Silná navenek, vyčerpaná uvnitř. Když kvůli očekávání okolí zapomínáme na sebe

Tlak okolí dnes přichází ze všech stran – z práce, rodiny, sociálních sítí i z naší vlastní hlavy. Neustálé porovnávání a očekávání druhých nenápadně formuje naše sebevědomí, vztahy i psychiku. Jen málokdo ale přizná, jak moc ho to ve skutečnosti vyčerpává.

Do podcastu Příběhy duše přijala pozvání Michaela Tomanová, Miss Universe Česko 2025 a také výzkumnice, doktorandka 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, zabývající se metabolickým zdravím lidí s HIV. Spolu s ní u stolu zasedla i Alexandra Udženija, náměstkyně primátora hlavního města Prahy, která se dlouhodobě věnuje podpoře i osvětě duševního zdraví a mimo jiné pomohla iniciovat vznik příspěvkové organizace Zahrada pro duši.

30 fotografií

Iluze, že musíme stihnout vše

Michaela je maminkou dvouleté holčičky, Alexandra dvou již dospělých dcer. Obě se shodují, že ukočírovat rodinný život s kariérou, je leckdy nad jejich síly. „Mně bohužel připadá, že přispívám k narativu toho, že žena zvládne všechno, ale to nikdy nebyl můj cíl,“ říká Michaela Tomanová, která propojuje vědu a zdravotnictví se světem krásy. A i díky svému postavení v modelingu napomáhá destigmatizovat HIV pozitivní.

„Tři týdny předtím, než se mi narodila dcera, jsem dostala grant od Univerzity Karlovy, a tak jsem nemohla říct ne. Grant nešel ani odložit, takže já ještě v šestinedělí musela posílat finanční plán,“ vzpomíná Michaela na chvíle, kdy se sama cítila pod tlakem nejvíc.

Na podobné životní období vzpomíná i Alexandra Udženija, která při ohlédnutí zpátky nechápe, jak mohla zvládat aktivní politickou kariéru s péčí o tehdy dvě malé dcery. „Politika je veřejná služba, hlavně na té komunální úrovni, jste prakticky pořád v pohotovosti a lidé vás očekávají, že budete 24/7 k dispozici. Dnes si často kladu otázku, na čí úkor jsem to celé zvládala. Bylo to na úkor dětí, mých rodičů, celého osobního života? Nevím, odpověď na to zatím nemám,“ přiznává politička.

Sociální sítě jako zdroj tlaku

Řeč byla také o nebezpečí sociálních sítí u mladistvých. Potvrzuje ji i Alexandra Udženija, která stojí za projektem Zahrada pro duši a psychosociálním modulem v mobilní aplikací Záchranka, který řeší i potíže psychického rázu. „Generace, která už s mobily vyrostla, se často doma rodičům bojí přiznat, pokud jim na sítích někdo vulgárně nadává či vyhrožuje. Řada mladých lidí, kteří skončí v některém z našich zařízení, jsou obětí šikany na sociálních sítích, za kterou se stydí a zároveň se často obviňují, že udělali něco špatně. Na ty mladé lidi je to obrovský tlak,“ vyjmenovává případy ze své praxe.

Své si užila i Miss Universe Česko, když odletěla Českou republiku reprezentovat na Miss Universe do Thajska. Kdosi z jižní Asie ji začal vydírat a vyhrožovat zničením jména a reputace, pokud mu nejkrásnější Češka nepředá požadovaný obnos peněz. „Okamžitě jsem to začala řešit s tamní policií, pro kterou je to na denním pořádku, a tak nic moc neudělala, tudíž jsem se obrátila na právníky. I když ode mě dotyčný nedostal ani korunu, dost mě to psychicky sebralo,“ vzpomíná.

Miss Tomanová: Na Fidži jsem přehodnotila priority. Mateřství mě učí trpělivosti

Hlavní tlak na sociálních sítích však vidí obě ženy převážně v prezentaci dokonalosti. „Bojím se už z domu vyjít neupravená. Pokud přednáším na mezinárodních konferencích, tak mám strach, že řeknu slovíčko špatně a skončí to na sítích,“ vyjmenovává tlak, který je na ní vyvíjen z mnoha stran.

Zvlášť v minulosti tím dost trpěla. Dnes už se její úhel pohledu změnil, nebo jak sama říká, možná už otupila. „Nakonec si řeknu, že co se může stát horšího, než že mi vypadne slovíčko a já se ztrapním. Na světě se dějí horší věci.“ To potvrzuje i Alexandra Udženija: „Na nás političky se také často nahlíží víc z pohledu toho, jak jsme učesané, kolik vážíme nebo co máme na sobě, než na to, jakou práci jsme odvedly. Pravdou je, že u mužů politiků to nikdo tak moc neřeší.“

Umění říct si o pomoc

Umění říct ne a říct si o pomoc je přitom i v dnešní době stále stigma. „Možná se posouváme, ale jako společnost na tom stále nejsme dobře. Pořád máme pocit, že kdo není v pohodě, tak je psychicky narušený nebo nestabilní a není na něj spolehnutí,“ dodává politička.

Osobně ji velice pomohlo, když se naučila na rovinu říct, kdy potřebuje pár hodin odpočinek. Nebo čas přečíst si knížku. Předcházelo tomu však těžké vyhoření ve volební kampani, kdy kandidovala na Praze 2 na starostku. „Nemohla jsem tehdy ani vstát z postele, a přitom se mi nedělo nic špatného. Byla jsem ale totálně vyčerpaná psychicky i fyzicky. Tenkrát jsem si poprvé řekla o pomoc odborníka.“

Aplikace Záchranka za deset let fungování pomohla už v 220 tisících krizových situací

A právě s podobnými případy umí pomoci na území Prahy i mobilní aplikace Záchranka, která řeší i psycho-sociální problémy a podle lokality okamžitě najde pomoc v blízkém okolí. Nově se startuje i pilotní projekt s psychiatrickou sanitkou na území hlavního města Prahy.

„Psychiatrická sanitka není klasická rychlá ambulance, ale speciální sanitka, kde rychle – dle vašeho – stavu vyhodnotí, zda jste opravdu v ohrožení života, zda stačí terapie. Nebo je potřeba medikace, kterou mohou nasadit na místě,“ dodává Udženija.

Kdy si dovolit být zranitelná? Je těžší být silná, nebo si přiznat slabost?
A jak se pracuje na osvětě psychické odolnosti a co obnáší výzkum HIV? Podrobnosti se dozvíte v podcastu Příběhy duše.