Přestup na druhou. Plzeň mi nesedla, Kováč řekl, ať radši odejdu, tvrdí Boháč

V minulé sezoně zvedl jako kapitán pohár pro vítěze MOL Cupu, pak přišlo turbulentní období. Pád Karviné do druhé ligy, nepovedené angažmá ve Viktorii Plzeň i odchod z rodného kraje. Sebastian Boháč teď doufá, že se karta obrátí v dresu Artisu Brno. „Do Plzně jsem šel s tím, že mi trenér Hyský po telefonu řekl, že mě chce jako zálohu za Lukáše Červa. To se úplně nenaplnilo. Teď budu bojovat za Artis,“ míní čtyřiadvacetiletý středopolař.

V jednom přestupovém okně jste změnil klub dvakrát. To se nestává příliš často.
Sám si nepamatuji, ani jsem nevyhledal žádného hráče, kterému by se to stalo. Je to zajímavé, jsem aspoň v něčem jedinečný. (smích)

Jak se to tedy celé semlelo?
Do Plzně jsem šel s tím, že mi trenér Hyský po telefonu řekl, že mě chce jako zálohu za Lukáše Červa. To se úplně nenaplnilo. Začínal jsem na pravém obránci, s čímž jsem neměl problém, ale taktika s vysunutým pravým obráncem úplně není pro mě. Jsem spíš typ do obrany. Nejsem tvůrce hry, který by dribloval nebo našel extrémně kvalitní přihrávku na hráče, který běží na branku. Takže mi asi ani ta taktika úplně nesedla. Potom s odchodem trenéra Hyského jsem cítil, že může nastat posun jinam. Jsem rád, že se ozval zrovna Artis. Teď budu bojovat tady.

6 fotografií

Uvažovalo se původně i o hostování?
Samozřejmě mi v hlavě hrálo, že by to mohlo být hostování. Po komunikaci s vedením Plzně jsme se ale shodli, že přestup je pro mě nejlepší varianta. Tak to skončilo.

O váš přestup se údajně zajímala i Zbrojovka. Proč nakonec Artis?
Abych vše uvedl na pravou míru, Zbrojovka se mi osobně neozvala. Byly tam ještě Teplice a nějaký další tým. Rozhodovali jsme se nejvíce mezi Teplicemi a Artisem. Nakonec to rozhodla i moje hlava. Když jsem byl poprvé v Plzni daleko od domova, necítil jsem se úplně dobře, nebylo to pro mě komfortní. Z Brna to mám hodinu a půl do Ostravy za rodinou, takže jsem doufal, že to bude pro mou hlavu jednodušší než v Teplicích, odkud bych domů cestoval šest nebo šest a půl hodiny. Vím, že takový je život fotbalisty, ale nevím, jestli jsem na něj byl úplně připravený. Hlava je pro fotbalistu strašně důležitá, aby byl v pohodě a cítil se dobře. Zvolil jsem tedy tuhle cestu a jsem za ni rád.

Karvinský záložník Sebastian Boháč v hlavičkovém souboji s Kevinem-Princem Millou z Dukly Praha.

Poprvé jste opustil Moravskoslezský region. Jak si zvykáte?
Dobře. Ještě jsem tady nenašel bydlení, takže pořád s přítelkyní jezdíme po různých apartmánech. Byli jsme i na hotelu. To je zatím jediná kaňka na angažmá, ale bydlení si musím obstarat sám, na klubu už nezáleží. Jinak se cítím dobře. Kabina i kluci jsou super, se všemi si rozumíme. Trenér je také úplně v pořádku, takže jsem zatím spokojený.

Artis skládal kádr za pochodu a vy jste přišel na poslední chvíli. Hned jste nastoupil v základní sestavě v brněnském derby. Jaké to bylo?
Zajímavé. Byl jsem tady týden a stihl jsem si zahrát jen s pár kluky z áčka. Jinak proběhla jednotýdenní tréninková fáze. Myslím si, že jsme derby mohli zvládnout lépe, ale nebylo to úplně strašné. Sehraní jsme byli docela dobře a určitě se to bude ještě zlepšovat. Teď je reprezentační pauza, kde do toho trošku šlápneme. Ještě budeme mít volno, ale potom uděláme všechno pro to, ať se sehrajeme a začneme sbírat body.

V záloze nastupujete s Albertem Labíkem, který je kreativnější než vy. Jak se vám s ním hraje?
Vždycky jsem to měl nastavené tak, že jsem byl pitbul, který sbíral balony a předával je někomu kreativnějšímu. Poslední dobou, od pana Hýského v Karviné, který mě chtěl naučit hrát také trošku fotbal, abych nebyl jen ten, kdo odvádí černou práci, se snažím zapojovat do hry. Chci ji uklidnit a najít nějakou přihrávku. S Albertem jsem už hrál a myslím si, že nám to bude šlapat a nebudeme mít mezi sebou problém.

Čtyři body za týden jsou pozitivní impuls, těšil se Nádvorník z remízy s Libercem

Jak moc pomůže při aklimatizaci, když má hráč v kabině někoho, koho zná? V Artisu máte právě Labíka a Papalelého, které znáte z Karviné.
Pomůže to dost, už jen kvůli komunikaci. Ještě když v tom klubu hráč není, tak jsem s Albertem komunikoval, jak to tam vypadá, jestli je všechno v pořádku, jestli kabina drží. I ohledně podmínek. Kdyby mi náhodou trenér o něčem lhal. (smích) To musím říct, že se nestalo. Trenér ty podmínky předtím potvrdil do telefonu. Všechno je tady tak, jak má být. A jinak v kabině na první dny, na první týden, si myslím, že to, že tady je hráč, se kterým jsem se už znal, byla výhoda. Dokázal jsem rychleji zapadnout. Ale po týdnu už se zase sehrávám a přátelím s ostatními kluky, takže už potom na tom úplně nezáleží.

V Karviné jste nastupoval na několika postech, v obraně, na stoperu i v záloze. Cítíte se nejlépe právě ve středu zálohy?
Je to tak. Na střeďákovi jsem hrál už od dorostenců v Baníku. Potom se to táhlo áčkem Baníku, občas přes druhou ligu, Karvinou až do ligy. Moje pozice se trochu změnila, když přišel trenér Hyský. Občas někdo vypadl ze sestavy a on mě tam dal jako takové lepidlo, protože mi mohl věřit, že zvládnu více postů. Hrál jsem za něj stopera i pravého obránce. Akorát v Plzni si myslím, že jsem to úplně nezvládl, což mě mrzí. Jinak s posty, které dokážu zahrát, nemám problém.

Sebastian Boháč (v šedém) při svém debutu v dresu Artisu Brno, do kterého přišel po nepovedeném dvouměsíčním angažmá v plzeňské Viktorii.

Pomohlo vám to i ve čtení hry?
Určitě. Zkusil jsem zase něco jiného. Když se blížily moje přestupy, myslím si, že si mě hodně trenérů vybralo nebo o mě mělo zájem právě kvůli tomu, že jsem hráč, který dokáže nastoupit na více postech. Když někdo vypadne ze sestavy nebo se zraní, vědí, že mě tam můžou dát. Takže mi to pomohlo hodně i v tomhle.

Vrcholem vašeho angažmá v Karviné byl tedy zvednutý pohár jako kapitán?
Samozřejmě. Zatím to byl asi vrchol mojí kariéry. Doufám, že to nebyl poslední takový úspěch a že například s Artisem vybojujeme pohár i letos.

Věděl jste před finále, že nastoupíte s kapitánskou páskou?
V hierarchii jsem byl až čtvrtý. Pokud si dobře vzpomínám, první byl Flaška (Jiří Fleišman), druhý Kuba Lapeš, který potom finále nechytal. Ještě tam byl Dávid Krčík předtím, než přestoupil do Plzně. Nakonec to vyšlo na finále tak, že jsem se až poslední týden před ním dozvěděl, že Jirka Fleišman nebude hrát a Albert Labík nastoupí na levém kraji obrany. Tajně jsem se tedy připravoval, že budu muset kluky trošku hecnout a bojovat za ně ještě víc. Myslím si, že mi to na finále prospělo. S páskou jsem se cítil velmi dobře.

Artis vyloupil Slavii. Talent za 75 milionů i vytoužený útočník pro Nádvorníka

Karviná pak měla své problémy, díky kterým Artis postoupil do ligy. Kdyby kauza nepřišla, zůstal byste v Karviné?
To je otázka, nad kterou jsem opravdu hodně přemýšlel. Pozici v Karviné jsem měl docela dobrou a lákadlo zahrát si evropské poháry bylo obrovské. To byl také jeden z důvodů mého přestupu do Plzně. Byly tam evropské poháry a chtěl jsem si splnit sen si Evropu zahrát. Zkusil jsem to, nevyšlo to a hraju za Artis.

Jak velká rána pro vás byla situace, která v Karviné vyplula na povrch?
S klukama jsme se snažili na to nemyslet, hlavně před finále poháru. Hned první den, kdy to vzniklo, jsme to samozřejmě hodně probírali. Pak jsme si ale vyčistili hlavu a říkali si, že to hrajeme hlavně pro sebe. Každý fotbalista chce mít takový úspěch a trofej.

Když jste měl v minulosti mezery v počtu odehraných zápasů, souviselo to se zraněními?
Minulou sezonu jsem měl problémy se sportovní kýlou na levé straně. Teď už je to vyřešené, ale v průběhu sezony mi nikdo nedokázal říct, co to bylo. Chvíli jsem kvůli tomu stál, protože jsem to pořád cítil. Po několika týdnech jsem si řekl, že nemá cenu se zdržovat, tak jsem se vrátil. Hrál jsem asi pět zápasů přes bolest a potom mi to v některých zápasech zase prasklo. Až po nějaké době jsem našel doktora, který mi byl schopný říct, co se s mým tělem děje. Mohli jsme to konečně začít řešit, proběhla operace a po nějakých třech měsících jsem se vrátil k fotbalu. Hned jsem nastoupil proti Spartě.

Sebastian Boháč při svém debutu v dresu brněnského Artisu proti Zbrojovce (12. září 2026)

Jaké je po takové pauze nastoupit rovnou do velkého zápasu?
Když to vezmu z pohledu toho zranění, zrovna jsem hrál na hrotu. Samozřejmě to nebylo úplně příjemné, ale bral jsem ten zápas jako každý jiný. Akorát jsem se trochu bál fyzické připravenosti, jestli budu v pořádku. Vydržel jsem nějakých 75 minut, pak už to nešlo a trenér mě vystřídal. Myslím si, že jsme tam neodehráli úplně špatné utkání.

V Plzni hrála při vašem rozhodování roli kromě evropských pohárů také osoba trenéra Hyského?
Určitě. Trenéra jsem znal z Karviné. Byl to jeden z mála trenérů, který mě chtěl naučit hrát fotbal, což si myslím, že se mu povedlo. Sezony předtím jsem byl takový kopáč. Bylo to hodně přizpůsobené našemu stylu hry, kdy jsme míče jen řezali za obranu a brali druhé balony. Trenér Hyský mě naučil hlavně pohybovat se po hřišti a trochu mě uklidnil na míči. Za to mu musím poděkovat.

V Plzni jste nastoupil v prvním kole, pak přišla série horších výsledků a odvolání trenéra. Co jste si říkal?
Místo v kádru jsem neměl vůbec dobré. Nastoupil jsem jen v prvním zápase, hned od začátku druhého poločasu. Řekl bych, že to tehdy nešlo nikomu z týmu. Bohužel jsem to cítil i já. Nemůžu nikomu nic zazlívat. Prostě mi ten zápas nevyšel. Potom jsem se nemohl divit, že nehraju. Na tréninku jsem viděl, jak kvalitní hráči v Plzni jsou. Hlavně jsou klidnější. Já jsem tam, jak jsem říkal, hodně řešil věci v hlavě. Necítil jsem se dobře na míči a celé to období v Plzni bylo takové zvláštní. Když odcházel trenér Hyský, bylo mi to samozřejmě líto. Ale musel jsem si říct, že třeba nastává nová kapitola a že se zalíbím novému trenérovi. To se nakonec nestalo.

Kapitán Michal Jeřábek a záložník Sebastian Boháč z Artisu Brno se chystají na rohový kop v zápase proti Slovanu Liberec. (19. září 2026)

Trenér Kováč je známý otevřenou komunikací. Řekl vám, jaká by byla vaše role, kdybyste zůstal?
Jen si mě posadil k sobě, když mi oznámil, že bych měl odejít. Řekl mi, že by pro můj fotbalový rozvoj bylo nejlepší odejít z Plzně někam jinam. Moji pozici v týmu jsme úplně neprobírali.

Z Plzně odešel do Pardubic také Dávid Krčík. Probírali jste spolu, že po konci trenéra Hyského odcházela z klubu karvinská linka?
Když jsme to s přítelkyní viděli, byli jsme poměrně překvapení. Když jsem ještě trávil čas na stadionu, nebyl žádný náznak, že by se tohle mělo stát. Osobně mě překvapilo, jak se ke Krčovi zachovali, přestože dal vítězný gól do Evropy. Bylo to tam takové složité. Myslím si ale, že Krča teď nelituje. Je v Pardubicích a bude podávat opět skvělé výkony.

Trenér Nádvorník si od vás a Alberta Labíka sliboval běhavější zálohu. Konkurence je ale velká. Jak moc vnímáte, že nemáte místo jisté?
Konkurence je pro fotbalistu správná. Vždycky ví, že za ním je někdo, kdo to může odehrát. Je to takový nakopávač, aby fotbalista odváděl svou práci na hřišti ještě lépe a makal v tréninku. Kdyby to náhodou někomu z nás nevyšlo nebo se trenér rozhodl dát tam třeba Martina Pospíšila, Dominika Sarapatu nebo Adama Carléna, myslím si, že nešlápne vedle. Ti kluci mají kvalitu na to, aby odehráli skvělé zápasy.

Kdo vás do Artisu přesvědčil?
První mi to oznámil agent, že eviduje zájem. Hned potom mi zavolal trenér Nádvorník, který mě seznámil s týmem, zázemím a plánem na sezonu. Od té doby mi v hlavě hrál jen Artis.

Trenére, uklidněte se prosím, žádal sudí, když se chystal odvolat gól Artisu

Trenéři Hyský a Nádvorník jsou poměrně odlišní. Roman Nádvorník je emotivnější. Jak vnímáte komunikaci s ním?
Na hřišti to úplně nevnímám, spíš na tréninku. Jsou rozdíly ve cvičeních i samozřejmě v taktice. Největší rozdíl mezi trenérem Nádvorníkem a Hyským je ale podle mě lidskost. Trenér Hyský je výborný trenér, ale vztahy s hráči jsou slabší. Soustředí se prostě jen na fotbal. Otázky kolem osobního života jsem od něj snad nezažil. Trenér Nádvorník se tady zajímá, dělá různé žertíky. Je to super pro hlavu a pro fotbalistu, když ví, že se s trenérem může v pohodě pobavit.

Kdybyste věděl, jak se celé léto vyvine, udělal byste něco jinak?
Určitě nelituju svého odchodu do Plzně. Chtěl jsem si to vyzkoušet. Dokázal jsem sám sobě, že se do takového klubu můžu dostat. Bohužel to nevyšlo, jak jsem řekl. Moje práce tím nekončí. Určitě budu na sobě dál pracovat a budu chtít ukázat opak, že na ty nejlepší kluby mám.

Po vašem příchodu se hra Artisu podle všeho zvedla. Jak sezonu zatím vnímáte?
Kluci se postupně sehrávají a myslím si, že dalšími zápasy to bude ještě lepší. V derby byla první poločas jasně lepší Zbrojovka, ve druhém už trochu stáhla dozadu, takže jen opticky to pro nás bylo lepší. Byli jsme více na míči a oni byli pod tlakem. Myslím si ale, že zápas s Libercem jsme klidně mohli uhrát za tři body. Troufnu si říct, že jsme v některých pasážích byli i lepší. Trenér zvolil dobrou taktiku. Liberci jsme vzali jejich nejsilnější zbraň, náběhy za obranu.

Proti Liberci jste hrál osobní obranu na Fayeho. Jak náročné je skloubit ji s vašimi běžnými úkoly?
V naší výstavbě hry to úplně nehraje roli. Odbíhal jsem a snažil jsem se ztratit, protože oni na nás rozhodně osobku nehráli. Když jsme měli míč, normálně jsem hrál. Při ztrátě míče jsem si okamžitě hledal Fayeho nebo Kušeje. Záleželo na tom, kde byl Michal Jeřábek, kde jsem byl já a kdo byl k nám blíž.