Necítíte žádnou radost. Zdeňka Žádníková o své krizi i životních traumatech

Ve čtyřiceti řešila kolaps zaviněný totálním vyčerpáním, tehdy ji doběhlo i trauma z dospívání, kdy si dostatečně neodžila smutek z odchodu maminky. Co jí pomohlo znovu se nastartovat? A jak na ni dnes vzpomíná? I o tom vypráví herečka Zdeňka Žádníková - Volencová v rozhovoru pro magazín Téma.

Zdeňka s manželem jsou svoji skoro pětadvacet let, mají spolu čtyři děti. Dejvickému divadlu je věrná ještě déle, letos to bude třicet let, byť od loňska už v něm působí na volné noze. Děti jí prý říkají Herodeska, protože je údajně velmi přísná.

A přitom se zdá, že má srdce na dlani. Mimo jiné se dvacet let věnuje svému nadačnímu fondu, jenž výtvarnými projekty proměňuje k nepoznání zdravotnické objekty po celé republice. Tvrdí o sobě, že po otci vědci má tendenci vše analyzovat, a přitom dá na intuici a věří na náhody.

Celým vaším životem prostupují náhody a změny. Ta poměrně čerstvá je jasná na první pohled: ač bruneta, jste teď blond. Proč?
Už více než rok zkouším, jestli mají blondýny snazší život. (usmívá se)

A…?
Mají… I cizí lidé mi začínají po dvou minutách říkat Zdeničko. A netrápí mě to. Naštěstí v sobě pořád mám určitou míru lehkomyslnosti a dětské duše, o což nechci přijít. Vlastně ani o tu svou nadšenou naivitu…

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz