Skončil na vozíku, ale život nevzdal. Jančařík dabuje i produkuje divadlo
Stíhá toho víc než leckterý zdravý člověk. Poté, co opustil Novu, se Michal Jančařík věnuje dabingu a své agentuře Synagoga Concerts, která se čím dál víc orientuje na divadelní projekty. Jejím posledním počinem je inscenace Unikát, kterou napsal Vladimír Polívka a sám v ní také hraje.
Diváci ho na Nově mohli vídat jako moderátora odpoledního zpravodajství, ve Snídani s Novou i ve sportovních zprávách. Nejvíce jim ale utkvěl v paměti jako moderátor počasí. Do této role se dostal ve chvíli, kdy Rey Koranteng přešel do hlavního zpravodajství. Původně ale chtěl být Michal Jančařík hercem, stejně jako jeho otec a další příbuzní.
„Hlásil jsem se na DAMU, ale nevzali mě. A asi udělali dobře, zřejmě bych nebyl herec, kterého by svět potřeboval,“ říká s pokorou.
Na školu se hlásil dokonce dvakrát. „Pamatuji si, že u jedněch talentových zkoušek seděl Boris Rössner a chtěl po mně, abych to, co jsem si nacvičil, zahrál úplně jinak. Já to nepochopil a bylo po všem,“ vzpomíná.
I jeho otec Petr Jančařík, známý herec a moderátor, se kdysi pokoušel dostat na DAMU. „Prošel jsem až do posledního kola, ale brali jen osm kluků a já byl desátý. Tak jsem šel na pedagogickou fakultu,“ vzpomíná.
Jeho syn Michal vystudoval filozofickou fakultu, obor výchova a vzdělávání dospělých. „Takže jsem s tím divadlem vlastně na správném místě,“ říká.
Na Nově mohl pracovat dál, ale rozhodl se jinak. „Byl jsem tam dvacet let a všechno má svůj čas. Ale s Novou mám pořád skvělý vztah. Chovali se ke mně úžasně, když jsem se dostal na tu káru. Klobouk dolů!“ vrací se k okamžiku, který mu obrátil život vzhůru nohama. Po transplantaci ledvin před devíti lety ochrnul a zůstal upoutaný na invalidní vozík.
Zatímco Česká televize odjakživa využívala k moderování počasí meteorology, na Nově to byli školení moderátoři a meteorolog fungoval spíše jako poradce. Vývoj počasí tudíž Michal Jančařík odhadnout nezvládá, což sám potvrzuje. „Několikrát jsem měl pocit, že už tomu rozumím, ale náš meteorolog mě vždycky rychle vyvedl z omylu.“
K úspěšným divadelním projektům jeho agentury patří hra Milion, kterou napsal a režíroval Vilém Dubnička.
„Říkali jsme si, komu bychom ji dali. A já si vymyslel Hynka Čermáka a Vláďu Polívku. Ta myšlenka se nám oběma moc líbila, ale byli jsme si takřka jisti, že to nevezmou a budeme hledat další dvojici. Ale jim se ten text líbil a chtěli ho dělat. To byl zázrak. Jak to tak bývá, byli jsme ve správnou dobu na správném místě. Hynek tehdy odcházel z Dejvického divadla a měl asi tři měsíce volna, než se na něj zase všichni vrhli. A s Vladimírem jsou velcí kamarádi, tak do toho šli společně,“ vzpomíná Jančařík.
„Milion se hraje už čtyři roky a po celou tu dobu Vladimír Polívka říkal, že by rád jednou udělal monodrama. A když ho konečně napsal, vybral si, aby vzniklo v mé produkci, což je pro mě obrovská pocta,“ říká Jančařík. „Protože to je přesně to divadlo, které chci dělat. Má obsah a zároveň nenudí. A jsem moc rád za Vláďu, že se mu povedlo. Šel s kůži na trh jako nikdy, sám si to napsal, sám v tom hraje (v režii Hynka Čermáka, pozn. red.). Takovou profesní výzvu ještě nezažil,“ svěřil se Michal Jančařík bezprostředně po premiéře.
Do Divadla Metro ho na premiéru doprovodila celá rodina – rodiče Petr a Miroslava Jančaříkovi, manželka i obě dcery. Ty se věnují volejbalu. „K herectví je to netáhne. Říkaly, že v žádném případě. Škoda, na jevišti bych je viděl rád,“ přiznal jejich děda Petr Jančařík.
Herecká linie se tak zřejmě přeruší. Přitom divadlo hrál už Michalův děda a také babička Alena Jančaříková, která měla angažmá v Národním divadle. Ta bohužel nestihla svůj talent plně rozvinout, protože zemřela mladá. Navíc za nevyjasněných okolností. Zamilovala se do ženatého Jaroslava Marvana, se kterým měla dceru a protože její láska nebyla opětována, nabízelo se vysvětlení, že si život vzala sama. Rodina tomu ale nevěří.
Hercem je i Michalův strýc, který nese stejné jméno jako jeho otec – Petr Jančařík. „Nemůžu říct, že bychom si brali kšefty, myslím, že se nikdy nestalo, že by si nás režiséři zaměnili. Ale došlo k tomu, že Petrovi přišel omylem můj honorář,“ usmívá se Michalův otec. I on má agenturu. Vede ji jeho manželka Miroslava, která bývala dříve porodní asistentkou.
Petr Jančařík krom jiného už léta moderuje pro Český rozhlas pořad Neočekávaný dýchánek, kam si zve zajímavé osobnosti. Michal Jančařík má zase talk show v Západočeské kabelové televizi. A zatímco syn si otce do svého pořadu pozval, Petr Jančařík tak zatím neučinil. „Já k tomu nikdy nenašel odvahu. Myslím, že bych to nezvládl, i když normálně trémou netrpím,“ vysvětluje Petr Jančařík.
Oba žijí se svými rodinami v Plzni, i když každý v jiné části města. „Teď už je to fajn, protože jsem na Zličíně za padesát minut. Ale stejně si myslím, že pro lidi s naší profesí není dobré žít jinde než v Praze, protože většina věcí se odehrává tam. Na druhé straně je strašně příjemné, že když skončím s prací a sednu do auta, po devadesáti kilometrech jsem doma v klidu ve svém domku, kde je mi dobře,“ říká Petr Jančařík.
Michal Jančařík kromě jiného připravuje už dvacet let divadelní festival v Nebílovech u Plzně, kde bude 29. srpna uveden i Polívkův Unikát, a taky dabuje dokumentární filmy. Pořád je v zápřahu. „Myslím, že to, že poměrně hodně pracuji, mě posiluje. Nemám čas foukat si bebíčko,“ říká o svém životním postoji.
20. listopadu 2017 |
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvDalší zprávy
Mám ráda výbuchy smíchu a spokojenost ze zjištění, že lidi bavím, říká Iva Janžurová
Nestydím se za to, že podstupuji neinvazivní zákroky, přiznává Petra Svoboda




