Pojar: Pokud nebudeme vědět, kam patříme, spojenci nás přestanou brát vážně. Rusko ucítí krev

Podle bývalého vládního poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara Ruská federace zkouší, co všechno mu Evropa ještě dovolí. Za zásadní považuje udržení podpory Ukrajiny, ale také důvěry západních zpravodajských služeb. „Ve chvíli, kdy nebude jasné, kam patříme, nebudou nás brát vážně ani naši spojenci,“ říká v rozhovoru.

Rusko v neděli zasáhlo dronem lokomotivu z Kyjeva do Varšavy vzdálenou dva kilometry od hranice s Polskem. O několik minut dříve po stejné trati jel vlak s vysoce postavenými evropskými politiky. Jak pravděpodobné je, že dron mířil právě na ně?
Nevím, jestli mířil na ně, ale možné to samozřejmě je. Každopádně zásah vlaku, který jede takto blízko hranic a směrem z Ukrajiny ven do Polska, je podle mě další pokus Ruska zkoušet, co mu ještě projde. Zároveň tím Rusko nejen terorizuje Ukrajinu, ale ukazuje ostatním, že ani oni na Ukrajině nemusí být v bezpečí.

Jak by měla Evropa reagovat?
Tak jak reaguje doteď. Dál podporovat Ukrajinu, aby se mohla bránit. Zároveň musíme podporovat naše vlastní relevantní složky v České republice, počínaje zpravodajskými službami, tak, aby spolupracovaly s ostatními, aby měly dostatek finančních prostředků a aby mohly skutečně dobře fungovat. Protože to se nám může jedině vyplatit.

Rusové cílili na vlak s Borisem Johnsonem a diplomaty. Jen náhodou odjeli dřív

Evropská podpora se ale může změnit. Zemské volby ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko vyhrála Alternativa pro Německo, byť nemá většinu a nemůže vládnout sama. Výsledky těchto ale voleb vyvolaly spoustu reakcí. Německý kancléř Merz se nechal slyšet, že Německo už nebude stejné a že AfD je destruktivní síla na straně Ruska.
Přinejmenším část jejího vedení je proruská. Jak moc je proruská celkově, to nedokážu posoudit. Ale tyto tendence tam určitě jsou, a to u části členů vedení i voličů. Jak by se ale AfD chovala, kdyby byla ve vládě a měla skutečnou odpovědnost, to dnes nevím. A myslím, že to nevědí ani oni.

Je reálné, že se AfD postupně dostane i do spolkové vlády?
Na zemské úrovni bude AfD určitě úspěšná a na mnoha místech může pošilhávat po koalici nebo dokonce po vládnutí. Celostátní vláda AfD je podle mě ještě daleko, ale stát se to samozřejmě může. Německo sklízí plody své migrační a klimaticko-hospodářské politiky posledních deseti až dvaceti let. A to se promítá i do preferencí voličů.

Vy se ale obáváte především dopadu AfD na bezpečnostní uspořádání Evropy. Hrozí, že se Německo začne od podpory Ukrajiny pomalu odvracet?
Podle mě to v následujících měsících nehrozí. Nevím, co bude za tři, čtyři nebo pět let, ale myslím si, že podpora Ukrajiny ze strany Německa bude v následujících dvou letech jednoznačná. Pak uvidíme, jaká bude situace na Ukrajině, co bude dělat Rusko a jaká bude celková situace v Evropě. K tomu zlomu může dojít na základě výsledků celostátních voleb, a ty v tuto chvíli nejsou v Německu na pořadu dne. Daleko více bude záležet na francouzských volbách v příštím roce, případně na volbách v některých dalších zemích. Pokud by ale AfD skutečně prosazovala to, co hlásá ve svém programu, tedy například vystoupení z Evropské unie a NATO a vytvoření jiného vojenského spolku, znamenalo by to absolutní překopání bezpečnostní architektury Evropy. Ať si všichni, kteří AfD gratulují, spočítají, co by to znamenalo pro Českou republiku a české občany.

AfD má v celoněmeckém průzkumu poprvé 30 procent, Merzově CDU dál utíká

Rusko v posledních týdnech mělo dvě výrazné návštěvy z USA – šéfa CIA Johna Ratcliffa a následně Steva Witkoffa a Jareda Kushnera. Jak číst tuto aktivitu Spojených států?
Znamená to, že se Spojené státy snaží opět nějakým způsobem s Ruskem komunikovat. A v zásadě to byla první návštěva Jareda Kushnera a Steva Witkoffa v Kyjevě. Což je pozoruhodné. Chcete-li být prostředníkem a neutrálním prostředníkem nějakého sporu dvou zemí nebo dvou stran a jezdíte jenom do jednoho hlavního města, tak úplně prostředníkem být nakonec nemůžete. Takže je dobře, že se vypravili do Kyjeva, ale důležitější byla návštěva šéfa CIA Ratcliffa v Moskvě, protože tam se asi jednalo víc o konkrétních věcech a o tom, co Spojeným státům skutečně na ruské politice vadí, ať už směrem k Ukrajině, nebo jinam. Hlavní sdělení podle mě bylo, že Spojené státy velmi dobře vědí, co Rusko činí, a že si to má Rusko přinejmenším částečně rozmyslet.

Jak moc Putin na takové sdělení slyší?
Putin velmi dobře slyší na sílu a na relevanci. A myslím si, že message šéfa CIA, který má bezprostřední kontakt s Donaldem Trumpem, byla jasná a že ji Rusko vzalo vážně. O tom nemám pochyb. Jakým způsobem se Rusko zachová, co bude dělat, co se bude snažit dělat skrytě, co bude dělat veřejně a jaký to bude mít dopad na ruskou politiku, to je druhá věc.

Ale mě také zajímá, jaký to bude mít dopad na americkou politiku a jestli si Spojené státy skutečně spojí války na Blízkém východě s těmi, které probíhají na východě Evropy, protože to jsou spojité nádoby. Před nějakou dobou o tom mnozí ve Spojených státech přesvědčeni nebyli, a myslím si, že teď jsou a že velmi dobře vědí, že tady existuje určitá osa Ruska, Íránu a Severní Koreje, tedy zemí spolupracujících a zemí se navzájem podporujících. Do toho ještě s nějakou podporou do určité míry ze strany Číny.

A toto uvědomění je dobré. Je dobré vědět, kdo pracuje proti vám a kdo se snaží, aby vaše zájmy byly omezeny a někdy i byli zabiti vaši lidé.

Vraťme se ještě na domácí scénu. Tady dojde ke změně na postu šéfa Bezpečnostní informační služby. Konec Michala Koudelky přichází v poměrně složité době…
Koudelka je ředitelem deset let a je logické, že ke střídání dojde. Podobné změny jsme v posledním roce viděli i na dalších bezpečnostních postech. Doufám, že i v případě BIS vláda vybere někoho, kdo udrží respekt ke konkrétní instituci. Je nesmírně důležité, jak to bude vnímáno v zahraničí.

Michal Koudelka je známý velmi silnými vazbami na západní zpravodajské služby. Někteří politici říkají, že česká rozvědka nemá být ani prozápadní, ani provýchodní, ale „pročeská“. Souhlasíte?
Pročeská být určitě má. Ale naše bohatství, svoboda a bezpečí jsou garantovány v rámci západního světa. To není garantováno z východu, Dálného východu ani z jihu. Pokud nám někdo dodá informace, že se chystá útok na Českou republiku zvenčí nebo například od islamistů pohybujících se v Evropě, tento impuls nedostaneme z východu. Dostaneme ho od našich přátel a partnerských služeb ze Západu. Protože ve chvíli, kdy nebude jasné, kam patříme, tak nás nebudou brát vážně ani naši spojenci a přátelé a zároveň to okamžitě zneužijí naši rivalové a nepřátelé nebo potenciální nepřátelé. S důvěrou se nemá hazardovat. A oslabení těchto vazeb by znamenalo oslabení naší bezpečnosti. Rusko by zacítilo krev a okamžitě by situace využilo.

Witkoff už vadí i Rusům, nastupuje šéf CIA. V Moskvě Putina vykolejil drsnou pravdou

Takže dělejme standardní politiku demokratického státu, svobodného státu, tak, jak jsme ji dělali v posledních 35 letech. Naše ukotvení je prostě na západě.

Jak si z tohoto pohledu vede současná koalice? Jaké důsledky pro ČR má jednání předsedy sněmovny s íránským velvyslancem? A blíží se podle něj konec války na Ukrajině? O tom dále hovoří Tomáš Pojar v Rozstřelu.