Je výhoda, když si můžete přihrát. Santimu věřím, říká Schick. Vrátí se do repre?

Když zástupci ankety Zlatý míč předávali Patriku Schickovi trofej pro nejlepšího českého fotbalistu, zápasili s ní kvůli její váze. Třicetiletého útočníka to ale pobavilo. „Je krásná, ale nosit ji není jednoduché,“ prohodil se smíchem.

V rozhovoru s českými novináři mluvil kanonýr Leverkusenu také o národním mužstvu, v němž po mistrovství světa skončil, o setkání s novým reprezentačním trenérem Santim Deniou i případném návratu.

Konec reprezentační kariéry u vás platí pořád?
Zatím to tak cítím.

Zatím?
V momentě, kdy jsem to rozhodnutí udělal, tak jsem vysvětloval, že to nepřišlo ze dne na den. Zrálo to ve mně delší čas. Po mistrovství světa jsem si řekl, že takhle dál už fungovat nemůžu.

Nejlepším fotbalistou Česka je Schick, podruhé vyhrál Zlatý míč

Nezviklala vás ani změna trenéra a jeho realizačního týmu?
Se Santim Deniou i manažerem Pavlem Nedvědem jsme se bavili. Kluky dál sleduju, ten tým je zajímavej, herní projev vypadá o dost líp než dřív. A hlavně nálada kolem národního mužstva je jiná, mnohem pozitivnější, což hráči určitě ocení. Ze svého pohledu cítím, že je tam příjemnější prostředí na práci.

Od chvíle, kdy jste oznámil konec, zvýšila se naděje na návrat?
Procentuálně to asi vyjadřovat nechci. Těžko říct. S trenérem jsem měl několik rozhovorů, je velmi sympatický, hodně jsme se nasmáli. Vysvětloval jsem mu můj pohled, on zase svůj. Změny jsou vidět od prvních zápasů, všem se to líbí a to je pozitivní. Mám radost, že se věci mění, klukům fandím, pořád tam mám kamarády. Přeju jim, ať to jde. Španělští trenéři jsou dnes absolutní špička. Jsem přesvědčený, že se to Santimu povede.

Co jste ze třech zápasů Ligy národů vysledoval? Co se vám líbilo nejvíc?
Když to vezmu z pohledu hráče, nejdůležitější je cítit, že to prostě jde. Jdete na hřišti s tím, že se i se světovou špičkou můžete měřit. Že udržíte míč, že si přihrajete, že si to odzadu rozehrajete, že si vytvoříte šance. To je ta velká změna, která byla na klucích vidět. Až do konce zápasů máte šanci na výsledek. Je velkou výhodou mít pocit, že si můžeme přihrát, kombinovat a že se s nimi dát hrát.

Přesto jsou z toho tři porážky?
Když hrajete proti jedněm z nejlepších týmů světa... V kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy přece jen tak těžcí soupeři nebudou. Tam se ukáže, jak se tým a hráči posunuli.

Když jste zápasy proti Chorvatsku, Anglii a ve Španělsku sledoval, nezalitoval jste, že už toho nejste součástí? Máte od hráčů ohlasy?
Nic jsem od nikoho nezjišťoval, mám to jen z televize, z internetu.

Co by se muselo změnit, abyste zase měl chuť reprezentovat?
Podívejte se, začínal jsem v roce 2016. Atmosféra s výjimkou úspěšného Eura v roce 2021 nebyla dobrá. Když jste v tom tak dlouho, tak je to všechno psychicky náročné. Po nepovedeném mistrovství světa to na mě všechno padlo. Já jsem v tu chvíli cítil, že dělám správně. A co by se muselo stát, abych rozhodnutí změnil? Santimu jsem svůj pohled řekl. Když budu zdravý a budu na sobě cítit, že jsem schopný národnímu mužstvu něco dát, pomoct mu, tak si o tom zase můžeme promluvit. Ale já jsem byl v takovém rozpoložení, že si nejsem jistý, jestli bych byl přínosem.

Kdyby ke změně v reprezentaci došlo před rokem, byl byste tam?
To je kdyby a na to já nehraju. Možná ano, možná ne.

Zlomilo se ve vás něco od chvíle, kdy jste konec oznámil?
Když si dáte odstup, nejste přímo v tom dění, vidíte všechno jinýma očima. Zásadní je, jak Santi pozvedl herní stránku. Cítíte to vy novináři, fanoušci. Najednou jsou kluci schopní hrát dobře. Máme šikovné hráče a rozhodně jsme měli dřív na víc. Je hezké vidět pozitivní věci. Mám radost za kluky, tohle jako fanoušek chcete vidět.

V lednu vám bylo třicet, jaké máte ještě cíle?
Ty se moc nemění. Chci být zdravý a dávat góly, od nich se u mě všechno odvíjí. To jsem se naučil.

To se v nové sezoně daří, čtyři zápasy v bundeslize, čtyři branky.
Pro mě osobně je to vydařený start, i když to mohlo být lepší. Poztráceli jsme pár bodů, což je škoda. Ale poslední zápasy je vidět, že se zlepšujeme, přišlo hodně nových hráčů a tým si sedá. Zatím mám dobrý pocit a snad bude sezona stejně tak povedená jako ta poslední.

Za ni jste od novinářů dostal Zlatý míč. Co to pro vás znamená?
Je to ocenění za výkony, moc si toho vážím. Budu se snažit, aby na tom štítku bylo moje jméno aspoň ještě jednou.

V Leverkusenu jste šest let, smlouvu máte na další čtyři roky. Myslíte ještě na velký přestup, třeba do Premier League?
Jsem stejně starý jako Zlatý míč a přestupy třicetiletých útočníků nejsou moc obvyklé. Občas se něco stane, ale běžné to není. V Leverkusenu se mi daří, mají mě tam rádi fanoušci, mně se tam líbí, cítím se dobře. Abych byl upřímný, že bych udělal přestup do Anglie, to si představit nedokážu.

Na délce smlouvy je vidět, že si vás v klubu váží. Ale když dva zápasy nedáte gól, cítíte tlak?
Cítím, je to nepříjemné. Ono se to možná nezdá, ale ten tlak je opravdu velký. Hned člověk slyší, že je útočník a nedává góly, že tohle přece nejde. Je to ve všech klubech. Do zápasu jdete s tím, že góly dávat musíte. Za tu dobu jsem si zvykl a tu tíhu snáším líp. Když se zápas nepovede, lidi něco odpustí, když vědí, že pár gólů už jsem dal.

Jaké to je, když se v počtu gólů musíte měřit s Kanem nebo Olisem z Bayernu?
Příjemné určitě ne. Ale vážně, Bayern dává sto gólů za sezonu, takže není jednoduché s nimi držet krok. Karty jsou takhle rozdaný a já se snažím, abych jim byl soupeřem. Jak jsem říkal, z nové sezony mám dobrý pocit, z toho, jak hrajeme, jak funguje kabina. Snad bude sezona úspěšná.