Alzheimer se u paní Dvořákové začal projevovat zúžením veškerých zájmů na jediný, na luštění křížovek. Trávila u nich celé dny. „Ostatní činnost šla stranou, bylo to zvláštní. Vyšetření pak ukázala důvod,“ říká manžel pacientky.

Žena byla několikrát hospitalizována, což vzhledem k povaze nemoci nepřinášelo zlepšení. „Díky mobilnímu hospici a Charitě máme veškeré lékařské i sesterské zabezpečení, pečovatelky pomůžou s hygienou a polohováním,“ popisuje Svatopluk Dvořák.

Důchodci s alzheimerem dostanou GPS. Personál bude vědět, kde jsou

„Kromě jejich práce si vážím i toho, jak mě přijaly do svých řad. Těším se na jejich návštěvy, stále dobrou náladu. Všechny potřeby manželky se mnou konzultují. Za ušlechtilou práci jim všem velmi děkuji,“ vzkázal hospicovému týmu.

Do Krahulova zajíždí například pečovatelka Adriana. S pacientkou se jí daří hezky navázat kontakt. „Zpočátku bývala paní Dvořáková trochu nedůvěřivá a uzavřená, neschopná pohybu. To se mění, reaguje na zpěv, usměje se, zvedne ruku, pohladí, udrží hřeben, se kterým mě zkouší česat. Dáváme jí do ruky plyšovou hračku, uvolňuje se tím křečovité sevření,“ popisuje. To všechno přispívá k lepší duševní pohodě pacientky i jejího manžela.

Pochází ze starého selského rodu

Dvořákovi bydlí v útulném domku se zahradou, který postavili v padesátých letech. Vychovali v něm dvě děti, obě mají vysoké školy. Bydlí dál od rodičů, ale když můžou, přijedou pomoci.

Čím to, že je Svatopluk Dvořák i přes vysoký věk schopný doma zajistit potřebnou péči o manželku? Na dotaz krčí rameny. Z hovoru s ním však lze vytušit, že jde o člověka celoživotně aktivního a praktického. Pochází ze starého selského rodu, který je v Krahulově nejméně od osmnáctého století. Hrával fotbal i hokej za Čechočovice, umí pracovat na počítači, v kuchyni má narovnané knihy, které nedávno dočetl. Stále udržuje zahradu, i když upozorňuje, že už to není, co bývalo.

Sochy v parku pomohou lidem s alzheimerem, aby si procvičili mysl

A cíleně se vyhýbá informačnímu balastu. Nesleduje sociální sítě, v televizi se dívá víceméně jen na cestopisy a jiné dokumenty.

„Víte, vnímám, že všechno jednou končí. Se ženou jsme prožili dobrý život, téměř všeho, co jsme si přáli, jsme dosáhli. Realitu přijímám takovou, jaká je, jsem s tím srovnaný,“ dodává.