Simona Krainová se přímo na letišti sesunula k zemi a plakala

Začala pokrmem, jehož „rodištěm“ je Havaj, ale možná se dostane časem i k dominikánským specialitám. V Karibiku si totiž vybudovala svůj druhý domov. A ten třetí má modelka Simona Krainová v Dubaji, kde její synové začnou chodit do školy.

„Zatím jsme na začátku naší cesty, poké by Simona je takový náš výkop, ale hotová jídla můžeme dělat jakákoliv. Já se hlavně ráda nechávám inspirovat lidmi na sítích. Například nám teď hodně psali, jestli máme nějakou bezmasou variantu, tak jsem to předala dál a projednáváme ve firmě, co dalšího kromě poké se smaženým sýrem bychom mohli udělat,“ říká Simona Krainová, jejíž Real Meal boxy byly vyprodány do čtyřiceti osmi hodin od oznámení.

„Na severní Moravě to zmizelo z pultů hned, tam mám asi nejvíc fanoušků. A tady to taky netrvalo dlouho. Šla jsem se osobně do Makra podívat, protože lidi mi psali, že to nemůžou sehnat a hned jsem jich několik koupila klukům do školy na svačinu. A když jsem stála u kasy, říkám Karlovi: Není to divné, že si kupuji svoje vlastní poké?“ směje se Simona, která se stala největším výrobcem tohoto pokrmu v Česku.

35 fotografií

Miska rýže se syrovou zeleninou obohacená plátky kuřecího masa, kachny, uzeného lososa anebo smaženým sýrem, má díky moderním výrobním technologiím „životnost“ až deset dní, což všichni distributoři vítají.

„Ptala jsem se Bruna, co mu na tom chutná nejvíc, chtěla jsem nějakou recenzi a on se zamyslel a řekl: Mami, na tom poké je nejvíc super ta zabalená vidlička,“ směje se Krainová.

Synové Bruno a Max stejně jako modelka se svým manželem Karlem Vágnerem jsou zvyklí na mezinárodní kuchyni. „V Dominikánské republice chodíme jíst do takové garáže, kde mají místní svoji ‚restauraci‘. Dělají tam grilovaná kuřata s rýži, kreolskou kuchyni. Ale taky poké. Miluji čerstvá jídla, která dobře chutnají a zároveň to není jenom ten běžný zelený salát. Jím ráda a docela hodně. I sladké. Proto taky tolik sportuji,“ vypráví. „A v Dubaji máme pod barákem skvělou japonskou restauraci, takže tam míváme sushi, pho, čerstvé ryby… Ale mám ráda i těstoviny na všechny způsoby. Italové by zírali, kolik jsem jich už za svůj život snědla.“

Karel Vágner mladší, Simona Krainová a jejich synové Max a Bruno a Vágnerův syn Karel (uprostřed) (12. května 2026)

Dubaj se stane brzy místem, kde rodina bude trávit nejvíc času. Synové tam začnou chodit do školy. Dokonce i Karlův syn z předchozího vztahu. Ten se dostal na vysokou školu – obor mediální komunikace. Jeho mladší nevlastní bratři Bruno a Max jdou na mezinárodní školu. Aby se na ni dostali, museli složit přijímací zkoušky.

„Není pravda, že když máte peníze, vezmou vás kamkoliv, jak si mnozí myslí. Ty školy chtějí mít dobrý kredit, takže si studenty vybírají. Kluky drtili na přijímačkách skoro pět hodin, dělali jak písemné testy, tak ústní pohovor, nebylo to vůbec jednoduché. Jednou to neudělali, tak museli do dalšího kola. Měli anglické učitele přímo z Abú Dhabí, kteří je na tento konkrétní test připravovali,“ popisuje Krainová vypjaté období.

Simona Krainová a Karel Vágner mladší (12. května 2026)

„Oba byli fakt stateční. Sama bych to nedala, už kvůli tomu stresu, který je s tím spojený. V mých očích jsou frajeři. Když jsem se dozvěděla, že jsou přijati, měli jsme zrovna nastupovat s Karlem do letadla, a já si sedla na tom letišti na zem a normálně brečela. Tak jsem byla ráda, že to dobře dopadlo,“ popisuje okamžik úlevy.

Bruno s Maxem jsou dva roky od sebe, mají třináct a patnáct let. Karlův nejstarší syn, rovněž Karel, je už ale dospělý, tudíž na ně v případě potřeby v zahraničí dohlédne.

„Já jsem odešla do Paříže v šestnácti. S teplákovou půjčenou od ségry a rohlíkem na svačinu. Bydlela jsem v cizím bytě s rozbitým oknem a šesti Američankami, které neměly ani základní hygienické návyky. K tomu pět set franků na týden,“ vzpomíná Krainová na začátky v modelingu.

Simona Krainová

„Oni mají zázemí, dobrou školu, všechny různé aplikace, díky kterým si můžou objednat jídlo... V Dubaji se nepije, nefetuje a pokud vím, tak rodina tam je v absolutním bezpečí. Krom toho, že tam můžete nechat na zemi peněženku, protože vám ji neukradnou, tak tam můžete nechat i děti, nikdo je neunese,“ popisuje Simona. „My tam budeme s nimi, hlavně zpočátku, než si zvyknou na nové prostředí a pak budeme pendlovat. Odskočíme si do Prahy na týden za prací. A místo nás na ně bude dohlížet jejich dospělý bratr Kája.“

Je ale připravena na cokoliv. „Je to velká životní změna, tak sami ještě nevíme, jestli nám bude vyhovovat. Třeba kluci budou chtít zpátky do Prahy nebo žít spíš v Dominikánské republice. A já jsem ráda, že pro ně s Karlem máme možnost výběru,“ říká. „Takže je tady i varianta B, že se vrátíme. Pro nás se nic nemění. Byli jsme a zůstaneme kočovníky. A jestli budeme v Dubaji deset měsíců anebo čtyři roky, je úplně jedno. Stejně fungujeme přes sociální sítě a budeme tak fungovat i dál. A i kdyby tam kluci byli jenom rok, tak to pro ně bude obrovská životní zkušenost. Pak se můžou vrátit a nastoupit na nějakou střední školu tady,“ uzavírá Krainová.