Namalovala Simonu Stašovou, další výzvou pro Bohdalovou bude pravnuk

Znají se spoustu let, ale ještě delší „známost“ má Simona Stašová s manželem výtvarnice Yvone Baalbaki. Ten šel totiž Eusebiovi Ciccottimu, když si ho herečka před lety brala, za svědka. Manželství sice nevydrželo, ale přátelství s oběma muži ano.

„Khalil a Eusebio spolu bydleli na koleji v Hradební ulici v Praze, když tady jako cizinci studovali. Stali se blízkými kamarády. On pak svědčil na svatbě Eusebiovi, zatímco mně šla za svědkyni režisérka Pavlína Moskalyková,“ zavzpomínala herečka na vernisáži velkorozměrných obrazů Yvone Baalbaki v Areálu Podkovářská.

„Přemýšlela jsem, co máme s Yvone společného a zjistila jsem, že je to posedlost a láska. Posedlost svým povoláním a láska k rodině, což nás tak trošku drží při zemi,“ říká o své přítelkyni Stašová.

Simona Stašová a Yvone Baalbaki

Baalbaki začala výtvarničit už jako malá holka. Na základní škole vytvářela komiksy, na jejichž pokračování spolužáci netrpělivě čekali. Inspirací pro její tvorbu je jí příroda, přátelé a kolegové. „Ale stačí mi i potápět se, trošku se u toho přidusit a už třeba maluju vodu a moře,“ šokuje.

Přitom nemluví v nadsázce. „Bohužel se mi to opravdu stalo. Vzniklo to nesmyslně. Ten, co se se mnou potápěl, mi signalizoval pod vodou OK. A já, protože jsem se dusila, jsem mu to OK zopakovala a omylem přidala znak, který v potápěčské řeči znamená, pojďme níž. Takže mě popadl za ruku a potopili jsme se o dalších deset metrů hlouběji. Tam zjistil, že ze mě jdou divné bubliny,“ popisuje Baalbaki situaci, která málem skončila tragicky.

Simona Stašová

„Věděla jsem, že nesmím panikařit, tak jsem zavřela oči, chytla ho za ruku a on mě vytáhl nahoru. Stalo se to v Chorvatsku, ten den tam byl strašný vítr, tak jsme ještě museli plavat k člunu. A na základě této zkušenosti jsem namalovala pár obrazů, které se všechny prodaly. Druhý den mě vzali do moře znovu, abych ten strach překonala, ale nepodařilo se mi to. Vodu miluju, ale mám z ní obrovský respekt. Teď už jen plavu a šnorchluju,“ vypráví výtvarnice.

Respekt z hloubky má i Simona Stašová. „Já bych to nikdy nezkoušela, už proto, že mám lehkou klaustrofobii. A taky když si pomyslím, jak dopadl Karel Zich... Ne, v žádném případě bych se nepotápěla. Já se podívám na tu podmořskou krásu radši v televizi, to mi stačí,“ zavzpomínala herečka na zesnulého zpěváka, který zemřel v pouhých pětapadesáti letech. Během potápění na Korsice prodělal srdeční infarkt.

Simona Stašová

„Ještě na mě působí prostor. Vnější i vnitřní,“ vyjmenovává Baalbaki další inspirační zdroje. „Malování je rozhovor sama se sebou a to máme taky společné. Já jsem ráda na jevišti skrytá za postavy, ale dávám tam svoje emoce a vedu vnitřní dialog,“ vypráví herečka.

Znají se léta, Yvone pozvala Simonu i na svoji svatbu. A hlavně viděla herečku i v inscenacích, které už jsou dávno stažené z repertoáru. „Pamatuji se, že tou první pro mě byla Stojím před hospodou, na vdávání pozdě, na chcípnutí brzy. Simona v ní hrála s Pavlem Skřípalem. A pak jsem byla na jejích Drobečcích z perníku a to mě strašně zasáhlo. Ta inscenace mě dokonce inspirovala k jedné kresbě, kterou pak Simona ode mě dostala jako dárek. Přišla jsem z divadla domů a úplně to ze mě vyletělo. Často v noci nespím, když jsem plná zážitků, a pak do tří do rána pracuji,“ popisuje Baalbaki.

Simona Stašová

„Nejsem žádný odborník přes výtvarné umění, vnímám ho pouze srdcem a kupuji jenom to, co bych si doma pověsila do obýváku. Protože vím, že kolem toho budu pořád chodit, tak aby mě to těšilo,“ říká Stašová. „Nedokážu říct, co má jakou cenu, v tom se nevyznám, pro mě má cenu to, co ve mně vytváří nějakou emoci a příběh, a takové věci Yvone dělá. Má v sobě city, dynamiku, určitý rozmach, křik, což je i v jejich obrazech.“

Malovat nikdy sama nezkoušela, na rozdíl od své matky Jiřiny Bohdalové. „Ano, Jiřinka maluje. My na to přišli až v covidu, že má takový talent. Ona to věděla, ale neřekla nám o tom. Mám od ní dva portréty. Původně byly tři, ale jeden jsme nechali vydražit na charitu. A na těch obrazech jsem si tak podobná, že pod nimi ani nemusí být uvedené moje jméno. Každý pozná, že jsem to já,“ vypráví Stašová. O výtvarném talentu své kamarádky zřejmě nevěděl ani Karel Gott, který zemřel krátce před pandemií covidu.

Simona Stašová a její maminka Jiřina Bohdalová na oslavě 95. narozenin v pražském Divadle Hybernia

Nicméně, zatímco on se věnoval výtvarné tvorbě pravidelně, Jiřina Bohdalová usedá k malování výjimečně. „Má dokonce stojan, barvy... Všechno jsme jí nakoupili, ale musíme ji k tomu nutit, aby malovala. Jí se teď už nechce. Usedne k tomu jenom, když nemá co dělat. Jenomže ona má pořád něco na práci,“ usmívá se Stašová.

Napadlo ji ale, že by Jiřinka mohla vytvořit portrét svého pravnuka. Ten přišel do rodiny v pravý čas. Pro herečku, která si procházela vážnými zdravotními problémy a podstoupila dokonce operaci, bylo čekání na pravnoučka velkým motivem uzdravit se. Nedávno oslavila devadesáté páté narozeniny.

Pětiměsíční Antonín se těší v rodině velkému zájmu „My se o něj pereme, abychom s ním mohli být,“ prozrazuje Stašová. Na nedostatek pomocných rukou si tedy její syn Vojtěch a snacha Helena nemohou stěžovat.