Smutný i zasloužený titul. Slavia jásala v tichu a Tvrdík otočil: Oslavy budou!

Kompletní realizační tým včetně náhradníků těsně před koncem povstal a spustil standing ovation. VIP hosté na čestné tribuně se převlékli do mistrovských triček, na hlavy si narazili bílé kšiltovky. A z ulice se ozýval hlahol desítek, možná stovek fanoušků, kteří kvůli trestu nemohli dovnitř: „Slavia Praha, mistr ligy!“

Znovu po roce slávisté vystoupali ze všech nejvýš.

Dvě kola před koncem ligové nadstavby.

Po drtivé výhře 5:1 nad odevzdaným Jabloncem.

Bizarnější kulisy pro korunovaci nevymyslíte, ale třiadvacátý titul fotbalové Slavii už nikdo neodpáře. „Užijeme si to s klukama z týmu. Je to smutné, že tady nejsou lidi, ale počítali jsme s tím. Věděli jsme to. Nikdo z nás za to, co se stalo, nemůže,“ líčil záložník Provod.

Slavia - Jablonec 5:1, titulová exhibice bez diváků. Dva góly dal stoper Chaloupek

Jakmile sudí Radina ve středu v Edenu, který zůstal po skandálním derby prázdný, nastavil dvě minuty, průzorem z ulice se ozývalo zřetelné skandování: „Pískej konec!“

Brzy na něj došlo.

A pak také na oslavy, byť jsou zatím velmi střídmé.

Žádný ohňostroj ani velká show. Klubový šéf Jaroslav Tvrdík, zdrcený po víkendovém dění, dokonce v minulých dnech vyhlásil, že Slavia veškeré organizované oslavy zruší a peníze, které na ně měla připravené, pošle raději na charitu.

Když ale v poločase duelu s Jabloncem společně s majitelem Pavlem Tykačem vylezl před stadion, aby pozdravil fanoušky, kteří navzdory trestu přišli, otočil: „Oslavy jsme chtěli zrušit, ale Pavel má názor, že kluky a fanoušky nelze o úspěch připravit, takže budeme chystat po posledním zápase s Plzní takový typ oslavy, abyste se se svými hráči mohli setkat.“

Trofej slávisté převezmou právě po utkání s Plzní, který se hraje příští neděli. A znovu před prázdnými tribunami.

Kontumace, excesy, ztráty s Hradcem i klopýtání rivala. Jak Slavia došla ke zlatu

Byla to ve středu večer neblahá připomínka nedávných covidových časů.

Před výkopem na prázdném stadionu ztlumili hudbu a z tribuny bylo slyšet, jak dole crčí voda ze zavlažování. Domácí pak do ticha pustili klubovou hymnu, kterou však neměl kdo odzpívat, takže ozvěna vracela zpátky každý tón.

I většina polstrovaných VIP křesílek zůstala pod plachtou, domácí mohli pozvat jen 30 hostů, Jablonec o 150, ale to byla jen kapka v liduprázdném červeném moři. Z tribuny se na mistrovský dívali například potrestaní slávisté Chorý s Douděrou, oba jen pár metrů od bosse Tvrdíka.

A záhy bylo jasné, kam zápas míří.

„Nepiju, ale večer si šampaňské dám,“ kývl v televizním rozhovoru trenér Jindřich Trpišovský. „Ale hlavně chci všem lidem v klubu poděkovat za celou sezonu.“

Pro slávisty byla vyčerpávající. „Asi nejtěžší titul, který jsem ve Slavii zažil,“ uznal obránce Holeš.

I z něj jako by sálala spíš úleva než euforie: „Poslední tři dny byly hodně náročné. Z toho, co se stalo, jsem byl zlomený. Vůbec jsem to nemohl dostat z hlavy.“

Netřeba připomínat, jak v sobotu slávističtí fandové přerušili derby se Spartou. Předčasně vběhli na trávník, někteří dokonce napadli hráče soupeře a zároveň útočili na jejich fanoušci.

Z velkolepých oslav, na které se ten den Eden chystal, nebylo nic, disciplinárka pak utkání zkontumovala a ve středu všechno probíhalo mnohem skromněji.

Na trávníku si slávisté zazpívali klasiku od Queenů: We are the Champions! A zanotovali si i na další hity. Vřele jim mezitím gratulovali soupeři z Jablonce, útočník Jawo přátelsky klábosil s trenérem Trpišovským, který pak s asistenty Houšteckým a Kolářem zůstali na trávníku o něco déle.

Mistři. Fotbalisté Slavie slaví před prázdnými tribunami zisk ligového titulu.

Všichni tři do objektivu klubového fotografa ukazovali pět prstů, protože tohle je jejich společný pátý titul. A protože v zimě podepsali smlouvu do roku 2029, ještě nekončí.

„Jsem rád, že jsme to dotáhli. V sezoně bylo hodně překážek, hodně složitých věcí a těžkých soupeřů,“ řekl Trpišovský. „Po víkendu jsme dostali tu nejtěžší překážku na hlavu, kluci se ale dokázali nachystat. Dva dny byly náročné a smutné, ale jsem rád, že jsme všechno nechali stranou. Jasně, že to v nás pořád je, ale poslední krok jsme zvládli.“