Stivínová v seriálu Oddíl B: Vězni jsou naše děti. Češi by měli být velkorysejší

Zuzana Stivínová hraje v novém seriálu Oddíl B přísnou šéfku vězeňské ostrahy, které vězni přezdívají Žiletka. Herečka v rozhovoru pro iDNES.cz promluvila o natáčení s Janem Prušinovským, českém černém humoru i letech strávených v New Yorku. Prozradila také, jak se chová za volantem, a vysvětlila, proč bychom podle ní měli víc číst, diskutovat a být velkorysejší k odlišným názorům.

95 fotografií

Setkáváme se na premiéře nového seriálu Oddíl B, v němž hrajete vedoucí vězeňské ostrahy. Co si pod touto postavou můžeme představit?
Kluci mi říkali „Žiletka“, takže asi takovou šéfku. Jsem tam vlastně jediná žena mezi muži, ale myslím, že mám větší respekt než někteří z ostrahy. Můj manžel, kterého hraje Matěj Hádek, je vychovatel. Jsme vlastně bezdětné manželství, takže naše dětičky jsou odsouzení. To je naše velká rodina. (smích)

Když se řekne Jan Prušinovský a Petr Kolečko, co toto tvůrčí duo znamená pro herečku?
Mám radost, že jsem se konečně potkala s Prušinovským, s Průšou, protože jsme se v minulosti míjeli. Mám pocit, že ve mně objevil komediální talent. Nebo možná já sama mám komedii ráda. Tohle je taková „dramedy“, řekla bych spíš tragikomedie. Když totiž hraji co nejvážněji, jsem strašně srandovní.

A co Zuzana Stivínová a nekorektní, ryze český humor?
Absolutně! Já jsem tam žádnou nekorektnost necítila. Asi chápu, na co narážíte, ale myslím, že vždycky záleží na tom, kdo s tím začne.

RECENZE: Oddíl B poslal týpky ze seriálu Most! do vězení. Nabízí humor bez očisty

Myslel jsem to v reálném životě. Jste fanynkou ryze českého, tvrdého až černého humoru?
Ano, určitě. Myslím, že jsem jeho součástí, absolutně.

Jste stejná nátura, jakou vás vidíme před kamerou, i za volantem?
Nevím, co tím myslíte, ale myslím, že jsem dobrá řidička. Moc ale neřídím, protože raději chodím a v Praze je to stejně jedno.

Myslel jsem, jestli za volantem třeba nenadáváte nebo si nezpíváte a dramaticky nepředříkáváte role na semaforech.
To ne. Když jedu taxíkem, tak občas říkám: „Tak jeď, ty vole, ne!“ A taxikář odpoví: „Ale já nemůžu.“ A já mu vysvětluji: „Já mluvím jako řidička na toho před sebou.“ Takže asi říkám takové věci jako: „Tak pojď, princezno.“ A zapomenu, že mám otevřené okýnko. Je to spíš roztomilé.

Zuzana Stivínová v seriálu Oddíl B

Když má člověk za sebou několik let života v Americe, co by si rád přinesl sem? Po čem se mu skutečně stýská?
Já jsem tady úplně šťastná. Nemám žádnou nostalgii. Jediné, co mi chybí, je moře. Člověk tam může jet metrem někam k moři, na pláž. To je takové překvapivé. Ale můžeme jet třeba k Berounce na splav.

A co dávka anonymity, kterou tam člověk získá?
Paradoxně jsem měla víc známých v New Yorku, v East Village, než jich mám tady, třeba na Vinohradech. Tam jsem znala lidi jménem. Dokonce i řidiče autobusu, věděla jsem, že má dvě dcery a že o víkendech hraje na bicí v klubu. Tady si připadám mnohem anonymnější. Češi mě oslovují jako přátelé a kamarádi, ale jinak mě nikdo neobtěžuje. Takže tady mám docela anonymitu.

Jak Čechům vysvětlit, aby nepodléhali politickému diktátu a lžím, které se kolem nás šíří?
Mohli by víc číst. A nedělat rychlé závěry. Myslím, že debatování a diskutování je strašně důležité, stejně jako přijímání jiného názoru. Průša, tedy Jan Prušinovský, je podle mě propagátorem svého druhu humoru. Někdy tím někdo někoho strašně urazí, nebo to tak alespoň působí. A já si říkám: „To je jeho právo, absolutní.“ Lidé by proto podle mě měli být velkorysejší.