Baníkovská bílá vlna si podmanila Julisku. Ustojí teď Slezané i zrádnou baráž?

Bývá to obvykle naprosto klidná čtvrť. Ospalý víkendový rytmus tu většinou narušují leda populární farmářské trhy u stanice metra. Když se ale v sobotu do pražských Dejvic nahrnuly hordy fotbalových fanoušků z Ostravy, v ulicích to burácelo jako nikdy.

Mohlo to vůbec pro Baník na Dukle dopadnout jinak než šťastně, když měl za zády takovou sílu?

Kdo pamatuje, tomu hned musela naskočit vzpomínka na jaro 2004, kdy Ostravu pobláznil tým kolem Heinze, Matušoviče a Bolfa. I tenkrát se fanoušci trmáceli za Baníkem po celé republice, protože cítili šanci na titul. A když ho spolu s hráči skutečně slavili, dojatě slibovali: Baníčku, neopustíme tě!

Teď, po dvaadvaceti letech, mají ta slova skutečnou váhu. Baník se potácí nad propastí, nedívá se na něj hezky, i k jasnému vítězství 3:0 na Julisce mu kuriózně pomohly tři vlastní góly soupeře.

Dusno na Julisce. Vytočený Rada odešel brzy, fanoušci křičeli: Hašek ven!

Ale ačkoliv fanoušky mockrát zklamal a vytočil, místo bojkotu se spustila mobilizace. Nadšenci v bílých dresech se valili Prahou, mávali obřími vlajkami a zpívali o tom, že Baníček nikdy nespadne.

Podpora, jaká nemá obdoby.

A zároveň extrémní tlak.

„Uvnitř se vždycky snažím být v klidu a pak to přenést na hráče. Ale když jsem viděl proudy fanoušků, dýchlo to na mě,“ uznal kouč Josef Dvorník. „Musím přiznat, že pak jsem trochu nervóznější byl.“

Umíte si představit, že by se fandové ve stejné situaci podobně postavili za jakýkoli jiný ligový tým?

Kdyby snad někdy senzačně šlo o přežití komukoli ze současné špičky, pár stovek ultras by se jistě na pouť přes celou republiku vydalo. Ale proměnit jindy ztichlou Julisku v bzučící arénu s téměř jihoamerickou atmosférou, to asi vážně zvládnou jen baníkovci.

Srdcaři a blázni, kteří to někdy přepísknou, ale v sobotu se v hlavním městě chovali příkladně: pochodovali pod dohledem policie, obsadili víc než půlku stadionu, ale s fanoušky Dukly, která po porážce zahučela přímo do druhé ligy místo nich, se kamarádsky plácali po ramenou a ťukali si pivem.

Baník stále žije. Všichni víme, že musíme pokračovat dál, řekl kouč Dvorník

Přitom to nejsou ani dva týdny, co po porážce na Slovácku nasupeně žádali, aby hráči po dalším mizerném výkonu svlékli dresy. Možná proto se trenér Dvorník pod vesele poskakující dav na tribuně nehrnul, i když jeho jméno několikrát vyvolával: „Když se vyhrává, trenér by měl být v ústraní. V nepříjemných okamžicích se snažím klukům pomoct, schytat za ně ty největší rány. Teď ať si to užívají hráči.“

Kdybyste netušili, v jakém marasmu se Baník nachází, klidně byste si mohli myslet, že v sobotu v Praze slavil minimálně postup do pohárů.

Choreo fanoušků Baníku Ostrava před zápasem proti Dukle Praha.

V ochozech to ještě dlouho po závěrečném hvizdu řinčelo, zpívalo se, hráči se drželi kolem ramen a skákali do rytmu. Jako by si potřebovali po dlouhé době zažít i příjemné pocity, protože jarem – a vlastně celou sezonou – se vyloženě protrápili.

Už v úterý startuje baráž, kde na Baník číhá Táborsko, druhý tým druhé ligy. Což by sice papírově neměl být soupeř k nepřekonání, ale obezřetnost je namístě.

Celá Ostrava moc dobře ví, co v závěru děkovačky zdůraznil spíkr s megafonem: „Ještě není konec!“