Mánes představí umělce Maxima Havlíčka. Výstavě Anima Mundi dominuje obří plátno
Česko-americký umělec Maxim Havlíček představí v pražské Galerii Mánes výstavu Anima Mundi neboli Duše světa. Výstava vychází z myšlenky, že příroda, člověk i vesmír jsou propojeni a vše se vším souvisí. Autor během osmnácti měsíců vytvořil soubor 31 vzájemně propojených obrazů. Dominantou expozice bude monumentální sedmimetrové plátno, na němž Havlíček pracoval déle než rok.
Výstavu bude možné navštívit od 20. října do 12. listopadu. Na delší dobu jde o Havlíčkovu poslední výstavu v Česku. Vstupné je 150 korun, lístky je možné zakoupit zde.
Latinský pojem Anima Mundi označuje filozofický koncept Duše Světa. Vychází z představy, že vše ve vesmíru prostupuje jediná životní síla a že žádný člověk, čin ani událost neexistují odděleně. Právě vědomí vzájemné propojenosti se stalo hlavním tématem autorovy nové výstavy.
Umělec Maxim si zamiloval pražský Karlín. Nic mi tu nechybí, rozplývá se![]() |
„Fascinuje mě myšlenka, že všechno souvisí se vším, všechno se něčeho dotýká a nic neexistuje samo o sobě. Každé naše rozhodnutí, čin i energie, kterou vysíláme, mají své důsledky. Energie nemizí, pouze se proměňuje,“ popsal Havlíček.
Výstava nabídne celkem 31 děl. Dvacet devět z nich vzniklo během posledních osmnácti měsíců, dva obrazy navazují na Havlíčkovu předchozí výstavu The Last Missing Piece. Právě daná zkušenost přivedla autora k intenzivnější práci s kaligrafií, vrstvami a strukturou obrazu.
Kaligrafie pro něj však není písmem určeným ke čtení. Funguje jako záznam konkrétního okamžiku, pohybu ruky a energie přítomné během tvorby.
„Kaligrafie je pro mě otiskem okamžiku. Není čitelná v tradičním slova smyslu, ale zachycuje energii, pohyb a stav, ve kterém obraz vznikl. Každé dílo je jen malým výsekem mnohem většího prostoru, který pokračuje i za jeho hranicemi,“ vysvětlil umělec, který získal základy kaligrafie během studia na pražské Střední průmyslové škole.
Obraz nekončí tam, kde končí plátno
Ústředním dílem výstavy bude monumentální obraz Anima Mundi o délce sedmi metrů, na kterém Havlíček pracoval déle než rok.
Dílo v sobě koncentruje hlavní témata celé série, tedy nekonečný pohyb, vrstvení zkušeností a neviditelnou síť vztahů, která propojuje člověka s okolním světem.
Malíř Maxim Havlíček prorazil za oceánem. Teď se se svým dílem vrátil do Prahy![]() |
„Obraz pro mě nikdy nekončí přesně tam, kde končí plátno. Je součástí mnohem většího pole. Poznám, že je hotový, ve chvíli, kdy do sebe všechno zapadne a já dostanu husí kůži. Když o tom začnu příliš přemýšlet, raději přestanu a nechám obraz být,“ popsal umělec, který dokáže malovat několik hodin bez přestávky a během práce přestane vnímat čas.
Velká část vystavených děl vznikla technikou olejomalby. Umělec totiž pracuje především metodou alla prima, při které nanáší další vrstvy do ještě vlhké barvy. Jednotlivé odstíny, struktury a stopy se tak vzájemně prolínají a vytvářejí dojem hloubky.
Hlavním materiálem série jsou olejové tyčinky, tedy koncentrovaná olejová barva v pevné formě, které umělci umožňují spojovat malbu s bezprostředností kresby a vytvářet výrazné nánosy, fragmenty i fyzické stopy pohybu. Obrazy získávají téměř trojrozměrný charakter a jejich dlouhé schnutí se stává přirozenou součástí procesu.
Tři díla na výstavě vznikla kombinací tuše a uhlu na tenké bavlněné látce. Havlíček často nejprve maluje na volně položený materiál a teprve hotové dílo napíná na rám. Křehkost podkladu kontrastuje s intenzitou a přesností kaligrafických gest.
Osobní rovinu výstavy představují tři obrazy vytvořené na plátnech umělcova otce, která více než třicet let ležela na půdě. Během tvorby se vracel ke vzpomínkám na otce i k tomu, co si spolu nestihli říct.
„Nestihl jsem se s tátou rozloučit. Ta plátna měla původně patřit jeho obrazům, ale zůstala prázdná. Při práci jsem myslel na všechno, co mezi námi zůstalo nedořečené,“ řekl umělec.
Sociální sítě vytváří iluzi
Série Anima Mundi propojuje stoicismus, křesťanskou symboliku, princip příčiny a následku i myšlenky současné fyziky. Havlíčkovi je blízké učení Marka Aurelia, podle něhož události samy o sobě nejsou dobré ani špatné. Význam jim dává až naše reakce.
Inspirací se stala také Michelangelova Pieta ve Vatikánu a fotografie skupiny Depeche Mode před pietou na Karlově mostě z roku 1988. Výstava zároveň reaguje na současný pocit oddělenosti a slábnoucí vědomí osobní odpovědnosti.
„Sociální sítě v nás někdy vytvářejí iluzi, že naše jednání nemá následky. Já tomu nevěřím. Za své skutky neseme odpovědnost a nic se neztrácí beze stopy,“ dodal umělec.
8. srpna 2023 |
Další zprávy
Obec volebních kouzel na konci světa. Jak „černé duše“ z Moldavy narazily u soudu
Poslanci mají jednat o návrhu vlády na mimořádnou daň z růstu marží rafinerií


