Déšť a hrstka účastníků. Okamura při pietě v Ruzyni varoval před ztrátou demokracie
Zatímco na Národní třídě a dalších místech Prahy si lidé připomínají hlavně výročí sametové revoluce, v ruzyňských kasárnách se pozornost obrátila ještě o padesát let zpět. Za deštivého počasí se tam v úterý dopoledne sešly zhruba čtyři desítky lidí, aby uctily památku obětí nacistické perzekuce. Pietní akt si nenechal ujít ani předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD).
Déšť doprovázel celé dopolední setkání, které pořádal Český svaz bojovníků za svobodu. Možná i proto se na nádvoří ruzyňských kasáren sešla jen hrstka účastníků. Jejich počet byl výrazně nižší než při akci téhož spolku 28. října, kterou uspořádal v prostorách ministerstva kultury. Tehdy na ni dorazilo podstatně více lidí, včetně dvou exprezidentů, Miloše Zemana a Václava Klause.
17. listopad 2026 fotogalerie |
Tentokrát se o něco komorněji vzpomínalo především na události 17. listopadu 1939. Právě v ruzyňských kasárnách nacisté před 87 lety popravili devět studentských představitelů. Stalo se tak po razii na českých vysokoškolských kolejích, při níž nacisté zatkli stovky studentů. Více než tisícovku dalších následně odvlekli do koncentračního tábora Sachsenhausen.
„Rok 1989 ještě nemá šťastný konec“
Mezi přítomnými nechyběli představitelé pořádajícího svazu ani někteří politici, včetně bývalého poslance Jiřího Kobzy a někdejšího kandidáta na primátora Prahy Milana Urbana (oba za SPD).
Dorazil také předseda Sněmovny Tomio Okamura, který se ve svém projevu vrátil k odvaze tehdejších studentů. „Dnes si tady připomínáme 17. listopad 1939. Studenti měli odvahu postavit se moci, která se zdála být neporazitelná,“ podotkl.
Podle Okamury je škoda, že výročí roku 1939 přehlušují události sametové revoluce o padesát let později. Také ty však podle něj představují boj za svobodu. „Jen to ještě nemá ten šťastný konec,“ prohlásil a od historických událostí následně přešel k současné politické situaci. Tvrdil, že Česká republika o demokracii stále přichází, mimo jiné kvůli diktátu z Bruselu.
Přeplněná Národní třída tleskala hymně, pískalo se na ministry i prezidenta![]() |
Dotkl se také nespokojenosti části lidí s vývojem po roce 1989. Podle něj mají oprávněný důvod myslet si, že se jim před revolucí žilo lépe. Jako příklad uvedl dostupnost zdravotní péče, zejména stomatologických služeb. Zavzpomínal, že děti ve škole každoročně chodily na bezplatné zubní prohlídky, zatímco dnes je podle něj problém najít dětského zubaře.
Zmínil také rozdíly v životní úrovni. „Můžete cestovat po celém světě, ale značná část občanů na to nemá peníze,“ poznamenal. Zároveň zdůraznil, že tím neobhajuje ideologii komunistického režimu. „Já sám jsem z perzekvované rodiny,“ uvedl a připomněl, že jeho dědečka věznili a mučili nacisté i komunisté a dva jeho strýce vyhodili z vysoké školy. „To, že řada občanů je přesvědčena, že se jim do roku 1989 žilo lépe, na tom něco pravdy je. Řada občanů, kteří to takto vidí, svoji pravdu mají,“ dodal.
Studenti u Hlávkovy koleje tepali politiky. Zneužili pietu, čílí se Vondráček![]() |
V souvislosti s událostmi posledních dní v projevu také připomněl, že hlavním požadavkem demonstrantů v listopadu 1989 byly svobodné volby. Své výhrady následně pro novináře ještě rozvedl. Podle něj se dnes lidé často bojí otevřeně mluvit, například v zaměstnání, a někteří dokonce čelí trestnímu stíhání kvůli svým názorům. Jako příklad uvedl vlastní případ spojený s protimigračním plakátem.
Za další z nenaplněných požadavků listopadu 1989 označil také zákon o referendu. Podle něj se o jeho přijetí tehdy hlasitě mluvilo, dodnes ale nebyl schválen. Uvedl, že vláda minulý týden návrh zákona o referendu schválila, podle jeho slov však není ideální, protože je „příliš osekaný“. „Ti, kteří se nejčastěji odvolávají na demokracii, se referendu ve skutečnosti brání,“ dodal.
Svaz provázely spory i kritika
Organizátoři ocenili, že se pietní akt mohl konat přímo v areálu kasáren. „Díky péči a starosti ministerstva obrany se můžeme scházet na místě, kde kvůli nacistickým kulkám umírali Češi,“ uvedli.
Předseda svazu Jaroslav Vodička ve svém projevu zavzpomínal také na dobu, kdy členové spolku museli postávat před branami kasáren a vstup do areálu jim nebyl umožněn. „Jsme některým lidem i politikům nepohodlní, protože říkáme pravdu, ať už je dobrá, nebo špatná,“ prohlásil.
Vodičkův svaz bojovníků se vrací na resort obrany, minulá vláda mu zrušila dotaci![]() |
Za předešlé vlády totiž ministerstvo svaz nepodporovalo. Tehdejší ministryně Jana Černochová (ODS) to zdůvodňovala netransparentním hospodařením a odlivem členů. Kritizovala svaz také za to, že po začátku invaze na Ukrajinu neodsoudil ruskou agresi. Ministerstvo spolupráci obnovilo až letos pod vedením současného ministra Jaromíra Zůny.
Spolek v minulosti čelil kritice za výroky svého předsedy i kroky vedení. Výhrady se týkaly například ocenění bývalého komunistického poslance Zdeňka Ondráčka, který se během Palachova týdne účastnil policejních zásahů proti demonstrantům.
Spolek blízký obraně se druží s Rusy pod sankcemi. Nemáme nic společného, tvrdí![]() |
Kritiku vyvolalo rovněž vylučování členů, kteří se vymezovali proti vedení organizace, nebo Vodičkův projev na tryzně v Terezíně v roce 2016. Židovská obec v Praze a Federace židovských obcí ho tehdy označily za xenofobní. Vodička býval krajským zastupitelem v Ústeckém kraji za koalici SPD a Strany práv občanů.








