Podařilo se vám nafilmovat obrovské stádo jelenů v lomu ČSA. Ještě před několika lety to byla téměř měsíční krajina zdevastovaná těžbou, jak je možné, že se zde nyní objevuje stohlavé stádo jelenů?
V tomto území se pohybuji dlouhou dobu a musím podotknout, že tato krajina měla víceméně stejnou podobu už před deseti lety. Měsíční krajina je to jen z pohledu laické veřejnosti, ale z pohledu přírodních věd se jedná o jednu z nejpestřejších krajin v České republice, která je velmi bohatá na různé živočichy. Území je v báňském režimu, není přístupné veřejnosti a je hodně rozlehlé, díky tomu je zatím velmi klidné, což je hlavním důvodem, proč se zde tato zvěř vyskytuje v takových počtech. Ani hluk technologie a pásových dopravníků jim nijak zvlášť nevadí. Dalším důvodem výskytu je dostatek potravy, kterou jim poskytují místní travnaté porosty.

35 fotografií

Jakou zvěř můžeme v lomu uvidět?
Žije tam de facto kompletní spárkatá zvěř, tedy srnci, mufloni, daňci a jeleni. Samozřejmostí jsou všudypřítomná prasata divoká, ale i jezevci, lišky nebo mývalové. Avšak ne každý rok je v lomu tolik zvířat jako letos. Některá stáda zde žijí celoročně, ale jiná do lomu přicházejí ze svahů Krušných hor na zimu, kdy hodně nasněží, což jim komplikuje shánění potravy. V lomu se totiž sníh neudrží moc dlouho, protože je zde hodně tmavých povrchů a tepleji. Zvířata tak mají záruku, že se zde k potravě dostanou lépe než ve volné krajině, kde sníh leží delší dobu.

Kolik zvířat zde žije, lze to nějak odhadnout?
Jsou to opravdu jen odhady. Obecně lze říci, že se jedná o vyšší stovky jedinců spárkaté a černé zvěře. Nejvýrazněji jsou v lomech zastoupeni mufloni. Největší stádo, které jsem v povrchových lomech hnědého uhlí viděl, mělo 382 kusů. Když se takové množství zvířat přemisťuje v lomu, chvílemi to připomíná migraci africké zvěře za vodou vyobrazovanou v přírodovědných dokumentech.

Posttěžební krajina Mostecké pánve je zcela výjimečným územím. Loni tu byla na 12,5 kilometrech čtverečních vyhlášena Národní přírodní památka Lom ČSA. Čím je výjimečná?
Mostecká pánev je území, které je silně dlouhodobě ovlivněné těžbou a s tím spojeným navazujícím průmyslem a infrastrukturou. Zní to na první pohled hrozně. Člověk si představí zdevastovanou měsíční krajinu. Ale je potřeba se na to dívat v kontextu okolní krajiny v regionu a celé republice. V této zemědělské krajině jsme totiž svými zásahy v posledních desítkách let v podstatě vymýtili přírodu. Pole se neustále zvětšují, zoráváme meze, mizí ovocné aleje a křovinaté porosty. Všude používáme chemii a hnojiva. Tím jsme z krajiny udělali pouze produkční část a silně jsme omezili mimoprodukční prostor, kde žije divoká příroda. V podstatě jsme silně vychýlili poměr sil v kulturní krajině a těžební krajina se stala místem, takovým refugiem, kam se zvěř uchýlila do bezpečí.

Michal Porteš Vystudoval ekologickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Posledních 15 let se zabývá sledováním přírodních hodnot posttěžební krajiny a jejím vývojem. Pracuje v Regionální rozvojové agentuře Ústeckého kraje a v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR.

Opravdu do bezpečí?
V lomech se zemědělsky nehospodaří a nepoužívá se zde chemie. Proto se zde daří hmyzu, a tím pádem i živočichům, kteří se hmyzem živí. Celý prostor lomu ČSA si můžeme zjednodušeně představit jako jeden velký úhor nebo mez. Nejdůležitější vlastností území je různorodost, každý kus vypadá jinak, primární je otevřený charakter bezlesí s pestrou mozaikou vegetace, ale najdeme tam i vznikající les, mokřady, vodní plochy, roztroušenou vegetaci křovin. Tedy takové prostředí, které dříve bylo součástí také zemědělské krajiny. Její postupné přeměňování znamená velmi rychlé mizení živočichů a rostlin kulturní krajiny a to nejen v Česku.

Lomy se tak trochu nevědomky staly centry biodiverzity v dnešní krajině, kde se ve veliké míře vyskytují i zvláště chráněné ohrožené druhy. To je největší cennost těchto výsypek. Někteří ohrožení ptáci přežívají už jen na výsypkách, jedná se například o lindušku úhorní nebo bělořita šedého.

Tuny uhlí navždy zaplaví voda. Unikátní pohled do lomu ČSA

Čím je posttěžební krajina pro zvířata užitečná?
Zejména tím, že není stoprocentně plošně zarostlá. To je pro přírodu velice dobře. Jedním z největších problémů biodivezity je zarůstání krajiny, a tím ztráta pestrosti prostředí. Dříve, když se praktikoval například trojpolní systém hospodaření a krajina nebyla přehnojená, zachovávaly se meze, využívala se hospodářská zvěř v krajině nebo se sázely aleje, tak tato péče více zamezovala zarůstání krajiny a generovala místo k životu pro polní přírodu. To dnes chybí. Ve výsypkách jsou však místa, která díky malé úživnosti velmi pomalu zarůstají a dokážou vytvářet podobná místa dlouhodobě. Díky tomu zde máme velmi pestrou mozaiku krajiny. I celkový krajinný ráz Mostecké pánve je velmi jiný než ve zbytku republiky, a to přitahuje čím dál více návštěvníků do území.

Jak vidíte vývoj této krajiny a zvěře v ní do dalších let? Nehrozí vychýlení rovnováhy?
Hodně se dnes hovoří o tom, že spárkatá zvěř je v naší republice přemnožená a působí velké škody lesníkům a zemědělcům, ale i v ochraně přírody. Zvěř okusuje mladé stromky, ničí výsadby, čímž páchá velké škody v lesní krajině. Spásá ale například i cenné fragmenty otevřené vegetace zde v Českém středohoří.

Příklad posttěžební krajiny je však úplně jiný. To, co je v této krajině z pohledu přírody klíčové, je právě bezlesý charakter prostředí, tedy otevřená jakoby stepní krajina. Tu sice můžeme udržovat například těžkou technikou nebo řízeným vypásáním býložravci, ale na to všechno musíme mít finanční nástroje. V případě Národní přírodní památky Lom ČSA dochází pohybem zvěře v území k narušování vegetace kopýtky a zároveň k okusu vegetace, a tím k udržování otevřeného charakteru území, za který není třeba platit.