Hrál po boku hvězd, teď chce zachránit Artis v lize. Tlak mám rád, hlásí Carlén

Když se Adam Carlén v mládežnických výběrech Švédska potkával s Anthonym Elangou nebo Roonym Bardghjim, bylo podle něj už tehdy patrné, že mají před sebou velkou fotbalovou kariéru. První se prosadil v Premier League a aktuálně patří bohatému Newcastlu, druhý má za sebou úvodní sezonu ve hvězdné Barceloně.

„Hned bylo vidět, že mají obrovskou kvalitu. Je skvělé sledovat, jak se jejich kariéry vyvíjejí a kam se dostali. Je to trochu šílené,“ vzpomíná střední záložník Carlén na někdejší spoluhráče.

Dnes šestadvacetiletá nedávná posila prvoligového Artisu Brno má dva starty za švédskou jedenadvacítku, ale přiblížila se také seniorské reprezentaci. V roce 2024 se Carlén zúčastnil lednového kempu pro hráče z domácí soutěže pohybující se těsně pod hlavním národním týmem. Tehdy v nezvyklém termínu totiž zahraniční fotbalisté většinou pokračovali ve svých klubových sezonách.

Baník - Artis 1:0, domácí výhru ubránili v deseti. Sudí odvolal tři góly a penaltu

Nešlo tedy sice o běžnou nominaci nejlepšího švédského týmu, přesto ji Carlén vnímal jako významný moment kariéry. „Byla to pro mě velká čest. Ukázalo mi to, že o mně trenéři vědí a že mě při skládání mužstva mají v širším okruhu hráčů,“ líčí. „Jednou nastoupit za skutečný národní tým a hrát za Švédsko. To je můj velký sen.“

K elitnímu fotbalu přičichl už doma. Ve slavném IFK Göteborg působil po boku zkušených reprezentantů Marcuse Berga a Oscara Wendta. Prvně jmenovaného předtím sledoval například na mistrovství světa v roce 2018, kde Švédsko prošlo až do čtvrtfinále. Najednou s ním sdílel kabinu. „Oba za sebou mají obrovské kariéry. Když pak s takovými hráči nastupujete, je to výjimečné. Snažil jsem se vstřebat co nejvíc z jejich zkušeností,“ říká Carlén.

Navíc matadoři podle něj mladším spoluhráčům ochotně radili. „Často sice šlo o drobnosti, hodně vám ale dá už to, když vidíte, jak se takoví hráči připravují a jak se chovají. Poznal jsem je i mimo fotbal a dodnes je považuji za dobré přátele,“ vypráví.

Plný stadion i náročné období

Göteborg sice v posledních letech výsledkově nedosahuje na věhlasnou minulost, Carlén ho přesto stále považuje za jeden z největších švédských klubů. Na zápasy chodí kolem 17 tisíc lidí a zájem fanoušků je ve městě znát na každém kroku.

„Když tam jdete po ulici, lidé vás poznávají. Stadion, zázemí, posilovna, fyzioterapie, všechno odpovídá velkému klubu. Jen sportovní výsledky nejsou takové, jaké si fanoušci zaslouží,“ poznamenává.

Právě náročnější období mu prý pomohlo zesílit po psychické stránce. Hrát před plnými tribunami je příjemné, když mužstvo vyhrává. Mnohem těžší je neztratit odvahu ve chvíli, kdy se nedaří a z tribun se ozývá nespokojenost. Tlak mu však nevadí. Naopak říká, že atmosféru plného stadionu vyhledává. „Cítíte úplně jiný druh adrenalinu. Fanoušci prožívají každý moment a každý souboj. Hrát před takovým publikem je výjimečné.“

Po dvou a půl letech v Göteborgu zamířil poprvé do zahraničí. V nizozemském Excelsioru se musel vyrovnat také s životem daleko od rodiny a přátel. „Najednou máte jiné každodenní návyky a musíte se přizpůsobit. Byl to ale rok, během kterého jsem se hodně naučil o sobě i o životě,“ hodnotí.

Fotbalisté brněnského Artisu se občerstvují.

V Eredivisii potkal Ajax, Feyenoord či PSV Eindhoven. Až přímo na hřišti podle něj člověk naplno pochopí, v čem se nejlepší hráči liší od ostatních. „Když je sledujete v televizi, jejich kvalitu samozřejmě vidíte. Když proti nim ale nastoupíte, všimnete si všech malých věcí, které z nich dělají tak dobré fotbalisty,“ popisuje. Největší dojem na něj udělali Ismail Sajbarí a Joey Veerman z PSV. Zmínil také Ivana Perišiče. „Hned vidíte, proč se na nejvyšší úrovni drží tak dlouho.

Brno? Chtěl jsem hrát

Carlén v první polovině sezony pravidelně nastupoval, na jaře už však tolik prostoru nedostal. Proto se rozhodl hledat klub, kde by měl větší šanci hrát. Když se ozval Artis, brněnský projekt ho okamžitě zaujal. „Klub právě postoupil do nejvyšší soutěže a měl jsem pocit, že by to pro mě mohl být dobrý krok. Řekli mi, že mě už nějakou dobu znají, opravdu o mě stojí a oceňují moje vlastnosti. Chtěl jsem být součástí této cesty,“ vysvětluje.

Před příchodem se radil také s Davidem Mobergem Karlssonem, jenž v minulosti oblékal dres pražské Sparty. Od krajana slyšel o české lize i životě v zemi pozitivní reference. Soutěž by mu navíc měla vyhovovat svou fyzickou náročností. „Švédská liga podle mě není tak fyzická jako česká. Je někde mezi českou a nizozemskou. Je poměrně taktická a technická, ale ne tolik jako Eredivisie. Zároveň není tak soubojová jako česká liga,“ porovnává.

Carlén měří přes 190 centimetrů a v Artisu nastupuje ve středu zálohy. Nepovažuje se však pouze za klasickou defenzivní „šestku“. Dokáže zahrát také výš jako klasický střední záložník. V dětství přitom působil na úplně jiné pozici. „Když mi bylo třináct let, hrával jsem jako levé křídlo. Potom jsem se začal přesouvat do středu. Přirozeně se ze mě stal hráč na pozici číslo šest nebo osm,“ poznamenává.

Smutný a ošklivý duel, řekl kouč Skuhravý. Nádvorníka udivilo krátké nastavení

V Brně se zatím vyrovnává také se specifickou situací celého mužstva. Artis se o účasti v nejvyšší soutěži dozvěděl jen krátce před jejím začátkem a kádr se po administrativním přesunu o level výš skládal za pochodu. „Samozřejmě to hraje roli. Musíte se vzájemně poznat a pracovat na herní stránce. Myslím ale, že se přizpůsobujeme dobře. Zlepšujeme se s každým tréninkem i zápasem,“ tvrdí Švéd.

Spokojený je také mimo hřiště. Brno na něj působí výrazně klidněji než okolí Rotterdamu, kde předtím žil. „Brno je krásné město se spoustou starých budov. Centrum má útulnou atmosféru, v Rotterdamu byl všude velký ruch. Tady to nepůsobí tak hekticky,“ uzavírá.