Bořil slavil proti Slavii, pak poklekl před fanoušky. Trpišovský: Nepotkali jsme se

Na tribuně, kde zůstal kvůli pochroumanému kotníku, pumpoval pěstmi a bubnoval do modrého panelu připevněného k zábradlí. Možná ještě nikdy neslavil Jan Bořil gól do sítě Slavie tak vehementně jako v neděli večer v Liberci (1:1). Právě Slovanu od léta patří. Přitom po remíze u Nisy mu fanoušci soupeře připravili velkolepou sólo děkovačku.

Vyvolávali jeho jméno.

Tleskali oblíbenci, s nímž vždycky mívali vynikající vztah.

Vždyť Bořil byl deset let jednou z hlavních tváří červenobílého klubu. Gólem ho vrátil do Ligy mistrů, trefil se proti Barceloně a dohromady oslavil šest titulů. Poslední roky byl kapitánem, hecířem a důležitou součástkou týmu nejen na hřišti, ale také v pozadí.

I proto překvapilo, jak se s klubem svého srdce letos v létě rozešel. Spíš se čekalo, že mu Slavia na míru ušije novou roli. Nebo že se z kabiny prvního týmu sesune do druholigového béčka a pro mladé hráče bude mentorem.

On chtěl ale i v pětatřiceti zůstat v lize.

A jen co podepsal smlouvu na severu, o Slavii novinářům na tiskové konferenci řekl: „Ulehčila mi to, protože se tam se mnou nikdo nebavil. Až na poslední chvíli před odjezdem na soustředění mi Jarda Tvrdík (šéf Slavie) řekl, jak by to mohlo vypadat v béčku. To jsem odmítl, protože jsem chtěl dál hrát. Pak se mnou mluvili trenéři a de facto mi řekli, že se mnou nepočítají do A-týmu a že nechtějí, abych tam byl.“

Jan Bořil, Vasil Kušej a Alexandr Bužek na tréninku Slovanu Liberec

V Edenu ta slova zarezonovala. A zainteresované dost zaskočila.

Bořil totiž pálil dál: „Nečekal jsem, že se takhle zachovají k legendě. Zklamalo mě to, ale věděl jsem to už dopředu, takže jsem si začal něco hledat. Asistent Zdeněk Houštecký mi řekl, že kdybych nehrál, dělal bych zle v kabině. To mě překvapilo, známe se spoustu let a moc dobře ví, že když nehraju, tak jim pomáhám. Poděkoval jsem, že aspoň vím, na čem jsem, a že do béčka nepůjdu.“

Ostatně že jsou vztahy stále napjaté, naznačila i pozápasová reakce kouče Jindřicha Trpišovského: „Bóřa? Neviděli jsme se...“

Ve stejné odpovědi přitom sám zmínil, že se v Liberci potkal s jiným exslávistou Lukášem Masopustem nebo hostujícími hráči Vasilem Kušejem a Alexandrem Bůžkem. Zvláštní rozpad kdysi velkého spojení.

Bořil: Nečekal jsem, že se ke mně Slavia takhle zachová. V Liberci je čeká peklo

Bořil je jedním ze symbolů slávistické nové éry.

Do Slavie přišel ještě před Trpišovským a jeho realizačním týmem. V době, kdy se klub zmítal v nejistotě.

„Nebylo to snadné rozhodnutí. Váhal jsem, protože Slavia měla problémy a o rok dřív málem spadla z ligy. V živé paměti jsem měl i hostování na Žižkově, kde nechodily peníze, a já si musel různě půjčovat. Ale změnu jsem v té době chtěl a potřeboval, dost mě přesvědčovala i moje žena. A nakonec se z toho vyklubalo nejlepší rozhodnutí života. Kam jsme Slavii za deset let posunuli, je úplně ustřelené,“ vykládal letos v lednu ještě s kapitánskou páskou na ruce.

Tehdy ho nenapadlo, že o půl roku později bude slavit gól ve slávistické síti.

Bořilův poslední půlrok? Do armády už se nechystá a slýchá: Můžeš být dobrý trenér

A že i přesto mu fanoušci uspořádají vlastní děkovačku.

Jen co se od kotle v Liberci vzdálili slávisté, začalo se ze západní tribuny ozývat Bořilovo jméno. Exkapitán přišel blíž a poklekl. Ovace si od slávistů tradičně užil i Lukáš Masopust, jenž do Slovanu odešel už v minulé sezoně a na rozdíl od Bořila v neděli zvládl skoro celý zápas.

Také Bořil, který úvod aktuálního ročníku zmeškal kvůli pokračujícímu trestu za červenou kartu z Hradce Králové, chtěl být připravený. Před týdnem se však při premiéře v libereckém dresu proti Zbrojovce Brno zranil a ještě během prvního poločasu odkulhal.

„Poranil si vazy v kotníku, ale snad to nebude nic vážnějšího,“ vysvětlil slovenský kouč Branislav Fodrek.

I mimo hřiště o sobě ale Bořil dal vědět.

Další pokračování příběhu? Dva týdny před Vánoci v Edenu.