proč?
Naskytla se příležitost, že Grigymu (Tomáši Grigarovi) udělali v Ústí rozlučku. A já si řekl, že se uvolnilo místo a budou hledat gólmana. V Artisu mi oznámili, že mě nechtějí. Líná huba, holé neštěstí. A tak jsem to zkusil. Ústí řeklo, že mají zájem. Bylo to hned domluvené.

Vy jste se tedy klubu ozval skutečně sám?
Musím se přiznat, že ano. Řekli mi, že mají nějaký plán A, který byl ambiciózní.

Chtěli Tomáše Vaclíka, bývalého reprezentanta.
A po něm měli zájem kontaktovat mě. Možná jsem je o chvilku předběhl, ozval jsem se z vlastní iniciativy. Mně to nevadí. Šlo mi to naproti i z osobního života. A oni z toho byli nadšení, líbilo se jim to.

Co vás do Ústí táhlo životně?
Mám přítelkyni z Teplic. Ona se kvůli mně obětovala, šla se mnou do Brna, kde chudák musí být ještě měsíc sama. U ní v práci to funguje jinak, ze dne na den nemůže pryč. Prodává úvěry na auta. Říkala, že dokončí ještě jeden měsíc z lidského hlediska, aby se na její odchod firma mohla nachystat. Potom se vrátí domů a bude mít kolem sebe konečně rodinu a přátele.

Penalty ve Wembley vás udělají slavným. Holý o chytání i ošklivých holkách v Anglii

Jaká výzva je nahradit legendu Grigara, který chytal famózně?
Myslím, že není ani možné obout jeho boty. To se nedá. On je borec, co má přes 300 ligových startů, extrémní zkušenosti, chytal do 43 let na úrovni, kde se mi snažíme hlavně udržet. A on to zvládal v suchém triku. Ani bych neřekl, že se ho budu snažit nahradit, spíš jdu zaplnit uvolněné místo. A budu dělat všechno, abych týmu a klubu pomohl. Nebudu skrývat, že jsem vlastně nadšený, že to tak dopadlo. Důvěru a vzájemný vztah v rámci Ústí se budu snažit absolutně překroutit do nějakých čísel a statistik, aby to opravdu dávalo smysl.

Ústí od zimy řeší datovou analýzu, budete pod drobnohledem. Už to tedy nebudou jen nuly, co se bude sledovat?
Počítám, že budou probírat všechna moje čísla. Ale pro mě jsou pořád čistá konta ten základní, skoro až jediný, nejdůležitější datový údaj, na kterém mi záleží. Útočníci se hodnotí od toho, kolik dají gólů. Samozřejmě se řeší také, kolik toho odbrání, odběhají. Ale vždycky chcete útočníka, který střílí branky. Jasně, gólman, který sebere centry, který umí kopat, je taky plus. Ale pokaždé sáhnete po brankáři, který má devět čistých kont z deseti a ne jen dvě. Pro mě je to základní statistika a budu pro ni dělat všechno.

A co centry? S vaší výškou je musíte sbírat a ne nějaký podběhnout, což by čísla zkazilo, ne?
Stávat by se to nemělo. Sice jsem jeden z nejvyšších profesionálních gólmanů, jenže pořád jsem jen člověk. Když se to stane, nemám pro to omluvu, ale fanoušci by si měli uvědomit, že jsme jenom lidi. A lidi chyby dělali, dělají a dělat budou.

Brankář Tomáš Holý oslavuje postup Carlisle do League One. Vlevo je manažer Paul Simpson.

Po návratu do Česka jste začal ve třetí lize, teď jste ve druhé, takže chybí ještě udělat poslední krůček do první?
Chtěl bych to do ní dotáhnout. Kdyby se to povedlo s borci, kteří jsou v Ústí, bylo by to fantastické. Parta je podle mě klíč k úspěchu. Pokud máte výtečný tým na papíře, nemusí to úplně znamenat, že úspěch je zaručený. Tady parta drží dlouho pohromadě, jsou to přátelé, kamarádi, řekl bych až rodina. A já se snažím mezi ně zapadnout, protože to mám rád, líbí se mi to. Těší mě, že majitel Viagemu prvoligové ambice má. Na základě minulé sezony bych to úplně neodepisoval.

Jenže přišel nový realizační tým, budují se nové vazby.
Jasně, ale jsem rád, že nový trenér nevzal všechna skripta, nehodil je do koše a nechce začít úplně od nuly. Trenér Oulehla chce stavět na tom dobrém, co tady jako základy postavil pan Habanec. Což se mi líbí. Kluci na to dobré jen nabalují nové věci. Může to dávat smysl.

Proč jste v Artisu vypadl v závěru sezony ze sestavy?
Nejprve kvůli drobnému zranění, vynechal jsem jeden zápas. Pak jsem byl na lavičce s Opavou, udělal se ale dobrý výsledek a Borek udržel nulu. A čisté konto v Opavě není nikdy snadné. Trenér prostě vsadil na Borase, měl v něj větší důvěru. A tak to asi bylo. Že jsem v klubu nepokračoval... Skončila mi smlouva a řekli mi, že šlo o rozhodnutí celého realizačního týmu. Což je naprosto v pořádku, takhle funguje život ve fotbale.

Jak Artis funguje oproti Ústí? O obou klubech je dost slyšet.
Fungují jinak. Artis se snaží být velkou štikou. Když se teď chystali ještě na druhou ligu, ambice a touhu po postupu neskrývali. Chtěli první místo urvat. My si úplně neříkáme, že musíme, že není jiná možnost. Jdeme se nachystat na sezonu, jak nejlíp to jde. Uvidíme, na co to bude stačit. V Artisu jsou nastavení malinko jinak, šli by si za tím zuby nehty, hlava nehlava. Oni do toho investují velké peníze i plno času, bylo by zvláštní, kdyby měli jiný mindset. Jdou jinou, svojí cestou, což je v pořádku, absolutní respekt.

Artis míří do první ligy, nový los nebude. LFA vysvětlila, proč nevyhověla Dukle

Artis nakonec postoupil místo vyřazené Karviné, co budou pro Brno znamenat dva kluby v první lize?
Tím, že do Zbrojovky vstoupili noví majitelé, fotbal v Brně ožil. I díky vzniku Artisu. Samozřejmě domorodcům navyklým na Líšeň se to asi moc nelíbilo, ale změna byla potřeba. Otázka je, jestli by měli dál možnost chodit na druhou ligu v Líšni, tak hluboko do toho nevidím. Vytvořilo se tím druholigové derby a všichni jsme viděli, jak to vypadalo. Vyprodaná Srbská, krása. To je jedině dobře, Brno je naše druhé největší město, takové derby si zaslouží. Když teď nakonec Artis proklouzl do první ligy, v ní bude brněnské derby ještě o level výš. To bude něco! Fantastický zážitek.

Přes baráž se Slováckem se postoupit nepovedlo – a nikdo to v prolínací soutěži ještě nezvládl. Je vůbec baráž průchozí?
Je to složité, když narazíte na týmy jako Baník nebo Slovácko, to jsou fotbalisté jako prase. My hrajeme v druhé lize nějaký level fotbalu, prvoligové kluby mají za sebou plno mnohem těžších zápasů. Něco bude na tom, co říkal pan Skuhravý, tehdy trenér Slovácka. Že od začátku se musí tým připravovat na prvoligový fotbal. Buď bude nachystaný z prvního místa na další sezonu, nebo na baráž. Dává mi to smysl.

Grigar: Nikdy jsem se nenasmál jako v Ústí Odchytal skvělou sezonu, přesto musel odejít. Fotbalové Ústí nad Labem začalo stavět kádr na první ligu, takže třiačtyřicetiletý brankář Tomáš Grigar musel uvolnit místo o devět roků mladšímu Tomáši Holému. „Věk nezastavíte, ale byly to krásné časy a super parta kluků. Za celý život jsem se nenasmál jako za ty dva roky,“ bude rád vzpomínat na ústeckou štaci brankářský bard. V nejvyšší soutěži odchytal za Spartu a Teplice 20 sezon, 376 zápasů a 117krát udržel nulu, v posledních dvou letech pomohl Ústí vyhrát třetí ligu a v nováčkovské druholigové sezoně přispěl k senzačnímu čtvrtému místu. Přesto mu vedení klubu oznámilo, že s ním dál už nepočítá. „Na jednu stranu mě to hodně mrzí, že jsem skončil, myslím, že jsem chytal dobře. Ale pan Dobiáš (sportovní ředitel) se rozhodl, že chce udělat změnu, tak ji udělal.“ Ústecký brankář Tomáš Grigar při děkovačce. Uplatnění našel Grigar jako trenér brankářů v Opavě, kam z Viagemu odešel také kouč Svatopluk Habanec. „I on chtěl, abych ještě chytal v Ústí, ale pan Dobiáš mi vysvětloval, že je tady cíl do dvou tří let postoupit a chce už mít v týmu hráče, kteří tu ligu budou hrát.“ S druhou nejvyšší soutěží se veterán rozloučil obstojně, v minulé sezoně zvládl 27 zápasů a pětkrát udržel nulu. „Za to jsem byl rád, myslím, že jsem nepatřil k nejhorším gólmanům druhé ligy. Odchytal jsem si to v pohodě,“ těší opavského rodáka. V Ústí chytil druhou mízu. „Pomohla k tomu parta. Za ty dva roky jsem nezažil jediný týden, že bychom na sebe byli naštvaní nebo se po sobě blbě dívali, že jsme dvakrát prohráli. Byl tu skvělý kolektiv a díky tomu i takové výsledky.“ Zásluhu na ústeckém vzestupu připisuje i extrenérovi Habancovi. „On tuhle kabinu poskládal skoro sám, s bývalým sportovním šéfem Lukášem Zoubelem. Je to nedoceněný trenér, zkušený, umí to hodit do klidu. Mít kolem sebe moderní kouče, jak teď všichni chtějí, kteří umějí dobře pracovat s počítačem, klidně by ještě mohl trénovat v první lize,“ nadhodil Grigar. Sám si chce ještě prodloužit aktivní kariéru, byť chytat už bude spíš na amatérské úrovni. „Dokud bude sloužit zdraví. Musím to zaklepat, měl jsem štěstí, že jsem si nikdy neudělal nic velkého. Jen nějaká svalová zranění, což bylo vždy za týden dva v klidu. Už poznám svoje tělo, kdy mám přidat, kdy zvolnit.“ V trenéřině vidí svoji budoucnost. „Asi bych neměl nervy na úplně malé kluky, ale od dorostu výš, s těmi už se dá pracovat. A baví mě to!“