Kriminál, fošny a ztracený čas. Rekruti líčí povinnou vojnu. Bylo by to dnes jinak?
Před víc než dvěma desetiletími u nás skončila povinná vojna. Mluví se o jejím vzkříšení. Na co pamětníci vzpomínají? Co mužům dávala, nebo spíš brala? A bylo by to dnes jiné? Magazín Víkend DNES přináší příběhy absolventů povinné vojenské služby a pojednává o jejím možném návratu.
Co se ti vybaví, když se řekne vojna? „Že jsem byl poslední vězeň v kasárnách Jiřího z Poděbrad v Praze,“ vzpomíná kamarád Petr. „Dostal jsem sedm ostrých dní, samozřejmě jsem za nic nemohl, jako ostatně každý vězeň v každém kriminále. Jen jsem byl ve špatnou dobu na špatném místě,“ směje se dnes s odstupem tří desítek let.
Ale tehdy to, přinejmenším zkraje, až taková legrace nebyla: „První čtyři dny v base vládl přísný režim, pryčny byly zamčené ke zdi, aby se na nich nedalo přes den ani sedět, natož ležet, až na večer je odemkli, ale nebyla na nich žádná matrace ani slamák, prostě jen kus fošny. A celou noc nade mnou svítila žárovka. To bylo úplně nejhorší.“
V souvislosti s válkou na Ukrajině se mluví o tom, že by se základní vojenská služba mohla v nějaké podobě vrátit. Má ji dnes víc než desítka evropských zemí, některé další ji obnovují či zvažují, v některých státech je povinná i pro ženy.
Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz
Další zprávy
Velký plán Roberta Plagy. Ministr chce do tří let proměnit české školství
Nová nemocnice v Praze může stát až 30 miliard. Část provozů bude pod zemí
Právě vysíláme
