Zapomenutá koruna i vzácný sarkofág. Národní muzeum ovládli Přemyslovci
V Historické budově Národního muzea začala výstava Přemyslovci – panovnická dynastie a její doba. Podle ředitele Národního muzea Michala Lukeše vypráví nová výstava dějiny Přemyslovců jinak, než jak je tradičně známe z učebnic. „Nejde o přehled panovníků a dat, ale o živý příběh rodinného klanu, v němž se střetávají mocenské ambice, válečné konflikty, reprezentace i proměna duchovního světa,“ popisuje. Výstava je otevřena do poloviny října. Podívejte se na výběr nejzajímavějších exponátů.
V polovině 80. let minulého století se ve slezském městě Středa (Środa Śląska) horečně stavělo a zem vydávala poklady. Jeden vyrýpl i bagr, který na místě středověkého židovského ghetta hloubil základy pro trafostanici. Mezi mincemi a různými zlatými předměty byla i neznámá koruna, podle velikosti a provedení určená pro královnu. Sestává ze 13 zlatých dílů, na kterých se střídají heraldické figury orlů či orlic na vrcholech mezi šišticemi. Zdobí ji drahokamy, perly a smaltované trojlístky.
Do dnešního Polska se mohla dostat jako zástava za půjčku od některého z místních Židů. Byla ukryta a ve válečném zmatku, například za husitských válek, zapomenuta. Určit, které české královně nebo princezně koruna ze Slezské Středy, která kdysi patřila k Českému království, náležela, je problematické. Kandidátek je hned několik – Guta Habsburská, nebo Eliška Rejčka – manželky Václava II., jeho dcera Eliška Přemyslovna a patři mohla i Blance z Valois, první manželce Karla IV.
Podobu původních přemyslovských korunovačních klenotů naznačují pozlacené stříbrné pohřební klenoty, nalezené v hrobech Přemysla Otakara II. a Rudolfa I. Habsburského. Osud původních přemyslovských klenotů není znám, pravděpodobně je císař a král Karel IV. použil při vytváření nové svatováclavské koruny.
Výstava představuje i jednu z nejslavnějších českých pověstí. Rozhodnutí kněžny Libuše povolat prostého rolníka Přemysla na knížecí stolec patří k nejznámějším motivům českých dějin a symbolizuje vznik přemyslovské moci. Výstava tento příběh přibližuje prostřednictvím středověkých iluminací i románské výmalby znojemské rotundy, které ukazují, jak byl motiv Libuše a Přemysla po staletí vnímán a interpretován.
Výstava neukazuje jen koruny, meče nebo liturgické předměty. K nejzajímavějším předmětů patří jedna překvapivě moderní souprava. Středověká souprava stříbrných pohárků na víno, které do sebe zapadají, pochází z Kutné hory. Dostala se jako zástava do majetku jednoho z kutnohorských Židů, který na ní vyryl svou značku, pak byla ukryta, zapomenuta a objevena o stovky let později.
Některé předměty lze přiřadit překvapivě přesně ke konkrétnímu Přemyslovci. Přemysl I. Otakar dokázal v komplikovaném prostředí evropské politiky prosadit dědičný královský titul a upevnit postavení českých zemí. Jeho osobní prsten připomíná nejen konkrétního panovníka, ale i okamžik, kdy se z knížectví stalo království.
K nejvýznamnějším exponátům výstavy patří ten, který návštěvníci uvidí jako první. Románský sarkofág tzv. svatého Longina je poprvé vystaven mimo prostory Vyšehradu a pravděpodobně ukrýval tělo jednoho z přemyslovských knížat, pohřbených právě na Vyšehradě. Současné pojmenování dostal podle toho, že na počátku 15. století v něm byly uloženy ostatky světce, svatého Longina.
Románská cestovní truhla pochází z jižní Itálie. Je zhotovena z exotického dřeva a potažena jemnou, barevnou kůží. Malé cínované hřebíčky na ní vytvářejí ornamenty. Pochází z Pražského hradu, kde byla od 12. století uložena v královské kryptě katedrály. Luxusní zavazadlo totiž pravděpodobně posloužilo jako improvizovaná rakev. Kníže Konrád II. Ota zemřel v roce 1191 během obléhání Neapole, když válčil po boku císaře Jindřicha VI. Část ostatků knížete byla pohřbena ve slavném klášteře Monte Casino, kosterní pozůstatky pak uloženy do truhly a převezeny do královské krypty v katedrále.
Součástí výstavy je i jeden z nejstarších šlechtických náhrobků. Pochází z Velehradského kláštera a je na něm vyryt jeden z nejstarších šlechtických heraldických symbolů. Patřil některému ze členů rodu Hrabišiců, píšících se podle hradu Rýzmburka nedaleko Duchcova. Znakem rodu byly hrábě, které jsou vyryté vedle symbolů kříže a meče na náhrobku.
V Historické budově Národního muzea se na výstavě představí více než 900 exponátů ze sbírek Národního muzea i téměř sedmdesáti domácích a zahraničních institucí, z nichž mnohé jsou vystaveny zcela výjimečně. Exponáty pochází i ze soukromých sbírek. Roudnická linie šlechtického rodu Lobkowiczů na výstavu zapůjčila ostatkový kříž pocházející z poloviny 12. století. Zlacený kříž zdobí třicet křišťálů a pravděpodobně pochází z biskupského pokladu uchovávaného na roudnickém hradě, který založili pražští biskupové.
Poprvé v Česku je vystaven meč ze sbírek vídeňského Hofburgu (na snímku dole). Podle legendy s ním bojoval ve své poslední bitvě na Moravském poli král Přemysl Otakar II., za Habsburků sloužil jako ceremoniální meč.
Do Národního muzea se kvůli výstavě přestěhovaly i nejcennější exponáty ze sbírek Pražského hradu. „Celkem jsme na výstavu z našich sbírek zapůjčili přes devadesát předmětů. Jsou mezi nimi například pohřební textilie svaté Ludmily, které pocházejí z 10. století a patří k nejvýznamnějším textilním památkám v Čechách,“ popisuje ředitel Správy Pražského hradu Pavel Vyhnánek.
Další zprávy
Výstavba bytů se má zjednodušit. Jaké změny přináší novela stavebního zákona
Msta, možná pominutí smyslů, říká vikář ke krádeži lebky. Může se najít „sama“, věří










