Daníčkovo dojemné loučení. Brečel jsem celou nadstavbu, říká ikona Slovácka

Slzy se mu draly do očí při předčasném odchodu ze hřiště i při pozápasové děkovačce s fanoušky. Na chvíli se musel odmlčet také na své poslední tiskové konferenci v roli hráče, to když se mu zadrhával hlas. Loučení Vlastimila Daníčka (34) s bohatou fotbalovou kariérou bylo dojemné.

Jméno končící legendy klubu znělo z domácího kotle i dlouho po vítězné barážově odvetě (3:0) nad Artisem Brno, které dalo razítko na záchranu uherskohradišťského týmu v nejvyšší soutěži.

„Je to pro mě obrovská úleva. Nechtěl jsem mít napsaný ve fotbalovém životopise sestup. Ani rodina to se mnou doma neměla lehké. Nedokázal jsem nechat starost o ligovou záchranu přede dveřmi. Tahal jsem to domů. Manželce i dětem patří dík,“ líčil Daníček po svém 353. a posledním prvoligovém zápase, které všechny odehrál za Slovácko.

Slovácko - Artis 3:0, domácí s přehledem udrželi první ligu, hosté bez šance

Že budete končit kariéru, oznámil klub před odvetou baráže. Ale že jste střídal už v 19. minutě bezprostředně po gólu na 1:0, to nebylo ve scénáři, že?
Od prvního hvizdu mi to strašně rychle uteklo. A i když to tak nevypadalo, nebylo plánované, že po gólu půjdu dolů, ale bohužel můj zdravotní stav mi nedovolil pokračovat. Pak jsem si to užíval jen na střídačce. Chtěl jsem poslední zápas vyhrát. Povedlo se. Zazpívat si s fanoušky. Zatleskat si. A je to za mnou.

Bude kouč Skuhravý pokračovat?

„Když jsem viděl, v jakém stavu jsou hráči před baráží, řekl jsem jim, že zůstanu trenérem Slovácka. Moje slovo platí. Jen to došlo do situace, že v téhle chvíli je výhoda na mé straně a ne na straně klubu. Jednáme o smlouvě. Měl jsem jasný požadavek, že chci vidět u Slovácka ambici. Je to moje podmínka. Také jde o dobu smlouvy. Klub chce dlouhodobý kontrakt, já jen na rok a během něj chci vidět, jak bude Slovácko přemýšlet a jaké kroky bude dělat.“

Prý jste se zranil už na rozcvičce.
Myslím, že mi opět prdl sval. Už jsem to párkrát zažil, takže vím, že je to na 99,99 procent. Ale musel jsem do zápasu jít, i kdyby mně měla noha upadnout. Ještě to bylo 0:0, když jsem na trenéra kývl, že půjdu dolů. Už chystali Kosťu (Koscelníka) na střídání a můžu děkovat jen pánu bohu, že to tak hezky vyšlo, že jsme mohl s kluky oslavit gól a pak odejít.

Navíc jste gólovou akci rozjel průnikovou nahrávkou do křídla.
To už si nepamatuji. (úsměv)

Ze hřiště jste šel špalírem hráčů. I to bylo spontánní?
Zorganizovali to kluci, když jsem jim po gólu řekl, že mi praskl sval a že půjdu dolů. Tráva (kapitán Michal Trávník) to dal dohromady, řekl to i kapitánovi Artisu, za což mu děkuji.

Rozlučka vás viditelně dojala. Ukápla slza?
Brečel jsem celou nadstavbu, při každém našem gólu. Proto jsem nechodil s kluky slavit, aby neviděli, že mám vlhké oči. Nesmírně jsem to prožíval. Slzy mám i teď. (odmlčí se) Kdysi jsme si s taťkou řekli, že tady na Slovácku budu jednou hrát první ligu. Pro mě to byla největší motivace a jemu patří také velké díky.

Univerzál Slovácka Vlastimil Daníček oznámil už před odvetou baráže, že domácí zápas s Artisem Brno bude jeho posledním v prvoligové kariéře. Než v 19. minutě nuceně kvůli zranění vystřídal, s dojetím se loučil na hřišti se spoluhráči. (31. května)

Vlastimil Daníček oznámil už před odvetou baráže, že domácí zápas s Artisem Brno bude jeho posledním v prvoligové kariéře. Všech 353 utkání v nejvyšší soutěži odehrál za Slovácko. (31. května)

Jak by vypadala rozlučka, kdybyste zápas dohrál?
Nevím. Nepřemýšlel jsem nad tím. Jsem rád, jak to dopadlo. Beru to s pokorou. Že jsem se zranil na rozcvičce, moje rozhodnutí skončit jen podtrhlo. Tělo mi tím odpovídalo: Říkalo jsem ti to už dlouho.

Takže za vaším koncem je výhradně zdraví?
Je to stoprocentně moje rozhodnutí. Poslechl jsem svoje tělo. Poslední dva roky se extrémně trápím zdravotně. Poslední kapkou bylo první jarní kolo s Baníkem, kdy jsem si zranil zadní stehenní sval a měl jsem tam díru dva centimetry. Měl jsem čas si v hlavě poskládat myšlenky a rozhodnout se. Můžu svému tělu děkovat, že jsem z toho vyždímal maximum. Nechci ho dál trápit. Vím, že je to správné rozhodnutí.

Fejkový hrot Daníček: Gól plus asistence. Co tady děláš? nechápal Petržela

Štve vás, že jste se zranil v posledním zápase?
Alespoň budu mít výmluvu pro manželku na dovolené, že nemůžu běhat za dětmi. (úsměv) Jinak vím, jak se mám se svalem chovat. Jelikož končí moje profesionální kariéra, budu mít čas kompletně se uzdravit.

Přemlouvali vás, ať nekončíte?
Všichni. Probíral jsem to s trenérem a Šumim (sportovní šéf Slovácka Veliče Šumulikoski) už někdy na přelomu března a dubna. Přijali to, i když naznačovali, ať pokračuji. I doma se mě asi desetkrát ptali, jestli jsem si po takové době jistý. Byl jsem na sto procent přesvědčený a jsem s tím naprosto smířený. Takhle to mělo být.

Daníček vstoupil do Klubu ligových legend: Slovácko mi přirostlo k srdci

Kdybyste první duel baráže nevyhráli jasně 4:1, asi byste to takhle dopředu neoznámili, že?
Nejspíše ne. Nejprve jsme se dohodli, že to řekneme až po druhém utkání. A byla jedna z mých velkých motivací, ať zvládneme první utkání co nejlépe, ať se můžu takhle rozloučit, ať lidi pochopí moje emoce v zápase, protože je to jednou za život. Jsem nesmírně rád, že jsme se takhle s kluky z klubu domluvili, za což jim patří obrovský dík. Také mě přemlouvali, ale marně.

Trenér Roman Skuhravý propálil, že vás chce za asistenta. Berete to?
Pokud bude možnost, tak na sto procent. Bavili jsme se o mé budoucnosti. Teď odfrkneme na dovolené a pak to vyřešíme.

Až na krátkou epizodu a hostování v druholigové Karviné jste byl vždy věrný Slovácku. Byl jste někdy na odchodu z klubu?
Nikdy. Jsem šťastný, že jsem kariéru ve Slovácku začal i zakončil. Nechci, aby to vyznělo divně, ale jsem sám na sebe hrdý, co jsem tady mohl dokázat. Ale bez trenérů, spoluhráčů, lidí z celého klubu a rodiny bych to nezvládl.