Konec idylického venkova. Zemědělství mizí, přibývá vil i vesnic duchů, říká vědec
Jedná se podle něj o extrémní změnu, jaká se odehrává jednou za milénium. „Jak je možné, že se o tom nemluví?“ diví se sociální antropolog Radan Haluzík z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. „Od zemědělské revoluce žilo hodně lidí v komunitách, jejichž svět se točil okolo zemědělské produkce a života v místě, kde se narodili. To nám najednou před očima mizí. A nikdo si toho nevšímá,“ vysvětluje příčiny kulturní proměny mnoha míst naší planety. Ta vede jak k vymírání vesnic, tak k překotné výstavbě „turbodomů“ reprezentujících na chudém venkově své majitele, kteří museli odejít za prací do zahraničí.
V posledních letech sledujete leckde ve světě na venkově fenomén, který nazýváte „turbo“. Co si pod termínem turbovenkov nebo turbovesnice máme představit?
Popisuji nový typ venkovů opakujících se v nejchudších zemích na celém světě, kdy opravdu chudé vesnice extrémně rychle bohatnou. Ne že by se v těch regionech něco celkově zlepšilo, ale soudě ze záběrů v televizi či mobilu tam už lidé mají dost obdivování bohatství jiných, co žijí ve městech. Rozhodli se, že vezmou život do svých rukou a vypraví se ke zdrojům bohatství sami a po svém. A tyto zdroje se často nacházejí v sousedním údolí. Ať už jde o turismus, těžbu nerostů či i něco ilegálního, jako je zapojení se do pěstování opia či marihuany… Ovšem úplně nejčastěji odejdou daleko za horizont přímo k velkým ekonomickým tokům této planety a začnou pracovat na bohatém globálním severu. A v dnešní době už i jinde, třeba v Jižní Koreji. Nebo lidé z Libanonu podnikají v Africe, kde otevírají restaurace, stavební firmy či třeba sázkové kanceláře…
Podobně na mnoha místech Čech a Moravy neproběhla ta velká kulturní modernizační změna zániku zemědělství a jeho životního stylu vzápětí po komunistické kolektivizaci, ale o celé dekády později.
Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz