Na jižní Moravě bude step a v Praze čekejte až 47 stupňů Celsia, varuje Cílek

Podle geologa a spisovatele Václava Cílka čeká Prahu teplota až 47 stupňů Celsia kvůli kumulaci tepla, zatímco jižní Moravě hrozí kvůli erozi černozemě přeměna na step. V pořadu Rozstřel na iDNES.cz mluvil i o tom, kolik vody z krajiny mizí, proč přijdou povodně a jak se má Česko připravit na klimatickou změnu.

Bylo letošní léto skutečně tak extrémní? Rekordní?
Bylo rekordní, horka byla výjimečná. Řeknu to zkráceně: už před několika lety francouzský městský plán počítal s tím, že v Paříži budou teploty kolem 50 °C. Tehdy tam byla naměřená nejvyšší teplota 42,6 °C, v Praze kolem 40 °C. To znamená, že je reálné, že v Praze mohou být kvůli kumulaci tepla brzy teploty 45 až 47 °C. Francouzi vědí, kolik mají bytů, které neposkytují tepelnou ochranu, hlavně starším lidem – je to 5,2 milionu bytů, a snaží se s tím něco dělat.

Clausius-Clapeyronova rovnice nám říká, že když se oteplí o 1 °C, vzduch udrží zhruba o 7 procent vodní páry víc. To znamená, že pokud jsou červenec a srpen teplejší o 3 °C, je ve vzduchu asi o 20 procent víc vodní páry.

29 fotografií

A voda tedy mizí z krajiny?
Ano. Z krajiny se čerpá voda mnohem intenzivněji. A když si to propočítáte na srážky, zjistíte, že oteplení středočeské krajiny oproti roku 1961 je dnes 2,1 °C, což odpovídá zhruba 100 až 140 milimetrům srážek. A když k tomu přidáte, že deště jsou nepravidelné, hodně vody odteče a půda hůř vsakuje vodu, vychází nám, že v české krajině bude scházet 150 až 200 milimetrů srážek ročně.

Už teď?
Teď. A je to setrvalý stav – bez ohledu na to, jaké bude příští léto.

Orlík je na rekordně nízkých hladinách, řeky vysychají. A to nejen na jižní Moravě. To je důsledek?
Vysychání jsme viděli už začátkem léta třeba na Klejnárce. Francouzský klimatický program počítá s tím, že průtoky řek budou o 15 až 40 procent nižší. Ale existuje přísloví: „Za sucha mysli na povodeň.“ Počasí má aspoň ve střední Evropě tendenci se kompenzovat – sucho se pak vykompenzuje vlhkem, jen nevíme kdy. Měli bychom se v tuto chvíli zamyslet nad možností povodně v horizontu několika měsíců až jednoho roku, protože zažíváme série sucha trvající osm až devět měsíců.

A připravuje se na to česká krajina? Nechybějí nám přehrady?
Vždycky to sklouzne k přehradám. Slovo „přehrada“ je ale nešťastné, protože v sobě nese emoci něčeho betonového, co nechceme, zatímco „vodárenská nádrž“ je naopak to, co chceme – a přitom mezi nimi většinou není žádný velký rozdíl. Jde o zadržování vody v krajině, ale záleží na tom, abyste zadržovali vodu tam, kde spadla, tedy na každém čtverečním metru povrchu České republiky.

K tomu potřebujete dobrý stav půd. Všimněte si, že politici o tom mluví málo a raději hovoří právě o přehradách, protože politika má ráda velké investice – a změna zemědělské produkce by znamenala o něco snížit zisky velkých zemědělských podniků, takže se o tom vlastně nemluví.

Dobře, zažíváme oteplování Česka: bude tepleji o dva stupně, ale půjde to dál? Možná ke čtyřem stupňům.
Ke čtyřem stupňům by mohlo dojít možná až koncem století, tak daleko bych zase nešel. Ale 2,5 stupně v dohledu pár desítek let je velmi realistických.

A skutečně hrozí, že na jižní Moravě bude step?
Ano. Ale pojďme to vzít optimisticky – možná dojde k rozšíření CHKO Pálava o teplomilné panonské trávníky, které se na opuštěné zemědělské půdě objevují během osmi až deseti let. Povrchová vrstva půdy, pokud je dobře vyvinutá, dokáže na kubík zachytit řekněme 200 litrů vody. V okamžiku, kdy černozem zasáhla eroze – a když jedete jižní Moravou, vidíte tam už rezavé i bílé půdy – tato půda ztrácí schopnost zadržet vodu následkem špatného hospodaření a eroze, někdy už od šedesátých let. To znamená, že si za to můžeme sami.

Co to znamená?
Půda je tam hodně proschlá a z hodně proschlé půdy stoupá vzhůru horký a suchý vzduch. Ten efekt se jmenuje Virga – to znám z jihu USA, kde lidé v polopoušti zoufale sledují, kdy zaprší – vytvoří se bouřkové mraky, ale přehřátý a suchý vzduch stoupá vzhůru, a když z mraků padá mrholení, ten vzduch ho zastaví dřív, než dopadne na zem, a když stoupá ještě výš, nakonec bouřkové mraky rozpustí, takže neprší. Mimochodem, ohrožená je i značná část středočeského kraje.

Budeme mít tedy step nejen na jižní Moravě, ale i ve středních Čechách?
To asi ne. Existují totiž odrůdy s nižšími výnosy, takže obilí se tam pěstovat dá – jenže my jsme stejně součástí globálního potravinového systému. Spíš se budeme snažit dovážet obilí z evropské obilnice, která leží na hranici mezi Ukrajinou a Ruskem.

Hostem Rozstřelu byl Václav Cílek, geolog a spisovatel. Pořad moderoval Vladimír Vokál.

Co tedy musíme dělat? Má se tu pěstovat něco úplně jiného?
K tomu tak jako tak dojde. Mluví se třeba o čiroku, který je dobrý v tom, že na relativně slušný výnos potřebujete mnohem méně vody – jenže zadrhává se to na kultuře stravování: kdo z nás si pochutná na čiroku? Zatím nikdo. Pro mě je hodně varovná situace v lese, protože chybějících zhruba 150 milimetrů ročních srážek žádné dřeviny nesnesou.

Je třeba sázet jiný typ stromů?
K tomu dojde do velké míry automaticky. Většinou se to řeší tak, že se sází smíšený les se třemi až pěti druhy dřevin. Dneska je každý les jiný a vy nevíte, jak to dopadne, protože vstupujeme do neznámé oblasti. Dřív určoval, jak bude les vypadat, lesník. Teď to začíná být klima, které diktuje lesníkovi, co má dělat. Z francouzského lesnického programu už víme, že vítězi budou pravděpodobně borovice a duby – třeba balkánské duby nebo i domácí duby.

Vy tvrdíte, že Česko se na klimatickou změnu nepřipravuje dostatečně. Proč?
Debata o klimatické změně u nás mi připomíná diskuze v Ugandě před dvaceti lety. Češi jsou národ, který hrozně rád nadává, aby nemusel věci dělat – všechno prostě zkritizujeme, jenom proto, že jsme v podstatě líní. Když se ale chcete do změny opravdu vážně ponořit, musíte mít nějaký koordinační orgán.

Francouzi mají ministerstvo ekologické tranzice a jeho šéf je funkčně druhým mužem po premiérovi. Řeší, co se stane, když bude málo vody v řekách, jak uchladí jaderné elektrárny nebo co dělat s miliony bytů, které neposkytují ochranu před vedrem. U nás větší spolupráci mezi ministerstvy a schopnost vytvářet systémy, které na sebe navazují, nevidím.

Mým guru byla Greta Thunbergová, ale pokazila se, řekl v další části Rozstřelu Václav Cílek.

Není ale lepší smířit se s tím, že změnu klimatu nezastavíme, a soustředit se hlavně na to, jak se jí přizpůsobit?
Když se podíváte na dějiny Evropy, zjistíte, že je hrozně šikovná a v okamžiku, kdy jí opravdu teče do bot, dokáže se vzchopit. Situace určitě není prohraná, ale bude vyžadovat adaptaci. Nezhorší se to tak, že by ze dne na den nastal konec světa. Vidím to spíš jako chronické potíže, ale cítím, že přichází celková změna, která v horizontu deseti, dvaceti, maximálně třiceti let dost zásadně změní naše fungování i naše životy.

Je dnešní migrace z Afriky důsledkem klimatické změny? Proč může být dnešní vystrašená generace za pár let generací hněvu? Proč se podle Cílka Greta Thunbergová „pokazila“? Docházejí světu suroviny a proč už je problémem i obyčejný písek? Bylo české lithium od začátku jen nafouknutou bublinou? A přehnala to Evropa s Green Dealem a musí teď zachraňovat konkurenceschopnost? I na to odpovídal Václav Cílek v Rozstřelu.