Opatření při suchu. Co všechno mohou úřady zakázat, když dojde voda

Překročení Lipna suchou nohou, hladina Orlíku na historickém minimu nebo vyschlá koryta řek. V takových extrémních situacích se do boje proti nedostatku vody v krajině mohou vložit obce i stát – na řadu pak přicházejí nejrůznější zákazy a omezení, jejichž cílem je srazit spotřebu na minimum a zároveň co nejvíce vláhy udržet v krajině.

Česko zažívá jedno z nejsušších období v historii. Dosavadní letošní „nej“ vztažená k roku 1961, kdy začal komplexní sběr dat, podle Českého hydrometeorologického ústavu nepatří k těm nejlichotivějším.

Aktuální výstraha ČHMÚ upozorňuje na trvající sucho v půdních a podzemních vodách na naprosté většině území, s čímž souvisí i letošní rekordní délka nedostatku půdní vláhy. Úbytek vody ohrožuje úrodu, zvyšuje riziko požárů a vede k úhynu živočichů.

Kritické sucho v Česku Od ledna tohoto roku do 10. srpna spadlo nejméně srážek v historii měření. Léto bylo s průměrným úhrnem 193 milimetrů jedenáctým nejsušším a s průměrnou teplotou vzduchu 19,4 stupňů Celsia také 2. nejteplejším. Přehrada Orlík má kvůli dlouhotrvajícímu suchu nízký stav vody. Oproti normálu klesla hladina o více jak deset metrů. (29. srpna 2026) Celkový deficit se mírně zlepšil a rok 2026 je dle meteorologů zatím třetí srážkově nejchudší po letech 2018 a 2003 – a to jen díky silným dešťům v posledních dnech. Ani ty však nedokázaly zvrátit celkovou nepříznivou bilanci. Sucho, jaké Česko ještě nezažilo. Vláha chybí od ledna a mizí i v nových lokalitách Výrazně teplý a suchý začátek podzimu podle výhledu zveřejněného projektem Intersucho vede k postupnému snižování půdní vlhkosti ve vrstvě do 40 cm. V hlubších vrstvách nadále přetrvává vysoký deficit půdní vláhy. Na přibližně 40 % území republiky se relativní nasycení půdy v celém profilu pohybuje pod 20 procenty. (zdroj: Intersucho, vydáno 29. 9. 2026)

Drastické hodnoty i beznadějné vyhlídky mohou vést i k nařízením, jejichž jediným účelem je zadržet v krajině co nejvíc již nyní silně nedostatkové vody. Ostatně už nyní se lze setkat s následky nedostatků – omezeným nakládáním s vodou, dražšími potravinami či nejrůznějšími zákazy.

Kdo může nařídit jaký zákaz?

Zavádění různých omezení, zákazů a dalších opatření při suchu a nedostatku vody upravuje vodní zákon číslo 254/2001. O omezeních mohou v prvé řadě rozhodovat takzvané vodoprávní úřady:

• obce a kraje,
• ministerstva zemědělství, životního prostředí, dopravy a obrany (skrze takzvané ústřední vodoprávní úřady).

V případě vyhlášení krizové situace – například při zásadních výpadcích nebo ohrožení životů, kdy již běžná opatření v mantinelech vodního zákona nestačí – přecházejí pravomoci na hejtmany a vládu.

Staré jezy, zbytky mostů, nádobí. Podívejte se, co odhalilo sucho na Lipně a Orlíku

K omezení či přímo zákazu nakládání s vodami mohou úřady přistoupit, pokud je opatření ve veřejném zájmu. Zasahují tak zpravidla v místech s přechodným nedostatkem vody či výrazným poklesem hladin a průtoků. Způsobů, jak mohou zakročit proti nedostatku vody, je několik:

• Upravit obecné nakládání s vodami: toto jediné se dotýká přímo domácností, jelikož zahrnuje například zalévání, napouštění bazénů či mytí aut.
• Upravit povolení k nakládání s vodami: omezení se v tomto případě týká vody v průmyslu, zemědělství či komerčního využití.
• Uložit povinnosti vlastníkům vodních děl: správci nádrží či rybníků dostanou pokyn k „dotování“ toku vydatnějším upouštěním či naopak zadržováním vody přiškrcováním odtoku.

S nedostatkem vody a teplým počasím souvisí i zvýšené riziko požárů, kvůli kterému část měst přistupuje k zákazu rozdělávání ohňů – například Praha jej letos vyhlásila čtyřikrát, poprvé už koncem května. Zákaz, který dle strážníků lidé houfně porušovali, platil celkem 31 dní.

Jak by Česko žilo bez vody? Začne to zákazem bazénů, skončí vodou na příděl

Zalévání nebo napouštění bazénů

Nejčastějším opatřením, ke kterému obce při nedostatku vody přistupují, je zákaz odběru vody. Forem omezení je několik, nejčastěji platí pro činnosti, které nejsou klíčové:

• zákaz odebírat vodu z potoků či rybníků,
• zákaz zalévání či napouštění bazénů,
• stanovení denních limitů spotřeby.

Tato omezení jsou zpravidla sezonní: kopírují delší období bez srážek a s vyššími teplotami. Obce je vesměs vyhlašují od května do září, nejvíce jich lze zaznamenat v červenci a srpnu. Nařízení se většinou týkají menších sídel, jenž nejsou napojená na velké vodárenské soustavy.

Obce omezení vyhlašují formou opatření obecné povahy. Ta mají, v návaznosti na palčivost situace, zkrácenou lhůtu účinnosti. Zpravidla tak v platnost vstupují okamžikem vyvěšení na obecní úřední desce.

Platí zákaz i pro vlastní studnu?

Jedním z opatření, které obce mohou vydat, je zákaz využití podzemní vody například právě pro napouštění bazénů. Zákon číslo 254/2001 za podzemní vodu považuje mimo jiné i vodu ve studních či drenážních systémech.

Vodoprávní úřady mohou v případě ohrožení veřejného zájmu přikročit k omezení odběrů ve studnách a vrtech – nařídit smí například použití jen pro potřeby domácnosti. Zákaz tak opět může postihnout zalévání, napouštění bazénů či mytí aut.

Opatření se netýká jen soukromých zdrojů vody. Úřady mohou v případě potřeby snížit odběr i z obecních vrtů.

Lesy trpí suchem. Mladé stromky umírají, hrozí další kůrovcová kalamita

Můžu si vzít vodu z potoka nebo řeky?

Vodní zákon za běžné situace umožňuje prakticky neomezený odběr vody z řek, potoků či rybníků – nicméně pouze pro vlastní potřebu a jen v případě, kdy není potřeba technické vybavení.

Stejně jako u soukromých zdrojů vody mají úřady během krizových situací pravomoc omezit či zcela zakázat využívání povrchových vod. Upravit či zcela pozastavit pak mohou též povolení vydaná pro mechanizované čerpání – například pro průmysl nebo závlahu.

Všechna opatření míří jediným směrem – přednost před jakýmkoli využitím má vždy zásobování obyvatelstva.

Rekordní sucho v létě 1947 se od letošního lišilo. A komunisté katastrofy využili

Jaké hrozí pokuty?

Stejně jako pravidla pro přijímání jednotlivých opatření stanovuje vodní zákon také výši postihů. Pokuta za porušení krizových opatření může vystoupat až do výše 50 000 korun.

Pokutu může uložit přímo vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí. Starostové některých dotčených obcí nicméně přiznávají, že přes neukázněnost části odběratelů jsou postihy vymahatelné jen obtížně. Spolehlivě prokázat, odkud voda pochází, je prakticky nemožné.

Zobrazit