Z žižkovského tělocvikáře otcem českého skautingu. Svojsík ovlivnil generace

Před sto padesáti lety, 5. září 1876 se narodil v Praze Antonín Svojsík, zakladatel českého skautingu. Muž, který naučil české děti stanovat, rozdělávat oheň a hlavně jezdit v létě na tábory.

Před prázdninami roku 1911 vydalo rakouské ministerstvo školství vyhlášku, která počítala se zavedením novinky do školních osnov tělocviku, jeho součástí se měl stát i skauting, tehdy novinka šířící se Evropou z Velké Británie. Antonín Svojsík, tenkrát středoškolský profesor tělocviku chtěl vědět víc, než co tehdy znal z novin nebo dopisů. Odjel proto do Anglie, aby se tam se skautingem seznámil.

„Je to mezi skauty známá historka, jak je hledal a nemohl je najít,“ popisuje skautský historik Roman Šantora. Místo, aby Svojsík skauty hledal v Londýně někde v kanceláři, vydal se do lesů za městem. „Hledal je dva dny a nic. Nakonec ho vystopovala skupina kluků a odvedla do jejich tábora. Tam přespal, další den mu ukázali, jak táboří a co v lese dělají. To mu změnilo život,“ popisuje Šantora. Svojsík skautingu propadl do konce života.

10 fotografií

Podle Šantory pochopil, že skauting je jedinečná výchovná metoda, ale bál se, aby se ho nechopil někdo jiný – armáda, církev nebo jak se stalo později, politické strany. Proto se do něj vrhl tak, jako do té doby do všeho – naplno.

Divoké mládí a pěšky až na Blízký východ

Svojsík se narodil v Praze, jeho otec byl úředník. Zemřel, když byl Antonín malý, a matka Ludmila zůstala s malou penzí a čtyřmi syny. To Svojsíkovi ale nebránilo plnit si sny, cestovat. Od šestnácti začal chodit pěšky na dlouhé výpravy, nejdřív po Čechách, pak po Rakousko-Uhersku, nakonec došel až na Blízký východ. Svojsíkovo putování zachycuje jeho knižně vydaný cestovní deník Vzpomínky z cest.

On striktní nebyl. Spisovatel o vyrůstání v oddílu Foglara i jeho hovorech s Burianem

Rád zpíval a stal se členem Českého pěveckého kvarteta, složeného z přátel, se kterými se seznámil při studiu učitelství. Jako nejmladší člen získal přezdívku Benjamin. S tehdy populárním kvartetem podnikl na začátku 20. století dvě světová turné a procestoval Ameriku, Čínu, Indonésii i Japonsko. Byl aktivním sportovcem, sokolem, společensky se angažoval. „Po třicítce se usadil, stal se z něj středoškolský profesor, založil rodinu a skoro jako by na divoké mládí zapomněl,“ popisuje Šantora. Pak ale objevil skauting.

Po návratu z Londýna se vrhl na překládání, poblíž lesovny svého tchána u Lipnice nad Sázavou si postavil dřevěnou chatu a spolu se švagrem Adolfem Stránským přeložil skautskou „Bibli“ knihu zakladatele anglického skautingu Roberta Baden-Powella Scouting for Boys (Skauting pro chlapce). Rychle ale pochopil, že anglický skauting jako celek je do našeho prostředí nepřenosný, a tak vytvořil skauting český, doplněný o řadu dalších inspirací – od indiánů, přes černohorské junáky po Chody. V červnu vyšla kniha Základy junáctví. A pak se vydal na první tábor.

Podle Šantory byl Svojsík prvním, kdo začal veřejnost učit tábořit v přírodě. Spát pod stanem nebo vařit na ohni bylo do té doby v českém prostředí něco neznámého, spali tak vlastně jen vojáci nebo tuláci. Proto je v jeho knize taky kapitola, dobrozdání lékařské kapacity, profesora Josefa Thomayera o prospěšnosti táboření a pobytu v přírodě.

Mohyla na počest popravených skautů. Ivančenu komunisté rozmetali trhavinou

Účastníky sehnal na inzerát, který vyšel po celé zemi. „Snažil se děti vybrat tak, aby byly z různých sociálních vrstev i koutů země. Chtěl vyzkoušet, jestli skauting může fungovat na různé typy dětí,“ popisuje Šantora. Nakonec si jich vybral třináct a s nimi vyrazil tábořit do lipnických lesů. Z Prahy šli pěšky několik dní, vše potřebné si sebou vezli na dřevěném vozíku.

V roce 1913 mělo skautské hnutí už 76 oddílů a v září téhož roku si mohli Pražané prohlédnout první veřejný junácký tábor na Císařském ostrově. Tehdy se také objevila novinka – stany s dřevěnou podsadou. Oficiálně byl Junák – český skaut založen 15. června 1914. Měl i vlastní znak organizace, a sice skautskou lilii převzatou z ciziny a doplněnou chodským symbolem, psí hlavou.

Prorocká slova o totalitě

Skutečný rozmach skautingu nastal po první světové válce. „Lidé se začali mnohem víc vydávat do přírody a nešlo jen o skauting. Rozjel se tramping, turistika,“ popisuje Šantora. Svojsík vnímal skauting jako výchovné hnutí, kterým může nové republice pomoci.

Rozjel obrovskou propagační kampaň, přednášel a snažil se, aby skauting zůstal apolitický. Ze stovek skautů byly tisíce a pak desetitisíce. Ke klukům se přidávaly i jejich sestry a vedle chlapeckých vznikaly i dívčí oddíly. „Během 20 let vybudoval z ničeho hnutí, které mělo přes 60 tisíc členů. Vytvořil organizaci, která ovlivnila celé generace mladých lidí i mimo své řady,“ říká Šantora.

Lipnice není jen Hašek. Nejmenší město Vysočiny uctí i další osobnosti

O prázdninách roku 1938 odjel Svojsík do Ruska, aby se seznámil s výchovou ruské mládeže a s novými směry v ruské tělovýchově. Vrátil se s poznáním, že „skauting vylučuje totalitu a totalita vylučuje skauting“. Za týden ulehl s horečkami způsobenými streptokokovou nákazou, které stoupaly i přes všechnu lékařskou péči. Zemřel 17. září 1938. Na Vyšehradský hřbitov je doprovodily tisíce skautů.

Už v říjnu 1940 skauting, nepřítele všech totalit, poprvé zakázali nacisté a pak ještě dvakrát komunisté. Svojsíkova slova o totalitě byl prorocká.