Robot rozhoduje a pomáhá chirurgům na sále, říká primář ortopedie Hoferek

Robot, který pomáhá operovat koleno s milimetrovou přesností, to už není sci-fi. Primář ortopedicko-traumatologického oddělení Nemocnice AGEL Prostějov Leopold Hoferek vysvětluje, co si představit pod robotickou operací. Proč se až pětina pacientů po klasické operaci necítí úplně spokojená, kdo jsou takzvaní „víkendoví bojovníci“ a proč často končí na sále.

„Za bolestmi kloubů nestojí jen věk, ale především náš životní styl. Největší problém je obezita a nesoustavný pohyb,“ říká lékař, který se ortopedii věnuje už více než dvacet pět let. „Největší vliv na zdraví kloubů má pořád to, jak žijeme,“ dodává.

Dnes jste primářem ortopedicko-traumatologického oddělení. Co vás přivedlo k ortopedii?
Chtěl jsem dělat operační chirurgický obor a zrovna na ortopedii bylo volné místo. Tehdy, to už je 25 let, jsem samozřejmě neměl ponětí, co ortopedie obnáší, ale lákalo mě to a postupně jsem do toho začal pronikat.

Jako na špičkové klinice. Náhradu kloubů v Prostějově usnadňují precizní roboti

Co vás na práci baví i po těch letech?
Je to velice dynamický chirurgický obor, kde jsou rychle vidět výsledky. Ortopedie má řadu specializací, podoborů a děláme obrovské množství jednotlivých ortopedických výkonů, takže se stále učím a stále mi to přijde pestré a zajímavé.

MUDr. Leopold Hoferek

  • Je uznávaný ortoped a primář ortopedicko-traumatologického oddělení v Nemocnici AGEL Prostějov.
  • Je držitelem ocenění Zlatý Aeskulap a byl zařazen do Galerie lékařských osobností, přičemž se specializuje na léčbu chronických bolestí pohybového aparátu, zejména kloubů.
  • Jako zkušený ortoped se zabývá diagnostikou a léčbou onemocnění pohybového ústrojí.
Primář ortopedicko-traumatologického oddělení Nemocnice AGEL Prostějov Leopold...

Kdo byl vaším úplně prvním operovaným pacientem – pamatujete si ho? A co se od té doby změnilo?
Prvního pacienta si bohužel nepamatuju, možná právě proto, kolik se toho ve zdravotnictví změnilo. Když jsem začínal, operovalo se – v porovnání s dneškem – velice málo, dělalo se trošku jiné spektrum výkonů, lidé byli hospitalizovaní dlouho a obrat pacientů tak byl velice pomalý. Dnes primárně operujeme, tehdy se dělala jedna dvě operace denně, hodně pacientů bylo hospitalizováno bez operačního řešení, jen na konzervativní léčbě. To už naštěstí dávno vymizelo.

Nemocnice AGEL Prostějov se nedávno zařadila mezi špičková evropská pracoviště využívající unikátní robotickou technologii VELYS – jste úplně první klinikou v Česku s touto technologií. Co si jako laik mám představit pod „robotickou operací kolene“?
Tuto robotickou technologii považujeme za nejpokrokovější v celé rodině robotických asistentů, umí totiž zjednodušeně řečeno dvě věci: robot zaprvé umí přesně vyhodnotit deformitu kolenního kloubu, udělat přesný individualizovaný operační plán a je opravdu extrémně přesný v provádění kostních řezů.

Jedna z nejčastějších diagnóz u velkých kloubů je osteoartróza (chronické degenerativní onemocnění – pozn. red. ) a za tu často může náš špatný životní styl.

Pro porovnání: běžně děláme předoperační plány na základě 2D rentgenových snímků, a jsme tedy odkázáni na kvalitu rentgenů na různých pracovištích. Dneska jsou pořád ještě pracoviště, která například nemají k dispozici dlouhý RTG snímek celé končetiny, což je nezbytnost u endoprotézy kolenního kloubu nebo operací tohoto typu.

A tento robotický systém je nám přímo na operačním sále schopen vše vyhodnotit, mimo jiné i dynamické ukazatele, jako je laxicita nebo napětí postranních vazů, což potřebujeme při plánování kostních resekcí (odstranění části kosti – pozn. red.).

Dá se říct, že vám tedy pomáhá operovat s maximální přesností a minimalizovat riziko nepřesností? Znamená to pro pacienta i méně bolesti po operaci, nebo rychlejší rekonvalescenci?
Určitě, díky přesnosti dosáhneme lepšího výsledku a ještě je to operace šetrnější k měkkým tkáním. A tím je celá rekonvalescence rychlejší. Já jsem samozřejmě velmi pyšný na to, že i tady u nás na Moravě zavádíme podobné inovace, protože velká statistická data z minulosti ukazují, že třeba u manuálně prováděných operací endoprotézy kolene je 15–20 procent nespokojených pacientů.

To se možná ani netuší. Jsou to často lidé, kteří chtějí aktivně žít, sportovat a i přes zdařilou operaci cítí nějaké limity. I proto tyhle robotické systémy vznikají. Aby spokojených pacientů, co se můžou vrátit do běžného života, bylo co nejvíce.

Jak často novou technologii využíváte a při jakých výkonech?
Využíváme ji pro implantace totální protézy kolenního kloubu. My jsme s tím začali pracovat 29. září loňského roku a děláme tak denně jednu až dvě operace. Pacient si hradí nad rámec zdravotního pojištění jednorázové pomůcky, které jsou k výkonu potřeba.

Jaké ortopedické problémy řešíte na denní bázi a lze jim předcházet?
Ortopedie, jak už jsem na začátku říkal, má velmi mnoho podoborů a specializací, ale samozřejmě se nejvíce zabýváme onemocněními a traumatologií pohybového aparátu a sportovní medicínou. Největší poptávka je po implantaci endoprotéz.

Jedna z nejčastějších diagnóz u velkých kloubů je osteoartróza (chronické degenerativní onemocnění – pozn. red.) a za tu často může náš špatný životní styl. Obezita je jeden z nejhorších rizikových faktorů. Jak tomu předcházet? Nepřibírat na váze, soustavně a v rozumné míře sportovat nebo se jinak hýbat.

Robot je budoucnost, vyvinula ho armáda. Jednou můžeme operovat z domu, líčí lékař

Existují sporty, které kloubům vysloveně škodí, a sporty, které jim naopak dělají dobře?
Osobně nemám rád bojové sporty, ty jsou nebezpečné nejen pro pohybový aparát, jinak bych ale řekl, že nezáleží na sportu, ale na intenzitě. Extrémní intenzita vždycky přináší riziko ruptury achilovky, poranění menisku, kolenního kloubu…

Podobné je to i s kulturistikou. Ta může být fajn, dokud člověk nezačne používat doping a pak mu nerupne nějaká šlacha. Ať už tedy děláme cokoli, je dobré znát limity svého těla a pracovat s nimi. Posouvat je, odpíchnout se od toho, ale nepřepalovat. Na druhou stranu musím říct, že sportovci jsou skvělí pacienti, vzorní, mají disciplínu a rychle regenerují.

Lékaři v Hradci vyhlížejí další roboty, pacient by v den operace šel domů

Co lidé dnes nejčastěji podceňují?
To se nedá říct. Vždy máme dvě skupiny lidí: hrdiny, co přijdou, až když už jde do tuhého, anebo naopak lidi, co chodí s každým píchnutím. Jestli se ale něco podceňuje, tak bych řekl soustavnost. Spousta pacientů se snaží žít zdravě, ale už nevydrží u aktivity delší dobu, takže to na jejich zdraví nemá příliš vliv.

Pořád platí, že pohyb bychom si měli dopřávat několikrát týdně. Máme tu skupinku lidí, kterým říkáme „weekend warriors“, neboli víkendoví bojovníci, kteří si řeknou, že si dají do těla o víkendu, kdy mají čas. Ale tím se nic nezmění, ba co hůř – tito lidé se často nadchnou poháněni adrenalinem, v neděli se zraní a máme je na úrazové ambulanci.

Je pravda, že dnes klouby bolí i relativně mladé ročníky? Pokud ano, jak si to zdůvodňujete?
Ano, pozorujeme to. U dětí je dneska běžné, že dělají poměrně náročné sportovní aktivity na vysoké úrovni, což je určitý stereotyp pohybového zatížení a chybí jim tak pestrost pohybu, a jiné pro změnu nedělají vůbec nic. Prakticky nic mezi tím.

U robotické operace nevadí, když se vám třesou ruce, líčí chirurg

Na jedné straně tu tedy máme jednostrannou zátěž, která zhoršuje například obratnost jiných částí pohybového aparátu a pak je dítě náchylnější ke zranění, na straně druhé je tu dětská obezita, což je taky důvod, proč mají problémy i mladiství.

Ve své praxi řešíte jak opotřebení kloubního aparátu, tak i nejrůznější úrazy. V které situaci mi pomůže kloubní výživa a jak velký bude mít vliv na regeneraci?
Kloubní výživu používáme hodně v konzervativní léčbě artrózy. Tam jsou účinné hlavně injekce kloubní výživy. To je běžná terapie u pacientů, kteří mají už artrózu v určitém stadiu. U sportovců nebo mladistvých bych řekl, že se kloubní výživa spíše přeceňuje.

Často si pacienti ani neuvědomují, že obezita je problém, se svým praktickým lékařem o tom nemluvili, a tak jsme někdy první, kdo je stimuluje ke změně.

Jak vlastně vypadá běžný den primáře?
Přicházím do práce jako první a odcházím jako poslední. Mám čtyři operační dny a jeden ambulantní. Naše oddělení má dva operační sály každý den, jednou týdně dokonce tři, takže každý, kdo má ruce a nohy, musí na operační sál.

Po ranní poradě se tak rozprchneme na ambulance a sály. Do toho je tu nonstop úrazová ambulance. Každý den tak bývá pestrý, i když trávíme hodně času na operačních sálech. Já osobně ještě hodně času strávím i nad administrativou.

Máte nějakou radu, kterou dáváte svým pacientům?
Bohužel nejčastěji před operacemi radíme lidem zhubnout. Bohužel říkám proto, že je to před operací extrémně důležité – jak pro správnou techniku operace, tak později pro rehabilitace, které s obezitou mohou být velmi náročné.

Dřív pacienti o ledvinu přicházeli, dnes ji v Liberci robot zachrání

Často si pacienti ani neuvědomují, že obezita je problém, se svým praktickým lékařem o tom nemluvili, a tak jsme někdy první, kdo je stimuluje ke změně. A mám radost, že valná většina z nich je rozumných a pracují na tom. Už tím snižují zátěž svého pohybového aparátu a ví, že se jim bude žít všeobecně lépe.

Právě hrajeme Právě vysíláme

Milionoví moderátoři

20.00-21.00
Přehrát rádio Pozastavit rádio

KRYŠTOF

ŽIVOT JE KRÁSNÝ

Následuje 21.00-06.00

Noční Impuls