Pane premiére, přiveďte k nám vodu z Baltu, radí objevitel pramenů Amazonky

Odsolit vodu z Baltského moře a přivést ji potrubím do Česka. I takovou možnost boje se suchem navrhuje hydrolog a geograf Bohumír Janský, profesor z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který se svým týmem objevil prameny Amazonky. V pořadu Rozstřel na iDNES.cz vysvětlil, proč potřebujeme další přehrady, jak omezit plýtvání pitnou vodou a proč by si lidé s vysokou spotřebou měli připlatit.

Lidé si vás pamatují jako objevitele pramenů Amazonky. Ještě vám tento objev nikdo nevzal?
Nevzal. Zatím vše platí. Dokonce ani Američané z National Geographic Society, kteří s námi tenkrát soupeřili.

A vysychá Amazonka? Podobně jako české řeky?
Ano, je tam velký problém, který jsem nezažil za celou dobu svých tří expedic ani při pedagogickém působení na peruánských univerzitách. V Manausu na přítoku Rio Negro do Amazonky byla hladina o pět metrů níže. Jako důvod se uvádělo, že už tři roky nepřišel řádný, takzvaný amazonský monzun.

Vláha, která má přijít z Atlantského oceánu, se nedostavila a Amazonie dostala méně než dva tisíce milimetrů srážek za rok. Studentům říkáme, že deštný les potřebuje minimálně dva až tři tisíce milimetrů za rok, ale to nenastalo. V posledních letech je srážek méně a není to rozklíčováno. Je to vědecký problém.

Amazonii se kdysi říkávalo plíce světa, Česku se říká střecha Evropy. Voda od nás odtéká do okolních zemí. Může se během příštích dvaceti až padesáti let stát, že někde otočíme kohoutkem a voda nepoteče?
Ano, může se to stát, dokonce dříve. Nejsem ale úplný pesimista. Teď jsem se navíc stal členem Národní koalice proti suchu. V pondělí jsme měli první zasedání a příští týden budeme mít další, už v úzkém kruhu. Z hlediska pitné vody jsme na tom stále dobře. Vodárenské nádrže, které máme k dispozici, určitě obyvatele Česka pitnou vodou zásobí. Tady nemusíme mít obavy.

Podívejte se v galerii na odsolovací zařízení Sorek i na to, jak drasticky vysychají české přehrady:

84 fotografií

Obavy jsou spíš z hlediska užitkové vody, vody pro průmysl a zvláště pro zavlažované zemědělství. Tam je obrovský problém. Například na jižní Moravě, ale dnes už se vyskytuje v Podkrušnohoří, na Podbořansku, Rakovnicku, Lounsku a Chomutovsku. Tam je vody stále méně a hlavní příčinou je narůstající výpar.

Voda z Baltu jako fantasmagorie?

Co v komisi řešíte?
Zatím nemohu říct žádné závěry, protože jsme se sotva sešli. Předsedal tomu pan premiér, který tam byl krátce a za hodinu musel odejít. Nic moc se tedy nedohodlo ani nevyřešilo. Ale abychom vyřešili konkrétní věci, budeme se scházet častěji. Budeme dávat na stůl konkrétní návrhy. Ale u některých velkolepých nápadů, které mám v hlavě, už dopředu tuším, že až je vyslovím, řeknou mi, že se to nedá realizovat.

Co máte na mysli?
Pokud bude Česko nadále vysychat a nebudeme to zvládat, pokud bude mít problémy se zásobováním zemědělství, průmyslu, vodních elektráren a podobně, může se do vzdálené budoucnosti nabídnout to, co existuje minimálně na pěti či šesti místech ve světě: převody vody na delší vzdálenosti.

Buďte konkrétnější: odkud a kam?
Už dnes je na papíře, že napojíme Prostějovsko a Přerovsko vodou ze Slezské Harty, kde je vody dost. A budeme převádět vodu z Nechranické přehrady na Ohři do Rakovnického potoka přes dvě menší nádrže. Také na to už existuje projekt. Berounka je hluboce deficitní. Když se podíváme na řadu čísel za poslední dobu, její povodí je na tom mnohem hůře než povodí Ohře. Budeme se tedy snažit propojit soustavy tak, abychom v případě, že někde voda dojde, mohli přivést vodu odjinud.

To už se ale připravuje. Který je ale ten nejodvážnější plán, s nímž, a toho se asi bojíte, by vás premiér Andrej Babiš poslal do patřičných končin?
Už jsem mu to naznačil… Ale radši nebudu říkat, co jsem mu ve skutečnosti řekl.

Nebuďte slušný a řekněte to.
Dobře. Bylo to v pondělí. Řekl jsem mu: „Pokud byste se chtěl hodně zapsat do historie, musíte ještě dvakrát vyhrát volby, abyste to mohl alespoň začít.“

Tedy?
Zkuste převod vody na vzdálenost pěti set kilometrů.

Odkud kam?
Z Baltského moře, kde ji odsolíme. Všechno bych opsal od Izraele. Tam je odsolovací zařízení Sorek: odsolená voda se vede na velkou vzdálenost, a dodávky dostává dokonce i jordánský král. To už je docela velká vzdálenost.

Malajsie zase dodává vodu na dlouhou vzdálenost Singapuru. Austrálie má nejdelší vodovod na světě, přes šest set kilometrů. Vedou vodu z pobřeží do vnitrozemí. Další převody vody na velké vzdálenosti jsou ve Spojených státech, na jih Floridy. Mohli bychom najít i další případy.

V Izraeli nefungují zařízení na odsolování, voda z moře je příliš zakalená

Mám v hlavě myšlenku: jestliže převádíme plyn a ropu na velké vzdálenosti, proč bychom nemohli potrubím převádět vodu? Navíc odsolenou z málo slaného Baltu, kde máme u Štětína nějakých sedm promile. To je realizovatelné.

Takže ze Štětína…
Podél Odry. Ještě řeknu jedno jméno: můj přítel Zbyněk Hrkal, známý český hydrogeolog to možná vymyslel dřív než já. Mám to v hlavě dva nebo tři roky, ale raději jsem to ještě nikde neříkal.

Teď to tedy v Rozstřelu říkáte poprvé?
Jste první médium, kde zazní tento možná fantasmagorický plán.

Myslíte, že by se na něj daly získat peníze?
Kdyby nám a Polsku, tedy dvěma státům, dokázala Evropa dát třeba padesát procent – a Poláci jsou velmi silní – ale i kdyby dala třicet procent, myslím, že by se to dalo ufinancovat.

Co na to říkal pan premiér?
Jenom jsem mu to naznačil a on říkal, že si o tom podrobněji povíme příště. Žádné rozhodnutí tedy zatím nemám. Chce jen, abychom vymýšleli a bez dlouhého povídání dávali na stůl konkrétní návrhy včetně toho, kolik by stály. On prý bude shánět peníze.

Nevidím panu premiérovi do hlavy. My děláme svoji práci a to, co umíme. Ve spojení s generálními řediteli státních podniků Povodí se podle mě něco vymyslet dá, protože to jsou odborníci.

Potřebujeme další přehrady?

To je tedy první důležitý plán. A něco dalšího, co nás zachrání před suchem?
Máme nádherné zařízení v Káraném na břehu Labe, u Brandýsa. Jde o takzvanou umělou infiltraci. Používáme povrchovou vodu z Jizery, čerpáme ji nad jez a necháváme vsakovat přes břehy a dno. Čerpáme také ze studní podél břehu Jizery.

Vodu čerpáme do zasakovacích nádrží, kterých je asi patnáct, o etáž výše. Prosakuje přes pískové lože a pak už ji jen pošleme do Prahy na vzdálenost třiadvaceti kilometrů.

Tu pijeme v Praze z kohoutku…
A je to nejlepší voda, kterou Pražané dostali.

Takže byste rozšířil tento projekt?
Tam už rozšíření nejde. Bylo by ale dobré podobná zařízení budovat na dalších místech republiky, kde jsou vhodné hydrogeologické podmínky.

Kde například?
Některé lokality už jsou vybudované. Jedna je blízko Nymburka, další pod Orlickými horami, kousek od Ústí nad Orlicí, a další dvě na Moravě. Pokud máme propustné horniny a můžeme si dovolit převádět povrchovou vodu do podzemí, je to naprosto nejvhodnější způsob. Podzemní voda je vždy kvalitnější než povrchová.

Ale s podzemní vodou na tom Česko není dobře…
Ubývá nám. Jestliže dnes vidíme prázdné nádrže a prázdná koryta řek, daleko větším problémem je to, co nevidíme: podzemní vody. Dnes jsou minimálně dvě třetiny území ve velmi kritickém stavu. Můj diplomant, později doktorand, prověřoval asi devadesát vrtů napříč Českem a z nich má, myslím, sedmdesát poklesovou tendenci. Začalo to dokonce už v minulém století, kdy nám začaly klesat hladiny hlavně v hlubokých vrtech. To je velký problém.

A myslíte si, že Česko potřebuje další přehrady?
Ano.

Jedna má vzniknout v Moravskoslezském kraji: Nové Heřminovy. Co další? Kolik jich podle vás potřebujeme a na kterých řekách?
Musíme dokončit to, co je rozestavěné. Jednu menší přehradu na Moravě a samozřejmě Heřminovy. To je obrovská priorita a doufám, že se příští rok začne. Potom jsou tu Kryry na Rakovnicku, kde bude ještě další menší nádrž. A za účasti krajů a místních samospráv se musíme rozhodnout, kde potřebujeme nové malé vodárenské nádrže.

A podle vás kde?
Myslím, že v horských oblastech, kde nejsou lidé. Nebudeme je vystěhovávat jako dříve. Hledejme místa, kde to bude nejméně bolet. Měli bychom si udělat plán na příštích dvacet až třicet let, abychom stále žili ve vodním blahobytu, v jakém žijeme teď. Moje představa je, že nádrže a další vodohospodářské stavby se musí doplňovat s těmi přírodě blízkými. Každé povodí je jiné, musíme analyzovat místní krajinu a to, co potřebuje.

Sucho srazilo výrobu vltavských elektráren na polovinu. Přehrady omezují odtoky

A dostanu z vás číslo, kolik přehrad potřebujeme?
Těch rozestavěných nebo s hotovými projekty je řekněme čtyři či pět. A nových nemusí být moc. Rozhodně si nemyslím, že to budou desítky. Na ministerstvu zemědělství sice v plánu leží jednatřicet přehrad pro Českou republiku…

Tolik jich ale být nemusí? Takže do deseti?
Myslím, že něco takového.

Kterých řek by se to týkalo?
Suché oblasti už dnes známe. Současné extrémní sucho postihuje jižní Čechy. Je zajímavé, že nám vysychají prameny v horách. To tu nebylo ani v suchých letech 2015 a 2018, nebo dokonce v poválečném roce 1947. Mohu jmenovat toky, na nichž je hydrologické sucho: Modravský potok, horní tok Otavy, Křemelná. Naše fakulta a katedra tam mají všude stanice. Týká se to pramenných oblastí v Novohradských horách i Krušných hor a levých přítoků Ohře, menších toků, jako jsou Chomutovka, Bystřice nebo Rolava. Všude je hydrologické sucho i v této době. Dokonce v Krkonoších je horní tok Úpy ve stavu hydrologického sucha, stejně jako Metuje nebo některé přítoky Jizery z Jizerských hor. To tu nebývalo.

A co jako hydrolog říkáte na další těžké téma. Jste pro omezení českého bazénování?
To je kontroverzní téma. Mám revoluční návrh.

Zdanil byste kubík vody do bazénu?
Ano.

Takže daň za bazén?
Myslím, že jsme vyspělá společnost a bazén už nepatří jen nejbohatší vrstvě. Může si ho dovolit i průměrný Čech. Udělal bych to ale jinak. Uvedu příklad: rodině důchodců bych dal nejnižší, úředně stanovenou cenu vodného a stočného. Bylo by to podle odběru. Jestliže spotřebujete do průměru, který dnes máme kolem devadesáti litrů na obyvatele a den, máte původní cenu.

Sucho může stát Česko až 50 miliard. Podívejte se, jak změnilo krajinu

Pak by byly další kategorie. Jestliže vaše rodina spotřebuje na hlavu sto dvacet litrů, bude voda o něco dražší. A jestliže si napustíte bazén, vodoměr spotřebu ukáže a zaplatíte si ji třeba dvojnásobně. Cenové nůžky vodného a stočného jsou dnes v České republice hodně rozevřené. Máme okresy a vodárenské společnosti, kde kubík stojí sedmdesát korun, a na mém rodném severním Plzeňsku stojí sto sedmdesát pět. Jeden z mých dalších diplomantů, Pavel Policar, provozuje vodárenskou společnost v Havlíčkově Brodě. Sedmdesát korun za kubík. Mají ještě nějakou přidruženou výrobu, na níž vodárna vydělává. Všechno je o lidech. A také o tom, kdo to vlastní.

Měli by to vlastnit Češi?
Další kontroverzní téma.

Ptám se proto, že voda je přece strategická komodita.
Přesně tak. Víte, co jsem se naučil na ETH (Spolková vysoká technická škola) v Curychu? Jsou dvě věci, které musí zůstat pod naprostou kontrolou státu: voda a energie.

A my to tak nemáme…
Bohužel. Dvě třetiny naší vody vlastní zahraniční společnosti.

Měly by nové domy povinně splachovat dešťovou vodou? Proč plýtváme pitnou vodou v myčkách aut i při kropení ulic? Potřebuje Česko více rybníků? Proč na venkově stále chybějí čistírny odpadních vod? A budou se podobně suchá léta opakovat častěji? I na tyto otázky odpovídal Bohumír Janský v Rozstřelu.