Sázka na křišťál přinesla unikátní varhany. K projektu byl skeptický i autor, říká Císař

Unikátní nástroj nebyl podle spoluzakladatele fondu Bohemian Heritage Fund bez rizika. Kvůli neobvyklé konstrukci za použití českého křišťálu tvrdil samotný varhanář, že je stavba nemožná. V rozhovoru pro iDNES.cz Jaromír Císař popisuje výzvy nových monumentálních varhan na Pražském hradě, silnou podporu od zesnulého kardinála Duky nebo co úspěch sbírky vypovídá o Češích.

Katedrále svatého Víta jste dali jeden z posledních chybějících dílků do „skládačky“. Jaké emoce to ve vás vyvolává, když vidíte výsledek, na který čekaly generace?
Jsem tím ohromně dojatý, protože se úspěšně završuje cesta započatá v roce 2014, kdy se rozhodlo o vyhlášení národní sbírky. Peníze se tehdy sešly překvapivě rychle. Poté však nastalo dlouhé a komplikované úsilí plné technických a stavebních problémů i překonávání nejrůznějších předpisů. Přes to všechno se projekt podařilo úspěšně dotáhnout do konce.

Podařilo se tímto projektem splatit dluh předchozích generací, které stavbu katedrály nemohly dotáhnout do úplného konce? Památkáři a úředníci museli svést bitvy o každé razítko.
Určitě. Byl to boj, ale nikoliv ve zlém. Všichni jsme měli stejný cíl – dosáhnout co nejkvalitnějšího, nejlépe znějícího a esteticky zdařilého nástroje, který bude bezpečný a technicky spolehlivý. Skloubit všechna tato kritéria samozřejmě znamenalo, že každý odborník musel říct své. To je ale přece v pořádku. Odborníci nezůstali stranou a je přirozené, že si každý hájil své stanovisko. Vše se nakonec podařilo dát dohromady a vzniklo toto unikátní dílo.

Původně měly varhany v katedrále zaznít dříve, ale představení se muselo odložit, protože si nástroj musel zvykat na prostředí chrámu. Jak náročné to bylo, co všechno se muselo hlídat?
Hlídalo se všechno možné. Odročení bylo ve skutečnosti hned několik, jen nebyla tolik prezentována na veřejnosti. První generální zkouška velké části varhan – byť ještě ne kompletních – proběhla v barcelonské dílně už v roce 2018. Tehdy se předpokládalo, že v roce 2020 by se již mohlo instalovat zde v Praze. Jenže pak přišel covid. Následně se objevily problémy se statikou kůru a s elektroinstalací v katedrále, to všechno byly technické komplikace.

Když se však odborníci podívají na situaci s nadhledem a porovnají, jak dlouho se obdobně velké varhany sestavují jinde ve světě, zvládli jsme to nakonec docela rychle. Původní představa byla velmi optimistická, a proto se musely termíny realisticky posouvat. Výsledek ale stojí za to.

Varhany se vyráběly v Barceloně. Znamená to, že jste na začátku čerpali hlavně ze zahraničních zkušeností?
Ano. Když se začalo hledat, kdo varhany vyrobí, všichni čeští varhanáři uznali, že u nás nikdo nemá takovou zkušenost, aby dokázal špičkový nástroj pro takto mimořádný prostor zhotovit. Ukázalo se, že na světě existuje zhruba jen pět firem schopných takto kvalitní nástroj dodat. Na základě výběrového řízení jsme pak zvolili pana Grenzinga z Barcelony.

Varhany se v pondělí poprvé oficiálně rozezněly při bohoslužbě. Nechal jste se překvapit až na tuto slavnostní chvíli, nebo už jste měl možnost slyšet plný zvuk varhan během akustických zkoušek?
Měl jsem tu možnost. V pondělí to ale bylo poprvé, kdy nástroj zazněl v naprosto perfektním stavu. Vše bylo stoprocentně vyladěné a všechny píšťaly zapojené. Při předchozích zkouškách, kterých jsem byl svědkem, vždy ještě něco chybělo nebo se muselo dodělat. I pro mě to byla premiéra, kdy jsem varhany uslyšel v jejich plné dokonalosti.

Autorem vizuální podoby varhan je designer Peter Olah, kterého inspirovala slavná Panská skála u Kamenického Šenova, které se lidově říká Varhany.

Jak složité bylo najít finální kompromis pro tak unikátní nástroj? Organolog Svoboda mluvil o složitém procesu. Jak probíhala debata v týmu expertů a co na to sám varhanář Gerhard Grenzing?
Desítky lídrů z různých oborů, kteří se na projektu podíleli, měly ambici vytvořit co nejdokonalejší a nejkrásnější nástroj. Tím si práci sami zkomplikovali. Naprostým unikátem je například použití českého křišťálu. To nikde jinde na světě u takto velkých varhan nenajdete, tradičně se dělají zdobené dřevěné skříně. Kombinace okolní gotické architektury a moderního, odhaleného nástroje s prosvětlenými křišťálovými prvky je jedinečná. Když se podíváte, jak historická rozeta krásně ladí s moderním designem varhan, je to fascinující. U barokních varhan lze udělat repliku, ale zde se jednalo o velkou invenci, což technicky nebylo vůbec jednoduché.

Grenzing byl k nápadu se zapojením českého křišťálu zpočátku velmi skeptický, i když z estetického hlediska se mu zalíbil. Viděl však tolik praktických problémů (vysoká hmotnost skla, způsob jeho uchycení, nebezpečí rušivých vibrací a tak dále), že mu taková konstrukce připadala nereálná. Ale nevzdal to, a nakonec pro všechny tyto problémy našel úspěšné řešení. A unikát je na světě.

Často odkazujete na historický úspěch sbírky na Národní divadlo. Věřil jste od začátku, že to může fungovat i v dnešní době? Zvláště když se náklady v průběhu let kvůli náročné konstrukci a dalším problémům v podstatě zdvojnásobily.
Vlastně ano. Od začátku jsme věřili, že se to podaří, ale byli jsme ohromně a příjemně překvapeni, jak rychle lidé přispívali a jak moc je tato vize oslovila. Už po několika měsících bylo jasné, že sbírka uspěje. Rozpočet v průběhu času narůstal, ale dělo se tak v podstatě dobrovolně. Varhany bylo možné postavit v základní podobě, ale úspěch sbírky dovoloval víc.

Velký rozdíl je například v tom, zda máte pult varhaníka pouze nahoře na kůru, nebo i dole u orchestru. První verze s menším rozpočtem se spodním pultem nepočítala. Spodní pult má však obrovskou výhodu – varhaník je v přímém kontaktu s dirigentem i orchestrem, vše perfektně slyší a nemusí se dívat do kamery. To posouvá interpretační zážitek na zcela jinou úroveň.

OBRAZEM: Už brzy se rozezní. Jedinečné snímky zachycují nové svatovítské varhany

S jakými hlavními cíli jste Bohemian Heritage Fund zakládali a jak do této mozaiky zapadá úspěch se svatovítskými varhany?
Zapadá tam naprosto. Fond jsme zakládali v roce 2009 s myšlenkou, že existuje řada lidí, kteří za dvacet let od revoluce dokázali něco vybudovat, zejména v podnikání, a cítí společenskou odpovědnost. Chtějí podporovat ušlechtilé projekty, ale nemají kapacitu ani dostatek prostředků, aby zakládali vlastní nadace. Cítí však potřebu sdružovat se s podobně smýšlejícími lidmi. Našich mecenášů je několik desítek, složení se v průběhu let mírně obměňovalo, ale jádro zůstává. Jde zhruba o stovku lidí s touto ambicí, kteří každoročně dají dohromady kolem pěti milionů korun a sami rozhodují, které projekty podpoří. Když se objevila myšlenka svatovítských varhan, nebylo nejmenších pochyb, že půjde o velký a krásný projekt.

Při zakládání fondu jsme si s kolegy říkali, že je škoda, jak málo jsou Češi hrdí na to, co umí. Když se stane něco špatného, často slyšíme: „To je možné jen v Česku.“ To je ale jen neznalost toho, jaké problémy se řeší jinde...

Takže je to otázkou národního sebevědomí?
Přesně tak. Cílem je podívat se zpět s hrdostí na to, co jsme dokázali, účastnit se něčeho pozitivního a velkého a povzbudit národní sebevědomí pro současnost i budoucnost.

Plánujete s Bohemian Heritage Fund nějaký další společný projekt přímo v katedrále svatého Víta nebo v jejím nejbližším okolí?
Teď je čas radovat se z tohoto velkého úspěchu, ale samozřejmě stále přemýšlíme, jaký další významný projekt by stál za naši podporu. Naše nadace není orientována výhradně na katedrálu, máme široký rozptyl od výtvarného umění po hudbu a podporu mladých talentů. Vedle svatovítských varhan se věnujeme řadě sice menších, ale velmi pěkných a zajímavých projektů.

Dočkáme se například speciálních alb, nahrávek pro světová vydavatelství nebo koncertů pro domácí i zahraniční publikum?
Nepochybně. Byla by obrovská škoda, kdyby takový nástroj zůstal bez záznamu. Počítá se s koncerty pro zahraniční, ale zejména domácí publikum. Právě organizace pravidelných hudebních programů by mohla být dalším tématem pro náš nadační fond ve spojení s katedrálou. Katedrála s takovým využitím doposud příliš nepočítala, ale nyní, když má k dispozici takto vynikající nástroj, musíme hodně přemýšlet, jak ho co nejlépe využít, aby nezahálel.

V souvislosti s celou tou dlouhou cestou se často vracíte ke jménu Pavla Smutného. Jak zásadní byl jeho vliv na to, že tu dnes nad dokončeným dílem stojíme?
Můj dlouholetý přítel a spoluzakladatel advokátní kanceláře Portos Pavel Smutný před lety uzavřel klíčové partnerství s panem kardinálem Dukou. Ten ho tehdy požádal, aby do projektu vložil veškerou svou energii, protože znal jeho organizační schopnosti a entuziasmus. Pavel následně inicioval vytvoření Společenství svatovítské katedrály, které sdružovalo představitele významných vědeckých, státních i kulturních institucí. Ti pak tuto myšlenku šířili dál a dodávali národní sbírce potřebnou legitimitu a přitažlivost.

Pavel si prohlédl varhany. Ač jsem nepraktikující křesťan, znějí božsky, uvedl

U zrodu celého projektu stál také kardinál Dominik Duka. Jak na jeho tehdejší zapojení vzpomínáte, byl on tou hlavní záštitou?
Jeho role byla od samého počátku rozhodující. Byla to v podstatě jeho myšlenka, pro kterou musel úspěšně získat politické představitele, a možná i některé zástupce duchovenstva. Pan kardinál byl v tomto směru klíčovou osobností. A Pavel Smutný mu tehdy velmi rád přišel na pomoc.

Pokud byste měl možnost poslat vzkaz každému jednomu člověku, který na varhany přispěl, od dárců jednotlivých píšťal až po ty největší mecenáše, co by to bylo?
Vzkázal bych jim své hluboké poděkování. Chtěl bych je pozvat, aby do katedrály přicházeli co nejčastěji a užívali si pocit, že sami přispěli k této nádheře, kterou zde uslyší. Svým darem navíc symbolicky navázali na odkaz Karla IV., který stál na počátku všeho, co se v této katedrále dosud odehrálo a co se zde s novými varhanami bude odehrávat i v budoucnu.

JUDr. Jaromír Císař (67 let) Český advokát a uznávaný právní historik, který se dlouhodobě angažuje v oblasti kultury a umění. Je spoluzakladatelem advokátní kanceláře PORTOS (dříve pod názvem Císař, Češka, Smutný) a fondu Bohemian Heritage Fund, který vznikl v roce 2009 s vizí sdružit úspěšné české podnikatele, kteří chtějí podporovat a chránit národní kulturní dědictví. Advokát Jaromír Císař V příběhu svatovítských varhan sehrál zásadní roli při startu celonárodní sbírky, kterou pomáhal rozjíždět a zaštiťovat společně se svým blízkým kolegou Pavlem Smutným, po boku tehdejšího pražského arcibiskupa Dominika Duky. V roce 2019 se vydal přímo do katalánské Barcelony, kde navštívil špičkovou varhanářskou dílnu Gerharda Grenzinga, aby si na dočasném lešení poprvé poslechl první tóny vznikajícího nástroje.