V Miláně na mě kvůli Davidově hvězdě syčeli, říká Sedláčková o antisemitismu

Herečka Jitka Sedláčková (65) a restauratér Pavel Töpfer (78) se znali dlouhá léta a byli přáteli. Až po 35 letech se z nich stali také partneři životní. Za pět let vztahu absolvovali už řadu cest. Při jedné z nich ovšem herečka měla nepříjemnou zkušenost.

32 fotografií

Sešli jsme se na finále Muže roku v Náchodě. Jaké atributy má splňovat ten správný kavalír, případně výherce podle vás?
Výherce nemusí být kavalír, ale já mám jednoho doma. (smích) Mám kavalíra, ale to je stará škola. To je takové to, že dámě se otvírají dveře, že do hospody nejdu první, že mně nosí tašky. To je samozřejmost. Já ctím pořádky, že muž je muž a žena je žena a že mají svoje místo v domácnosti, v rodině. Jsem spíš pro tu tradiční. I když nemám nic proti jakékoliv menšině, fandím všem, to je v pořádku, ale jsem spíš pro ten klasický způsob soužití muže a ženy.

A jaký má být muž? No, kavalír. V každém muži bych hledala Oldřicha Nového. Samozřejmě mladá generace třeba neví, kdo to je. Ale takový muž je galantní k ženě, jemný. Ženy jsou jemná stvoření, i když já jsem taková rampepurda, ale jsem taky v duši jemná. Nevím, jak bych to řekla, ale u mě je na prvním místě humor.

Vy jste si na tu pravou lásku musela počkat. Je to tak?
Je to tak. Ale vyplatilo se. Jsme normální pár, taky se poškropíme, nebo si vyměníme názory. To by byl blázinec, kdybychom byli jenom ťuťu ňuňu. Máme taky Itálii, ale takovou jemnou. Pavel není konfliktní a já jsem takový energický člověk. Máme rozdělené pevně svoje úkoly a jedeme. Ale nejvíc nás baví cestování. Takže si užíváme, cestujeme, rádi jíme stejné jídlo, baví nás stejný humor. Jsme oba dva pravicově založení, pokud jde o politické smýšlení nebo směr. Je fakt, že máme hodně podobných, styčných bodů.

Pavel Töpfer a Jitka Sedláčková

Když navážu na tu politiku, jaké jste zaznamenala nálady po Evropě? Protože se hovoří mimo jiné o tom, že antisemitismus je na vzestupu. Jaké s tím máte zkušenosti?
My s antisemitismem nemáme v Evropě žádnou zkušenost, naštěstí. Měla jsem trošku blbou zkušenost, když jsem měla na krku Davidovu hvězdičku, tak na mě syčeli v Miláně, což mě nemile překvapilo, protože já Miláno miluju. Ale v Itálii necítíme žádné problémy.

Ale co se týče nálady? V Itálii se pohlíží na věci s humorem a i na tu politiku. Oni si z politiků prostě dělají srandu. My všechno bereme strašně vážně. Tady je politická debata a ty paní a ti pánové tam všemu rozumějí a hrozně se furt rozčilují a říkají: „Ne, vy...“ A furt kroutí hlavou. Ten jeden mluví a druhý kroutí hlavou. Ten mluví a ten se začne smát. Tak mě to celkem přestalo bavit. Ti Italové mě ale baví s tím smyslem pro humor. Tak pohlížejí i na politiku. Vždyť vlády odcházejí, přicházejí a my žijeme svůj život obyčejný.

Kde se cítíte nejbezpečněji v Evropě, krom Česka, které je často vysoko v žebříčku bezpečných zemí a můžete si dovolit nosit otevřeně právě například i tu Davidovu hvězdu?
Já se v Česku cítím velice bezpečně. To je na České republice úplně nejvzácnější moment. To vám řeknou i pravověrní Židé, ne stoupenci a obdivovatelé, že tady necítí antisemitismus. Takže tady se cítím fajn, ale přiznám se, že už se hrozně blbě cítím v Německu. Cítím se slušně docela v Rakousku, tam jezdíme velice rádi. No a v Itálii se taky cítím fajn. Ale my navštěvujeme bezpečné zóny, bezpečná města. Ale ono se může stát kdekoliv cokoliv dneska. Já doufám, že ne teda!