Poznarovo přání? Cílím na stovku gólů za Zlín, hlásí. O Petrželově konci věděl

V minulém ročníku překonal dvě vysněné mety – 200 startů v nejvyšší české soutěži a 50 prvoligových branek. Další individuální výzvy chce sedmatřicetiletý kapitán zlínských fotbalistů Tomáš Poznar zdolat v nadcházející sezoně. Prvotním cílem je však stejně jako loni záchrana soutěže.

„Víme, že všichni nás dávají zase do pozice outsidera a nejslabšího týmu ligy. Chceme jim dokázat, že se mýlí a že nejsme na odpis,“ říká Poznar, pro něhož bude nadcházející sezona zřejmě poslední v Chance lize.

V ročníku minulém vám hodně pomáhala nováčkovská euforie. Co teď?
Časem vždycky vyprchá a šlo to vidět už v minulé sezoně. Na jaře jsme neměli některé zápasy tak povedené. Vzpomenu domácí utkání s Teplicemi v nadstavbě, které jsme prohráli, i když jsme vedli 2:0. Motivuje nás, abychom se vrátili k loňskému podařenému podzimu.

Tým se výrazně omladil. Jak na vás působí?
Někteří kluci potřebují ještě čas. Adaptace bude delší. Jiní do toho skočili vehementně. Přišli kluci z akademie, kteří jsou moc šikovní, a je poznat, že mají v sobě zlínskou DNA. Je nás dost. Musí se to usadit. Přibylo hodně hráčů, mají potenciál a charakter Zlínu pomoct, ale stejně to bude v úvodu na ose, která tady byla minulou sezonu. Škoda, že se na jaře zranil Kuba Jugas, který se dostával do formy, jak ho všichni známe. Pořád je ale v kabině a má v ní důležité slovo. Komunikujeme spolu každý den.

Plzeň nevyhrála ani ve druhém zápase na soustředění, vítězí naopak Hradec i Zlín

Přibylo i hodně cizinců. Jak je co nejlépe začlenit do týmu, aby zapadli a nebyli rušivými elementy, což se před lety ve Zlíně stalo?
Snažíme se s nimi co nejvíce komunikovat. Někteří bohužel nemají takovou znalost angličtiny. Naštěstí fyzioterapeutka Katka David umí dobře francouzsky. I nový kondiční trenér mluví skvěle anglicky. Pořád klub rozvíjíme a i my hráči se jazykově rozvíjíme. Kluci ze zahraničí, kteří jsou tady déle, s novými komunikují více, předávají jim pravidla kabiny.

Pochvaloval jste si přínos nového kondičního trenéra Ivana Klusačka. Co přinesl jiného?
Hodně inovativních prvků. Je vidět, že šel nějakými kluby a chce se rozvíjet. Je velmi pracovitý. Od rána do večera připravuje klukům individuální plány, věnuje se jim. Pořád děláme nové testové baterie. Posouvá nás, posouvá klub, my se posouváme ve výkonech. Hlídá věci, které by nás mohly brzdit. Zapadl do kabiny, vážíme si, že ho máme.

Osobně jste na tom kondičně lépe než loni?
Abych byl dobře připravený, musím mít natrénováno. Díky lidem, jako je Ivan, který nás tahá do cvičení a neustále nás hlídá a kontroluje, si myslím, že jsme připravení více. Ale nechci to zakřiknout. Snad to bude vidět na hřišti.

V sobotu začínáte doma proti Ostravě, kde jste na jaře dvakrát prohráli. To je ostrý los, že?
Baník bude v českém fotbale braný vždycky jako velký klub. Porazit ho hned v prvním kole je pro nás velká výzva. Máme jim co vracet. Měli jsme i docela smůlu v domácím zápase (1:1).

Zlínský fotbalista Tomáš Poznar

Body by to chtělo. Hned příští zápas jedete na Spartu.
Pamatuji si ve Zlíně i těžší losy a zvládli jsme to. Proč by to tak nemohlo být i tuhle sezonu? Začátek je nevyzpytatelný pro všechny. Doufám, že budeme černý kůň, který do sezony dobře vstoupí. S příchodem dvou brněnských klubů není v lize slabých soupeřů, ale s každým se dá hrát.

Před minulou sezonou jste měl dvě osobní přání, která jste si splnil. Máte nějaké i před letošní?
Vždycky musím mít svoji motivaci. Ať jsem lepší než v předchozí sezoně. To je základ. Teď cílím na 100 gólů za Zlín v soutěžních zápasech. Chybí mi jich pět. Kdyby se mi to povedlo, bylo by to hezké. A také můžu dosáhnout na 200 zápasů za Zlín.

Ligový rekordman Milan Petržela oznámil, že končí svoji kariéru. Máte k sobě blízký vztah. Tušil jste to?
V kontaktu jsme často, věděl jsem to. Mrzí mě, že to neproběhlo jinak. Takový hráč by se měl loučit ve velkém stylu, měly by znít fanfáry. Věřím, že Plzeň něco takového uspořádá. Zaslouží si to. Ve fotbale se budeme dál potkávat. Myslím, že by mohl ještě hrát, ale usoudil, že už ne. Jsem moc rád, že jsem si s ním mohl zahrát, protože je to výjimečný fotbalista. A také je to fajn kluk. Proto jsme kamarádi a rozumíme si. K jeho kariéře mu gratuluji, je veliká. Klobouk dolů.