Než se hnát za medailí, potřebují děti nejdřív milovat pohyb, říká šéf Gymnathlonu

Začal s několika kamarády v pražských Horních Měcholupech. Dnes projde programem Gymnathlonu ročně 20 tisíc dětí, působí ve více než 160 českých městech a prostřednictvím licenčních partnerů také ve čtrnácti zemích. Zakladatel Gymnathlonu Jan Březina byl hostem podcastu Brand+.

„Chceme budovat lásku k pohybu bez předčasného tlaku na výkon a výsledek,“ říká Jan Březina. Metodika Gymnathlonu proto stojí ze 70 procent na hrách. Děti při nich rozvíjejí rychlost, sílu, vytrvalost i obratnost, ale místo drilu se mají dostat do „flow“ a užívat si prožitek z pohybu.

Program vychází z atletických a gymnastických základů, podle Březiny má být Gymnathlon „pohybovým inkubátorem“. Dítěti dá všestrannost, nechá ho postupně poznat vlastní předpoklady, aby si později vybralo konkrétní sportovní zaměření a klub.

Právě příliš časná specializace je jedním z témat, v nichž se Gymnathlon vymezuje vůči tradičnímu prostředí. O sportu čtyřletého či pětiletého dítěte podle Březiny ve skutečnosti rozhoduje rodič, protože dítě v tomto věku zatím vůbec netuší, co mu sedí. Když se rozhodnutí odloží do devíti či deseti let, dítě už dokáže projevit vlastní zájem a rodiče i trenéři tak vidí jeho dispozice.

Děti z vesnic mají horší kondičku než z města

Potřeba organizovaného pohybu podle Březiny roste i z méně radostného důvodu. Děti už netráví tolik času spontánním pohybem venku. „Dneska děti na vesnicích mají horší kondici než děti ve městech,“ připomíná výsledky průzkumů uskutečněných s Českým olympijským výborem. „Kdysi byly děti na vesnicích neustále venku a tím měly přirozenou kondici, byly obratné. To už dneska podle našich dat mizí,“ dodává. Gymnathlon je tak podle něj pro děti, které se sportu budou chtít věnovat výkonnostně, ale i pro ty, které výkonnostní cestu nehledají, ale chtějí se přirozeně a zdravě hýbat.

V podcastu Brand+ se vrací i k pojmu pohybová chudoba. Fyzická zdatnost dětí podle něj souvisí s regionem, sociální situací i vzděláním rodičů. Gymnathlon proto poskytuje stipendia dětem ze sociálně slabších rodin a samoživitelům a pořádá kroužky v dětských domovech. Ambicí je odstranit nejen finanční, ale také geografickou bariéru. Český systém má přitom podle Březiny stále velkou rezervu. Organizovaně sportuje přibližně 40 procent dětí, zatímco ve Skandinávii je to podle něj přes 70 až 80 procent.

Sportovní kroužek jako promyšlená služba

Březina vystudoval Vysokou školu ekonomickou a pracoval v korporátu, ze kterého si odnesl důraz na procesy a řízení kvality. Právě díky nim chce rodičům garantovat, že trénink v Aši bude mít stejný standard jako trénink v Praze a že během šedesátiminutové lekce stráví dítě nejméně 45 minut v pohybu. Klíčovou roli hrají trenéři. Gymnathlon je vzdělává zdarma, jejich práci průběžně sledují oblastní ředitelé a na lekce chodí i neohlášené návštěvy. Zároveň je nadstandardně odměňuje. „Nemůžete říkat, že ten trenér je srdce té služby, a pak mu dát stovku za hodinu,“ upřesňuje Březina.

Dobrovolnictví má podle něj ve sportu své místo, ale pokud organizace vyžaduje přesné standardy a povinnosti, musí za ně také zaplatit. I díky férové odměně má letos sportovní organizace téměř tisíc perfektně proškolených trenérů napříč republikou. Trenéři procházejí školením safeguardingu, organizace vyžaduje výpisy z rejstříku trestů a u některých skupin trvá na přítomnosti dvou trenérů. Březina v rozhovoru upozorňuje také na přehlížené právní a pojistné riziko trenérů pracujících na živnostenský list. Pokud při zanedbání dohledu vznikne škoda, mohou za ni ručit vlastním majetkem.

Nízká porodnost zpřísní nároky

Další výzva už čeká celý dětský segment. Počet narozených dětí v Česku prudce klesá a organizace zaměřené na předškoláky pocítí změnu mezi prvními. Březina očekává silnější boj o rodiče, ale také tlak na kvalitu. Sportovní organizace tak budou muset umět oslovit i 60 procent dětí, kteří podle statistik nesportují vůbec.

Gymnathlon chce do roku 2030 zdvojnásobit počet dětí na 40 tisíc a stát se pátou největší sportovní organizací v zemi. Březinova osobní ambice je však docela jiná: jednou by se rád vrátil přímo na plac a vedl vlastní kurz, aby sám zažil dětské emoce a nadšení. Současně buduje širší vedení, aby projekt nebyl závislý na zakladateli. „Cítím, že tady budujeme něco, co nás jako přežije,“ říká.

Jak se dětský sport mění v profesionální službu? A proč může budoucnost vrcholových medailí začínat právě u obyčejné dětské hry? Více se dozvíte v podcastu Brand+.

7 fotografií