Česká islamofobie i Masaryk. Kalhousová o tom, proč Češi v podpoře Izraele vybočují

Evropské země začaly jednat s Íránem o zajištění bezpečné plavby Hormuzským průlivem. Podle Ireny Kalhousové, ředitelky Herzlova centra izraelských studií FSV UK jde o důkaz, jak hluboce je Evropa závislá na energetických trasách z Perského zálivu. V Rozstřelu zároveň popsala překvapivé sbližování Izraele a Spojených arabských emirátů, rostoucí informační válku kolem 7. října i to, proč mají podle ní Češi k Izraeli výjimečný vztah.

Hormuzský průliv se stal symbolem slabosti Západu. Proudí jim značná část světové ropy a zemního plynu a pro velké tankery je splavný jen úzký pruh. Ten může Írán ohrožovat pomocí min nebo rychlých člunů prakticky kdykoliv. Situace podle Ireny Kalhousové došla tak daleko, že bez tichého souhlasu Teheránu nechtějí majitelé lodí ani pojišťovny riskovat průjezd oblastí. „Evropa zkrátka zvolila pragmatický přístup,“ vysvětluje k pozadí započatých jednání.

Hlavní aktéři: USA, Írán a arabské země

Za hlavní aktéry současné situace ovšem Kalhousová označuje Spojené státy a Írán. „V pozadí stojí Izrael, který není zcela spokojen s výsledkem vojenských zásahů a kterému by nevadilo válku obnovit – kvůli jadernému programu i balistickým raketám,“ říká.

Klíčovou roli podle ní hrají také arabské země v regionu – Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar, Bahrajn. „Jejich ekonomiky výrazně oslabila destabilizace. Írán neútočil jen na americké cíle a Izrael, ale i na ně. Tyto země přitom věřily, že jsou vůči krizi na Blízkém východě imunní,“ popisuje Kalhousová.

Zatímco podle některých zpráv si Emiráty přejí svržení íránského režimu, Saúdská Arábie je údajně opatrnější a tlačila na Donalda Trumpa, aby dal šanci diplomacii. „Je to složitá hra. Na jednu stranu by arabské země chtěly Írán oslabit, na druhou stranu nechtějí, aby se válka vrátila a ony byly opět terčem odvety,“ uzavírá.

Bezprecedentní sbližování Izraele a Emirátů

Za jeden z nejpřekvapivějších momentů posledních měsíců označila Kalhousová bezpečnostní spolupráci mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty. Izrael poskytl Emirátům část systému protivzdušné obrany Iron Dome a izraelští vojáci měli systém přímo obsluhovat.

„Je to bezprecedentní. Emiráty si uvědomily, kdo je jejich opravdový přítel,“ říká.

Ještě před několika lety by podobná spolupráce byla na Blízkém východě prakticky nepředstavitelná. Dnes podle expertky pokračuje trend nastartovaný Abrahamovskými dohodami z roku 2020, které přežily i válku v Gaze.

Nedávné prozrazení tajného setkání mezi Benjaminem Netanjahuem a prezidentem SAE ale podle ní dostalo Emiráty do nekomfortní situace.

„Z izraelského pohledu bylo zveřejnění této informace dobrým PR krokem, ale pro nějaké dobré vztahy to asi bylo zbytečné. Nicméně trend je jasný: Emiráty jsou v normalizaci vztahů s Izraelem nejdál z celého regionu.

Netanjahu a válka

Velkou část rozhovoru věnovala Kalhousová i izraelské domácí politice. Premiér Benjamin Netanjahu podle ní prošel zásadní proměnou.

„Benjamin Netanjahu byl do 7. října 2023 znám jako premiér, který se válkám vyhýbá. Od té doby se to změnilo a válečný stav mu do značné míry vyhovuje,“ říká Kalhousová. Paralelně totiž čelí trestnímu stíhání a soudnímu řízení, které tím může odkládat.

Válečný konflikt navíc oddaluje vznik státní vyšetřovací komise k útokům Hamásu ze 7. října. „Představitelé armády a tajných služeb už odešli, ale žádný politik odpovědnost nepřevzal,“ upozornila.

Nadcházející volby podle ní mohou být mimořádně vyhrocené. Opozice je roztříštěná, přesto se jako hlavní Netanjahuův rival začíná profilovat bývalý premiér Naftali Bennett.

Boj o pravdu kolem 7. října

V minulých dnech vyšel závěr speciální komise, která se několik let věnovala vyšetřování brutálního sexuálního násilí během útoku Hamásu. Podle něj se jednalo o systematickou, cílenou a plánovanou aktivitu.

Jedním z důvodů zveřejnění je podle Kalhousové sílící informační válka kolem útoků Hamásu. „Spousta lidí na Blízkém východě, ale i v Evropě nebo Americe začíná zpochybňovat, že se 7. říjen vůbec stal,“ řekla. Izrael podle ní disponuje drastickými záběry a důkazy, které ale nechce zveřejňovat kvůli rodinám obětí. To však současně otevírá prostor pro pochybnosti a propagandu.

„Je to soutěž o to, kdo je větší oběť,“ dodala.

Češi zůstávají proizraelští, mladí jsou kritičtější

Výzkum Herzlova centra podle Kalhousové ukázal, že česká společnost je stále dominantně proizraelská – více Čechů fandí Izraeli než Palestincům. „V tom se Česká republika vymyká evropským zemím i Spojeným státům,“ říká.

Zároveň ale 40 procent Čechů nesouhlasilo s válkou v Gaze, 30 procent s ní souhlasilo. „Mladší lidé, především ženy, byli mnohem kritičtější než střední a starší muži. Vidíme genderový i věkový rozdíl,“ popisuje.

Důvody české podpory Izraele podle ní sahají hluboko do historie – od Masarykovy politiky přes éru Václava Havla až po vnímání Izraele jako malé ohrožované země.

„Máme k Izraeli emocionální vztah, vnímáme ho jako malou zemi obklopenou nepřáteli. A roli hraje i islamofobie,“ uzavírá Irena Kalhousová.

Dvoustátní řešení? Izrael na něj podle expertky není připraven

Možnost vzniku samostatného palestinského státu považuje Kalhousová v současnosti za nereálnou.

„Po zkušenosti ze 7. října si Izrael něco takového podle většinové společnosti nemůže dovolit,“ uvedla.

Ani případná porážka Netanjahua podle ní zásadní obrat nepřinese. Budoucí izraelská vláda bude podle expertky pravděpodobně dál pravicová a bezpečnostně tvrdá. „Společnost na jednání s Palestinci prostě není naladěná,“ uzavřela.

Proč si Emiráty před invazí z Gazy myslely, že jsou imunní vůči destabilizaci? Kdo vlastně nejvíc těží z pokračující války? A vnímají Izraelci vůbec českou podporu, nebo je jim to jedno? I na to odpovídala Irena Kalhousová v Rozstřelu.