Tréninky na hraně, testování. Kondičák Baníku: Cesta po USA mi dala hodně

Na pozici runningbacka potřeboval Jan Musil ten správný mix výbušnosti, rychlosti, mrštnosti a síly. Americký fotbal i pracovní pozici ajťáka sice opustil, ale přípravě sportovců na výkon se věnuje pořád – momentálně v Baníku Ostrava. „Baví mě to a upřímně – je to i nejlepší elixír mládí být mezi sportovci,“ říká 35letý Jan Musil.

Už během sportovní kariéry v týmu amerického fotbalu Ostrava Steelers jste se věnoval kondiční přípravě natolik, že se stala vaší hlavní pracovní náplní. A ta cesta vás dovedla až do fotbalového Baníku Ostrava. Dala by se ve stručnosti shrnout?
Je to, jak říkáte, americký fotbal jsem hrál poloprofesionálně nejen v Ostravě, ale třeba i v Praze nebo Polsku. Jelikož jsou v americkém fotbale fyzické předpoklady jako rychlost, síla a výbušnost jedny z nejdůležitějších, vypadá podle toho i silově-kondiční příprava. Díky tréninkovým protokolům z USA jsme už tehdy, asi už před 15 lety, trénovali „lépe“ než naprostá většina sportovců v Česku. Hodně jsem se toho tedy naučil, začal se o tento obor zajímat, udělal jsem si základní trenérské kurzy a posléze i několik prestižních světových certifikací a začal trénovat, co to jen šlo. Když jsem se dostal do Baníku Ostrava, mohl jsem se jako kondiční trenér na sto procent rozvíjet a realizovat v praxi na té nejvyšší úrovni.

Slavia podlehla Slovanu, Sparta dala tři góly Japoncům, Baník má remízu a prohru

Jaké jsou tedy aktuální trendy v silové a kondiční přípravě fotbalistů? Odvíjí se všechno od rychlosti?
Podle přesně měřených dat víme, že se jenom za posledních deset let intenzita fotbalového zápasu v rámci výbušných akcí, naběhaných rychlých a sprintových metrů zvedla o 30 až 50 procent s ohledem na to, na jakou metriku se díváme. Podle toho je třeba s hráči i pracovat. Daleko větší důraz se dnes klade na silovou přípravu, prevenci zranění a největším trendem, jestli tomu takhle můžeme říkat, je monitoring hráčů a management zatížení, tak aby byli na zápas připraveni a čerství, ale zároveň přes týden trénovali na hraně. Čili pravidelné testování, sledování spousty parametrů, které ovlivňují únavu a trénovanost. To je něco, co tu ještě před pár lety nebylo.

Jak je to s rozvojem vytrvalosti a obratnosti? Nakolik na tom pracujete?
Samozřejmě na všem pracujeme každý týden. Tréninkový týden neboli mikrocyklus skládáme tak, ať rozvíjíme nebo minimálně udržujeme všechny důležité fyzické atributy, a vytrvalost a obratnost mezi ně patří. Pokud je to pro hráče limitací, tak na tom pracuje ještě nad rámec v individuálním plánu.

Volby trenérů nám vůbec nevyšly, uznal Mikloško. Kupila se jedna věc za druhou

Poměrně nedávno jste absolvoval studijní cestu po USA. Kde všude jste se byl podívat a co vám to dalo?
Bylo to něco, co jsem chtěl už dlouho udělat. Jsem rád, že mi to klub umožnil a dokonce mě v této cestě podpořil. V USA jsem byl necelé tři měsíce, absolvoval jsem tam několik stáží. Mezi ty nejzajímavější patří třeba tréninkové centrum olympijských atletů ALTIS v Arizoně, kde jsem se učil jejich systém tréninku rychlosti od vyhlášeného trenéra Stuarta McMillana (konzultuje například i pro kluby z anglické Premier League – pozn. red.) nebo stáž u NFL týmu Houston Texans, kde jsem zase viděl, jak testují, monitorují a profilují hráče tak, aby předcházeli zranění, ale zároveň je maximálně rozvíjeli. Těch stáží bylo více, včetně fotbalové Major League Soccer. Dalo mi to opravdu hodně. Někam vyjet a vidět, jak pracují ti nejlepší v oboru, je podle mě v naší branži něco, co nenahradí žádný kurz nebo knížka. Ale zároveň bych chtěl říct, že Evropa není pozadu, co se týče silově-kondiční přípravy. Naopak v některých oblastech USA určitě předčíme.

Dají se získané poznatky aplikovat v přípravě ligových fotbalistů?
Samozřejmě, i ti nejlepší kondičáci na světě vám řeknou, že například silový tréninkový program pro fotbalistu a plavce – s trochou nadsázky – se nebude tolik lišit. Každopádně mě nejvíce zajímal trénink rychlosti. Myslím si, že v Americe jsou na něj opravdu nejlepší, a v tomhle ohledu jsem si odnesl ujasněný systém, který jsem v praxi mohl hned aplikovat.

V minulé sezoně jste po změnách trenérů musel z Baníku odejít. Děkovné vzkazy vám poslala řada hráčů, i těch, kteří z Baníku zamířili do zahraničí. Čí pochvala vás potěšila nejvíce?
Dnes už je normální, že si hlavní trenér přivede realizační tým, na který je zvyklý, a tak jsme s kolegou Filipem Saidlem u áčka skončili. Musím říct, že mě překvapilo, kolik lidí se mi ozvalo, opravdu si toho vážím a neberu to jako samozřejmost. Asi bych nechtěl jmenovat konkrétně, ale ozvali se mi snad všichni. Myslím, že jsme s Filipem měli s klukama v prvé řadě super vztah. Ještě bych zmínil, že se mi ozvali nejen hráči, ale i kolegové z branže, kondičáci z jiných klubů s podporou. Musím říct, že v tomhle jsme v Česku i na Slovensku úplně skvělí, snažíme se pomáhat si a podporujeme se.

Jste zpátky v Baníku, s jakými odpovědnostmi? Věnujete se i mládežnickým kategoriím?
Nikdy jsme vlastně ani v Baníku úplně neskončili, hned pár dní po našem konci u A týmu se s námi vedení sešlo s tím, že by o nás nechtěli přijít, a tak jsme řešili možnosti našeho zapojení v klubu. Momentální situace je taková, že kolega Filip Saidl je na sto procent zpět u áčka a já budu řešit koncepční věci napříč klubem.

Sledujete aktuální fotbalové mistrovství světa? Analyzujete třeba výkony týmů či hráčů z pohledu kondičního trenéra?
Sleduju, ale ne z tohoto pohledu. Každopádně si však počkám na analýzy po turnaji. Po každém takovém velkém turnaji se totiž dělají studie s analýzou dat, kde se hledají různé korelace fyzických metrik a třeba výsledku zápasů.

Dříve jste pomáhal s kondiční přípravou házenkářům, tenistům, hokejistům. Stíháte se jim věnovat i nadále, nebo vás fotbal časově pohltil?
Tohle vše jsem stíhal, než jsem nastoupil do Baníku. Od té doby nemám na nic jiného čas.

Baník Ostrava vyhrál v přípravě nad Lubinem, Zlín podlehl Hapoelu Tel Aviv

Organizoval jste i odborné konference pro kolegy – kondiční trenéry. Jakou měly odezvu? A budete v nich pokračovat?
Opravdu mě baví přednášet a edukovat trenéry, sám pravidelně nebo s kolegou Filipem Saidlem a jinými pořádáme workshopy a vzdělávací akce, případně vystupuji na konferencích. Odbornou konferenci, kterou zmiňujete, jsme zase založili s dalším kolegou z branže Markem Grycem (kondiční trenér HC Oceláři Třinec – pozn. red.). Speed Conference Ostrava je konference zaměřená právě na ten důležitý aspekt, o kterém jsme se bavili na začátku, tedy na rychlost. Tento rok pořádáme již 3. ročník, je to největší akce svého druhu v Česku. Náš koncept je takový, že na každý ročník sem dostaneme hlavního řečníka světového kalibru a doplníme ho o tuzemské odborníky. Příští rok bychom rádi konferenci udělali v ještě větším formátu a roztáhli ji z jednoho na dva dny.