Benešovy dekrety přehledně: čeho se týkaly, co platí dodnes a jak se dají zrušit

Říká se jim Benešovy dekrety podle prezidenta Edvarda Beneše, který je vydával. Nebyl však jejich autorem, jejich platnost vyhasla a o odsunu Němců v nich není ani slovo. O čem jsou Benešovy dekrety, co z nich platí dodnes a dají se zrušit?

Pokaždé se o nich mluví v souvislosti se sudetskými Němci nebo Lichtenštejny. Co jsou „Benešovy dekrety“, co z nich dnes ještě platí a co se dá zrušit?

Dekrety prezidenta republiky přehledně

Co jsou Benešovy dekrety?

Dekrety jsou právní předpisy. Československá exilová vláda v čele s Edvardem Benešem navzdory rozdělení okupované země na protektorát Čechy a Morava a Slovenský štát usilovala o udržení právní kontinuity původního státu. Legitimitu prozatímního státního zřízení pak v srpnu 1942 potvrdil Britský parlament a uznaly i další spojenecké vlády. Prezident a vláda tak mohli vydávat právně závazná rozhodnutí bez souhlasu Národního shromáždění.

Edvard Beneš a Jan Šrámek na snímku z roku 1945

Prezident Edvard Beneš na návštěvě 311. bombardovací perutě RAF v srpnu 1940

Z celkového počtu 143 dekretů bylo jen 44 vydáno v zahraničí, ostatní až po březnu 1945 na již osvobozeném území Československa.

Dekret vydával prezident Beneš, ale nebyl jejich autorem. Základem každého dekretu byl návrh vlády a stanovisko Státní rady, což byl poradní orgán exilové vlády. Beneš dekrety vydával a podepisoval, nutný byl také podpis předsedy vlády a příslušného ministra.

Platnost dekretů byla následně potvrzena ústavním zákonem ČSR z 28. března 1946 a jejich obsah uzákoněn. Část dekretů byla v průběhu let zrušena. Do roku 2000 zůstalo součástí právního řádu České a Slovenské republiky 57 dekretů z původních 143.

Kolik bylo Benešových dekretů?

První „dekrety prezidenta republiky“ byly vydávány nejprve za druhé světové války v Londýně a další v rekonstruovaném Československu. Celkem bylo vydáno 143 dekretů:

1) exilové období 1940 – 1945

44 válečných dekretů upravovovalo:

právní kontinuitu Československa a fungování československé exilové vlády

organizaci armády a odboje

přípravu obnovy státu po válce

2) poválečné období 4. dubna – 28. října 1945

Další dekrety vydávané na osvobozeném území vycházely z programu první poválečné vlády a týkaly se:

změn v ústavě obnoveného Československa
otázek občanství a konfiskace majetku německé a maďarské menšiny
organizace národního hospodářství a financí
trestů za kolaboraci a válečné zločiny
trestů za drancování na osvobozeném území

O čem jsou Benešovy dekrety

Cílem dekretů prezidenta republiky bylo především řešení nutných změn v politickém a ekonomickém systému i ve společenském a národnostním uspořádání země.

Ústavní dekrety řešily především legislativní pravomoce prezidenta a vlády v exilu.
Ostatní dekrety, které neměly ústavní charakter, se věnovaly plánu poválečné ekonomiky a znárodnění, trestání kolaborace či palčivé německo-maďarské problematice.

Nejznámější i nejkontroverznější dekrety

Dekret č. 5/1945 Sb. z 19. května 1945 o neplatnosti majetkových smluv

Dekret zneplatnil převody a další jednání s veřejným i soukromým majetkem uzavřená po 29. září 1938 či pod tlakem okupace a persekuce. Nad majetkem osob státně nespolehlivých byla zavedena národní správa.

Dekret č. 12/1945 Sb. z 21. června 1945 o konfiskaci zemědělského majetku

Dekret se týkal Němců a Maďarů, kolaborantů či akciových společností a korporací, které sloužily nacistickým účelům.

Dekret č. 16/1945 Sb. z 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů

Dekret stanovil tresty za udavačství, členství v několika organizacích a ustanovil mimořádné lidové soudy

Dekret č. 33/1945 Sb. z 2. srpna 1945 o ztrátě občanství Němců a Maďarů

Dekret odebral drtivé většině příslušníků těchto menšin československé občanství a otevřel cestu k odsunu Němců.

Dekret č. 100/1945 Sb. z 27. října 1945 – základ poválečného znárodnění

Znárodnění dolů a některých průmyslových podniků a jejich majetku, včetně patentů a licencí.

Dekret č. 108/1945 z 30. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a organizaci Fondů národní obnovy

Na základě dekretu byl bez náhrady konfiskován veškerý majetek Němců, Maďarů a nepřátel, kteří napomáhali a podporovali okupaci.

Konfiskace majetku

Již v průběhu války si prezident Beneš v čele exilové vlády připravoval půdu pro poválečné uspořádání. Jako „sankce“ pro okupanty a zrádce i garance bezpečnější budoucnosti Československa byly vydány prezidentské dekrety, které se týkaly vyvlastnění německého majetku a zemědělské půdy a následně ztráty občanství Němců a Maďarů, které otevřely cestu pro odsun.

Výjimky z konfiskace:

Vyvlastnění se nevztahovalo na osoby, které prokazatelně:

zůstaly „věrny Československé republice,
byly zapojené do odpoje nebo osvobození
trpěly pod nacistickým terorem.

Konfiskaci německého majetku prováděly všechny země v Evropě napadené Německem. Spojenci se na konferenci v Jaltě v únoru 1945 dohodli na tom, že je třeba přimět Německo k co největší náhradě škod za strádání. A že mezi způsoby získání úhrady za válečné škody budou patřit jednorázové konfiskace německého majetku v cizině.

Na koho se vztahovala konfiskace majetku a půdy v Československu? Dekrety rozhodly o odnětí majetku a zemědělské půdy osobám německé a maďarské národnosti, ale rovněž subjektům označeným za nepřátele republiky. Tedy nejen jednotlivcům ale i podnikům a spolkům, jejichž správa sloužila účelům války a okupace. A to bez náhrady.

Právě konfiskace majetku zůstala i po revoluci v roce 1989 palčivým tématem česko-německých vztahů a v německých médiích i politických kruzích se objevovaly požadavky na vrácení zabaveného majetku.

Přelom milénia byl pak poznamenán masivní mediální kampaní v německém tisku, který spekuloval o možnosti zrušení příslušných dekretů. Sdělovací prostředky ho dokonce uváděly jako podmínku pro vstup Česka do Evropské unie.

Návrat prezidenta Edvarda Beneše do Prahy 16. května 1945

Při každé zastávce na cestě z Brna do Prahy 16. května 1945 na Edvarda Beneše čekaly tisíce lidí.

Společenskou diskuzi měla uzavřít společná deklarace o vzájemných vztazích, kterou parlamenty obou zemí schválily v dubnu 1997. Obě strany vyjádřily politování nad předválečnými a válečnými událostmi i nad nehumánním chováním vůči německým obyvatelům. Ještě důležitější však bylo rozhodnutí vzájemně respektovat právní řád obou zemí včetně poválečných československých z dekretů o státním občanství a konfiskaci majetku a zemědělské půdy.

V roce 2002 český parlament jednohlasně odmítl jakékoli změny poválečné československé legislativy. I Evropský parlament nakonec neuznal „Benešovy dekrety“ jako překážku vstupu ČR do EU.

Odsun sudetských Němců

Benešovy dekrety upravily mimo jiné občanství a konfiskaci majetku německé a maďarské menšiny. O odsunu sice nic neuvádějí, ale dekretem č. 33/1945 byly československého občanství zbaveny všechny osoby s německým nebo maďarským občanstvím, vyjma antifašistů. A tím byly připraveny vhodné podmínky po jejich vystěhování.

Divoký odsun Němců z Brna v roce 1945

Odsun v Jeseníku v lednu 1946

Oběťmi kruté pomsty byly často i německé ženy.

Československá vláda tímto dekretem navázala na ujednání z Postupimské konference v srpnu 1945. Článek XIII Postupimské dohody stanovil, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, nacházející se v Polsku, Československu a Maďarsku, bude třeba přemístit do Německa. A nabádal, aby byl odsun prováděn spořádaným a humánním způsobem.

Během divokého odsunu hned po skončení války v roce 1945 bylo vystěhováno až 600 tisíc Němců, v roce 1946 přes dva miliony Němců. Odsun pak místy pokračoval ještě v několika pozdějších vlnách až do začátku padesátých let. V důsledku celého odsunu pak opustily Československo až tři miliony Němců a přes 30 tisíc Maďarů. Hodnota vyvlastněného německého majetku byla po válce odhadována na 300 miliard korun.

Lze zrušit Benešovy dekrety?

„Normy jsou právními normami roku 1945 a většina z nich, a zvláště dekrety, které se týkají majetku, své účinky realizovala v roce 1945, protože majetek se například konfiskuje k určitému datu,“ uvádí docent historie práva z Karlovy univerzity Jan Kuklík.

Část prezidentských dekretů byla zrušena už v roce 1948 a později. Další byly překryty novými zákony a prakticky už neplatí. Legalitu a legitimitu dekretů potvrdil Ústavní soud ČR ve svém nálezu z roku 1995 s tím, že jimi nastolené změny zůstávají zachovány. A označil dekrety za právně neúčinné, což znamená, že se dnes podle nich nesmí rozhodovat.

Dosud platné Benešovy dekrety nemá podle právníka Vladimíra Balaše vůbec smysl rušit. Politikům by se to podle něj nevyplatilo. „Už jenom z politických, dost možná i faktických důvodů o tom nemá smysl uvažovat. Nic by to nepřineslo, jen nějakou politickou tahanici, která nikomu nestojí za to, aby tu myšlenku otevíral,“ uvedl Balaš ve vysílání Českého rozhlasu.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku zase v řadě případů odmítl přezkum poválečné konfiskace spojené s Benešovými dekrety s tím, že Evropská úmluva o lidských právech přijatá později nemá zpětnou působnost.

Většina majetkových změn z let 1945 až 1948 a jejich důsledky jsou podle právních výkladů i historiků považovány za historicky uzavřenou záležitost, na níž nelze stavět nové majetkové nároky.