V říjnu 1896 zažila Praha první promítání, dávali „pradlenu“. Rychlost filmu kolísala
Když se 18. října 1896 Pražané tísnili v přízemní místnosti hotelu U Černého koně Na Příkopě, uprostřed které jim navíc překážel sloup, neseděli v kinosále, jak ho známe dnes. Přišli na novou atrakci, kinematograf, kterou do Prahy jako první přivezl optik Adolf Oppenheimer. Vstupné bylo 40 krejcarů a sál praskal ve švech.
Na plátně se během hodinového představení vystřídalo sedm krátkých výjevů: jezdecká vojenská škola, pradleny při bílení prádla, ruch na pařížském náměstí, tanečnice, život na plovárně, a jako největší lákadlo korunovace ruského cara Mikuláše II., která proběhla v Moskvě jen o pět měsíců dříve. Od prvního filmového představení v Praze právě uplynulo 130 let.
„Šlo o fascinaci pohybem a úžas z nespatřeného. Hlavním tahákem bylo zahlédnout něco, co lidé nikdy neviděli. Filmy se ručně kolorovaly, promítaly se pozpátku, ukazovaly exotické končiny. Anebo jste naopak spatřili nafilmovanou vlastní ulici,“ říká historik Ivan Klimeš z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Jen čtyři dny po Oppenheimerovi otevřel zástupce bratří Lumiérů další pražské promítání. Tuto projekci navštívil i pozdější průkopník českého filmu Jan Kříženecký. Promítal se zde i slavný němý film Pokropený kropič.
Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz
Další zprávy
Právě vysíláme
