Paní měla strach, ale šéf mě podržel. Lékař z Bangladéše o kruté české zimě i nákupech
Když Ramesh Biswas získal prestižní stipendium, odjel z rodného Bangladéše do tehdejšího Československa. S češtinou bojoval, nakonec ale studium medicíny zvládl. V rozhovoru pro iDNES.cz líčí nezapomenutelné chvíle na operačním sále i zklamání z vývoje zdravotnictví po revoluci. Patří ke stálicím početné skupiny zahraničních zdravotníků, bez nichž se péče o zdejší pacienty neobejde.
 |
Jak dlouho žijete a pracujete v Česku?
Přijel jsem v září 1982, bylo mi tehdy necelých 22 let. Následujících deset měsíců jsem se učil česky v Mariánských Lázních, pak jsem studoval medicínu v Praze. Po vysoké škole jsem dva a půl roku pracoval v Liberci, poté v Rumburku a od roku 1994 léčím v Příbrami.
Proč jste se rozhodl odjet z vlasti?
No, u nás tenkrát nebylo moc dobře. V Bangladéši panoval vojenský režim a vojáci přepadávali studentské koleje. Potřeboval jsem klid a získal stipendium od tehdejšího Mezinárodního svazu studentstva (dnes už zaniklé organizace International Union of Students, která sídlila v Praze, pozn. redakce), takže jsem tu mohl studovat.
Tady po revoluci nenastala transformace. Doufal jsem, že to bude čím dál lepší, ale lékaři se rozdělili do dvou skupin. Jedna začala pracovat v soukromém sektoru, ta se měla finančně dobře, ostatní na tom byli hůř – museli sloužit víc.
Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz
Další zprávy
Právě vysíláme
