Byla jsem obdarována, říká Milena Steinmasslová po návratu z Bhútánu

Ve filmu Němá tajemství ztvárnila matku bojující o život svého nemocného syna, v Divadle Ungelt v Cizích příbězích je spisovatelkou, která se dostane do sporu se svojí studentkou ohledně práva na literární zpracování cizího života. A teď se Milena Steinmasslová zabývá dalším složitým tématem.

V inscenaci Spolu je mámou pečující o mentálně postiženého syna. Komedie se jí zatím vyhýbají. „K herci musí nabídky přicházet, a když přicházejí takové a jsou to pěkné texty, tak jsem za ně ráda,“ říká Milena Steinmasslová, která za roli matky ve filmu Němá tajemství dostala Českého lva.

Divadelní hra Spolu je příběhem tří postav. Matky, jež „nadržuje“ mentálně postiženému synovi, a dcery, která se cítí v tomto rodinném soužití odstrčená. A i když jde o vážné téma, diváci se při jejím zhlédnutí zasmějí. „V životě to už tak bývá, že v těžkých situacích je vždycky schovaný humor,“ vypráví herečka. „Tady matka i dcera vidí jejich společný život každá jinak, ale nejdůležitějším je stejně příběh toho postiženého chlapce, to, kam s ním život šoupne.“

Milena Steinmasslová

Na motivy divadelní hry Spolu vznikl i stejnojmenný film, ve kterém hlavní ženskou postavu hrála Veronika Žilková a jejího syna Štěpán Kozub.

Steinmasslová se na prknech Žižkovského divadla v roli syna Michela potkává se svým bývalým studentem Petrem Floriánem. „Pamatuji si ho jako citlivou bytost, jako člověka, který má šanci jednou v divadle uspět,“ vzpomíná herečka.

Se svými bývalými studenty pravidelný kontakt neudržuje, ale je ráda, když se jí podaří setkat se s nimi při práci, nebo když se na ni občas přijdou podívat do divadla. „Ročník Petra Floriána byl obzvlášť báječný. Barvitý, co se týče hereckých talentů i lidských typů. Všichni byli pokorní a pracovití, moc ráda na ně vzpomínám,“ dodává. „Petr už tenkrát projevoval velké sociální cítění. Než začal studovat herectví, vystudoval střední zdravotnickou školu a opatroval staré lidi. Je přirozeně soucitný, což mu umožňovalo tuto profesi vykonávat.“

Milena Steinmasslová

I když se jako Michele projevuje nestandardně, o diagnóze nepadne během inscenace jediné slovo. „Hodně jsem toho četla i viděla, ale že bych podobné děti měla ve svém okolí, to ne. Ale ten příběh mě sám vede a napovídá, jak svoji postavu hrát. Mám vedle sebe režiséra a kolegy. A spousta věcí, ze kterých můžete čerpat, je ve vás i uložených, i když přímo osobní zkušenost s takovýmto postižením nemám,“ říká herečka.

Hru pro ni našel Martin Vokoun, režisér představení a zároveň ředitel Žižkovského divadla Járy Cimrmana. „Odehrává se na jihu Itálie, na předměstí Neapole, takže okolnosti a charaktery postav jsou trošičku jiné než ve filmu,“ popisuje. „Řekl bych, že tam budeme mít o něco víc emocí, protože italský naturel je odlišný od českého. Ale není to řachanda ani prvoplánová komedie, je to spíš úsměvný příběh, třebaže se v něm řeší závažná témata.“

„Pro paní Steinmasslovou je to trošku protiúkol. Její dcera (Iris Kristeková) ve hře říká, že je pořád vážná a že by ji ráda viděla někdy se usmát. A to je těžké ustát, protože jsou tam momenty, které úsměvné jsou, ale ona se jim nesmí poddat a musí být tou klidnou silou,“ říká režisér.

Milena Steinmasslová

Milena Steinmasslová premiéry prožívá těžce. Svazuje ji tréma, obava, aby se něco nepokazilo, nevypadl jí text… Ale s první větou z ní odchází. Teď je navíc odpočatá, plná velkých zážitků z Bhútánu. „Ta země je nádherná, jiná. To, co člověk zažije tam, jinde nenajde. Ale doporučuji navštívit ji co nejdřív, dokud to tam všechno je ještě takové, jaké je,“ říká herečka, která vystoupala do výšky přes tři tisíce metrů, což je vzhledem k jejím sedmdesáti jedna letům úctyhodný výkon. „Tam vás nenaloží na nějaké vozíky, musíte šlapat pěkně po svých. A dostanete se jenom tam, kam svou fyzickou kondicí patříte,“ vypráví.

Obdivuje, že v Bhútánu nemají uhlíkovou stopu, že královská rodina reguluje turistický ruch. „Energii vyrábějí z vody a přebytky posílají do Indie. Můžete si tam skoro všechno vypěstovat, a přitom vás obklopují vysoké hory. Je to prostě kulturně, přírodně i lidsky ojedinělá země. Jenom nevím, jak dlouho jim to vydrží. Od roku 1999 už mají televizi i internet,“ vypráví. „Jejich vztah k přírodě je absolutně přirozený, bez patosu a velkých gest. Prostě jako když máte zodpovědnost za svou rodinu, svůj byt, zahradu, za sebe samotného.“

Iris Kristeková, Milena Steinmasslová a Petr Florián v představení Spolu

To, že navštívila právě Bhútán, byla podle jejích slov čirá náhoda. „Nikdy jsem o tom nesnila a nakonec to byl úžasný dar,“ říká. Den a půl byla i v Dillí. Indie by ji do budoucna zajímala kvůli přírodě. Ale pokud opravdu po něčem touží, pak je to cesta na Nový Zéland. „Jenomže je strašně daleko, takže tam nemůžete jet na týden, ale aspoň na měsíc. Ale kdo ví, co mě čeká…,“ říká.

OBRAZEM: Věříme v budoucnost. V Bhútánu plánují stavbu Města vědomí

Stejně reaguje na možnost věnovat se opět pedagogické činnosti. V současné době na žádné herecké škole neučí a se soukromým lekcemi rétoriky taky skončila. Vyhledávali ji lidé různých profesí, kteří chtěli kurz, jenž by jim pomohl působit na veřejnosti přesvědčivě. „To, co většinou vyžadují, se míjí s tím, co by mě zajímalo. Protože já nechci ‚vyrábět‘ takové ty rychlokvašky, to není moje cesta. Vždycky jsem potřebovala pracovat s člověkem déle, aby si sám zapojil do svého portfolia něco nového a stalo se to jeho součástí, a ne aby to na něm bylo zvenčí nějak nalepené,“ vysvětluje.

O prázdninách ji čeká cesta do Itálie na kurz jógy vedený její kolegyni Petrou Špindlerovou. A s další kamarádkou by se ráda vydala do švýcarských hor.