Monyová se mi omlouvala, vzpomíná Michal Viewegh na zavražděnou spisovatelku

Ve společnosti se často neobjevuje. Sám říká, že od té doby, co se odstěhoval z Prahy, si kulturní akce vybírá. Kvůli minisérii Monyová, která měla slavnostní premiéru v Lucerně, ale Michal Viewegh cestu ze Sázavy do Prahy podstoupil.

„Má to pro mě i určitou osobní rovinu, protože jsem se se Simonou Monyovou osobně znal,“ vzpomíná Viewegh na spisovatelku, která před necelými patnácti lety byla zavražděna svým manželem Borisem Ingrem. „Kamarádila se s mým brněnským nakladatelem, takže jsme spolu párkrát večer někde seděli a povídali si,“ vzpomíná na devadesátá léta.

„Měla potřebu se mi omluvit, protože když vydávali její ženské románky, tak k nim její tehdejší nakladatel dal velké logo ‚Viewegh v sukních‘. Ale mně to nevadilo, já to bral jako marketing. Prostě čtenář sám posoudí, jak píšu já a jak psala ona. Přátelsky jsme si to vyříkali a vůbec nic to mezi námi nezpůsobilo,“ popisuje jejich vztah.

Simona Monyová

Poznal i jejího druhého manžela Borise Ingra. „Viděl jsem ho na nějaké akci v Brně. Představoval mi ho ten nakladatel a když jsme zůstali sami, přidal i legendu, že má Simona v manželství velké problémy. Už tenkrát se to vědělo,“ vzpomíná Viewegh.

Tvůrci minisérie pro Oneplay se snažili Monyovou vykreslit jako silnou ženu, která podlehla vášnivé lásce, ale zahořela pro nepravého. „Byla bohatá, schopná, organizačně zdatná, kreativní, měla spoustu přátel a kontaktů a přesto její život skončil násilnou smrtí. Vyprávěním jejího příběhu chceme říct, že domácí násilí se může týkat kohokoliv, objevuje se ve všech vrstvách společnosti,“ říká režisérka Zuzana Kirchnerová.

„Na mě v soukromí působila spíš plaše, ale když jsem ji pak viděl ‚v akci‘ v nakladatelství Petrov, kde svoje knihy tehdy vydávala, uměla si prosadit, co chtěla,“ potvrzuje Viewegh.

Tereza Ramba a Igor Orozovič v seriálu Monyová (2026)

Náznaky toho, co se jí dělo v soukromém životě, se promítly i do jejích knih. „To je běžné, že se prožitky spisovatelů odráží v jejich tvorbě,“ říká Viewegh. „Pro mě je autobiografičnost přirozený základ psaní. Jak žijeme, tak taky píšeme. Ale málokdo může říct, že žije tak zábavný a vzrušující život, aby ho stačilo jenom zapsat. A odtud plyne nutnost fabulovat,“ popisuje svůj přístup.

Jeho velkým inspiračním zdrojem je teď přítelkyně Olena, mladá Ukrajinka, které i s jejím synem po vypuknutí války na Ukrajině poskytl azyl ve svém domě na Sázavě. Postupem času se mezi nimi zrodil vztah, který chtějí stvrdit manželským slibem. „Ano, je to na pořadu dne,“ potvrzuje spisovatel.

„Ale plánujeme to tak, aby to bylo pro všechny hezké a příjemné, aby mohli přijet její rodiče, kteří žijí a pracují ve Španělsku. Nemáme peníze na nějakou nákladnou svatbu, takže to chceme udělat v komorním duchu v Sázavě, pro přátele. Nikdo na to ale nespěcháme, takže až budou vhodné podmínky, tak to bude,“ prozrazuje. O ruku už ale Olenu oficiálně požádal, i když zásnuby vynechali.

Michal Viewegh a jeho partnerka Olena Len (6. května 2026)

Kamarádkou, nebo přinejmenším dobrou známou, je pro Viewegha i Irena Obermannová. „To je podobný případ jako Simona Monyová. Párkrát jsme se potkali někde v Nuslích v hospodě, když jsem tam ještě bydlel,“ vypráví.

Pro její knihu o vztahu s Václavem Havlem, která je autobiografická, ale už tolik pochopení nemá. „Tohle bych si jí troufl trochu vyčítat, o tom bych se s ní přátelsky pohádal. Prostě bych poměřoval velikost dvou osobností a ona je na jiném postu, v jiné kategorii než byl on. Já bych necítil právo něco takového napsat, i kdybych byl třeba jeho kamarádem. Nemyslím si, že každý může psát o takovéto osobnosti,“ dodává.

I v jeho románech se poznali rodinní příslušníci a kamarádi. Občas mu to i vyčetli. „Ale v dobrém, protože jsem nikoho nezostudil. Já si je k knihách spíš přátelsky dobírám. A myslím, že slovesa mít rád a dobírat si se navzájem nevylučují,“ říká.

Michal Viewegh s novou knihou Děravé paměti (2022)

Naposledy vydal román Laškování a skalpování. „Je to fiktivní příběh dvou manželských dvojic, které jedou na víkend do vinných sklípků a zažívají tam různá dobrodružství. Na Moravě jsem byl několikrát, i na těch vinařských víkendech, ale tento příběh jsem si kompletně vymyslel. Je tam i postava zkorumpovaného politika a jiné,“ říká Viewegh.

Potěšilo by ho, kdyby byla opět některá jeho kniha zfilmována. Zejména jeho románová trilogie Biomanžel, Biomanželka a Dula. „Zdramatizovanou Biomanželku hráli před lety v rámci divadelního léta ve Švandově divadle s Petrou Hřebíčkovou a Filipem Čapkou v hlavních rolích a byla to velmi úspěšná komedie,“ vzpomíná Viewegh. Aktuálně je ale ve hře spíš román Melouch, který chce natočit Filip Renč.

Michala Viewegha, který obdivuhodně překonal útrapy spojené s následky prasklé aorty, doprovodila do kina jeho přítelkyně. „Olenka je dar z nebes. Byl jsem odměněn. Navíc je to žena, která ctí klasický vztah. Nestydí se manželovi vařit, pečovat o něj,“ říká Viewegh. „Zároveň je to žena jižanského typu, která je velmi vášnivá a vášnivě i žárlí. Napsal jsem o tom celý román – Malý Gatsby a Carmen z Chodoriva,“ dodává k partnerce, která pracuje v domově důchodců.

Viewegh má tři dospělé dcery. Všechny mají údajně tvůrčího ducha, ale projevují ho jiným způsobem než psaním. Nejčastěji je v kontaktu s Michaelou z prvního manželství, protože bydlí v domečku, který si postavila na jeho parcele hned vedle toho jeho.