Je spousta českých interpretů, které bych si nedala do playlistu, říká Ewa Farna

Před třinácti lety si už roli porotkyně SuperStar vyzkoušela. Před pěti lety pak pěveckou soutěž moderovala a nyní se Ewa Farna vrátila do poroty. Spolu s ní o nové hudební hvězdě rozhodují Calin, Jakub Prachař a Paľo Habera. Nejen o show promluvila zpěvačka v rozhovoru pro iDNES.cz.

26 fotografií

Jak dlouho jste se rozmýšlela, zda přijmete roli porotce v SuperStar?
Nebylo to hned. Ale nevím, jak to bylo dlouho. Upřímně si to nepamatuju, ale nějakou dobu jsem s tím žila. My jsme se tak trošku radili i s jinými porotci, jestli jo, nebo ne. Zvažovali jsme plusy, minusy. Nakonec se to celé o rok posunulo. Už jsme to měli točit před rokem a nakonec tu radost máme takhle odloženou a o to větší těšení to bylo.

Byla jste zkraje vlídnou porotkyní, která začala ztrácet zábrany s tím, když chodili lidé, kteří skutečně nemají zdravé sebevědomí?
Myslím, že tam takových moc nebylo. Fakt ne. Já to ale úplně chápu. Když je nábor do SuperStar, říkají vám: Přijďte, přihlaste se, jestli si věříte! Přece se lidem taky říká, ať jdou v rámci prevence k doktorovi. A pak když tam přijdete a nic nemáte, tak vám řeknou, že jste se úplně zbláznili, že jste přišli. Ale lidi mají strach, a tak k lékaři preventivně jdou, prostě to tak je.

A stejně tady v SuperStar. Když rádi zpívají, chtějí si otestovat, jestli stojí za to rozvíjet nebo ne. Tak přijdou k nám. Nikomu by se nemělo říct: Tak ty ses úplně zbláznil, že seš tady! Když to prostě není dobrý, to se stane, není na místě se někomu vysmát. Já se snažím to nedělat.

Ale větší problém je v tom, že je tam spousta dobrých lidí, ale vy musíte vybrat ty úplně nejlepší. Spoustě dobrým musíte říct, že to není dostatečně dobré. To neznamená, že neumí zpívat. Třeba se snaží, chodí na zpěv, nebo dobře zpívají, ale není tam to navíc. To super. A my hledáme SuperStar, která má něco navíc. Takže v tom je to těžší. Protože něčemu, co je hodně blbé, je snadné říct „ne“.

Ewa Farna se během návštěvy studia v polském ranním televizním vysílání pochlubila novým účesem. (srpen 2026)

Jaká byla vaše cesta k tomu nechat ze sebe postavit tu osobnost, která bude mít uvěřitelné sebevědomí na veřejnosti?
Asi nevím, jestli jsem nějak tvořila osobnost. To je něco, co buď skrze tu hudbu vnášíte, nebo ne. Třeba je vaše cesta prostě jiná, někde jinde působíte sebevědoměji. Ono si to tu vlastní cestu najde. Nemyslím si, že to je tvorba osobnosti ve smyslu, že bych teď měla nějak působit a takhle. To je vždycky prokouknutelný, že se někdo třeba snaží na sílu, nebo že to je nějaká póza.

Když ve SuperStar přijde muzikant, který miluje to, co dělá, je v tom dobrý, dělá to ve volných chvílích a rozvíjí se v tom, protože ho to baví, tak tam vidíte čistou vášeň. Že to není nic, co se musí nějak strašlivě na sílu křesat nebo připravovat. Buď to tam je, nebo není.

Jak moc náročné bylo zkombinovat natáčení s vlastní tvorbou a koncerty?
Já jsem tam měla Edeny, takže se to dělo rozhodně po nich. Ale pak už jsem v Čechách hraní neměla, spíš jsme to kombinovali s mým časem, který jsem trávila v Polsku na koncertech, anebo samozřejmě s dětmi. Zkomplikovalo se to tím, že se to celé posunulo o rok, samozřejmě. Takže najednou člověk byl postavený před to, že to musí nějak zkombinovat. Dali jsme to nejlíp, jak to šlo. Bylo to náročné, nebudu vám říkat, že ne. To zas jo. Nebyl to úplně velký balanc, byl to hrot. Ten měsíc byl náročný.

Když si chce člověk doma po těch Edenech oddychnout, ale děti chtějí pořád dokola poslouchat nějaký song, který to je?
Byla to nejnovější deska, takže Perpetuum Mobile a Neříkej, co má se stát asi nejvíc fungovaly. Teď už to zas trošku opadlo, ale bylo to takhle. Což je super, že se vrátíte domů po třech dnech a rovnou tam dostanete tu písničku znova a několikrát. Samozřejmě je to roztomilé, je to skvělé, ale kdybych si měla já vybrat, tak asi budu poslouchat něco jiného. (smích)

Pavol Habera, Jakub Prachař, Ewa Farna, Leoš Mareš a Calin v SuperStar (2026)

Za léta v showbyznysu máte dobré vztahy s mnoha interprety, se kterými se máte i lidsky ráda. Ale existují tací, nebudu chtít jméno, že jejich tvorbu nikdy nedostanete do svého playlistu?
Určitě. Spousta. (smích) Nemyslím to ale zle. Naprosto respektuju, že každý dělá, co ho baví. Ale je spousta interpretů, které si nepustím. To neznamená, že si o nich myslím něco lidsky špatného nebo že bych si s nimi nemohla dát ani kafe. Baví mě, když to někdo dělá s vášní a že věří tomu, co dělá, a dělá to autenticky. Že se to míjí s mojí představou o mé hudbě, vždyť to je naprosto v pořádku, jsme jiní lidi.

Dokonce jeden z mých nejlepších a nejbližších kamarádů, úplně už z dětství, nikdy neměl nějak extra rád moji hudbu a dokonce mi to říkal: Prosím tě, ty popový věci! On byl vždycky takový intelektuál, měl nějakou intelektuální hudbu a hrozně pohrdal tou popinou. Ale měli jsme se hrozně rádi jako lidi, takže to se vůbec nevylučuje.

Zas tolik české hudby neposlouchám. Třeba zrovna tady kamaráda z poroty jo, našeho Calina. Ale je spousta interpretů, které nemám v playlistu a myslím si, že je i spousta českých interpretů, kteří mě nemají v playlistu. A je to v pořádku.

Kdo jsou vaše reálné ikony?
Celkově? Celosvětově? Hudebně? Wow, těch je hrozně moc. Od Arethy Franklin, přes Beyoncé, Pink, po Raye. Aktuálně miluju zpěvačku Raye. Paul McCartney, Michael Jackson, takové jako hudební persony. Je hrozně moc těch ikonických jmen.

Zpěvačka Ewa Farna (z videoklipu Vlny ke stejnojmennému filmu Jiřího Mádla, 2024)

Bude důležité ve vaší SuperStar porotě bouchnout do stolu, aby z toho výherce nebo výherkyně nebyl člověk, který bude dělat ten generický pop a la kolovrátek, což je tak trošku nešvar některých českých rádií?
Já si myslím, že fakt jo. Ať si ten člověk dělá, co bude cítit. Mně přijde v tomhle třeba skvělý Adonix, který vyhrál minule, že je prostě svůj. Od začátku si jede svoje, má hrozně hezký vkus na klipy, písničky, je tomu oddaný. Dělá vlastně pop, ale po svém. On se třeba rozhodl jít tou cestou, zatím teda, co vím, že vydával anglické písničky, měl tu eurovizní věc a tak dál. Ale myslím si, že to dělá skvěle, po svém.

Když někdo bude cítit, že tam chce folkově hrát s kytarou a baví ho tenhleten víc český směr, ale věří mu, tak toho výherce si vyberou lidi. To je stejné jako demokratické volby, prostě si to tam pošlou oni a mně to asi nevadí, dokud to bude dobré. Je jedno, jaký to bude styl. Jenom ať to je poctivé, dobré, ať tomu ten interpret věří. Ať nedělá něco, že v srdci mu hraje jazz nebo rock and roll, ale bude naschvál se oklešťovat jenom proto, aby vyšel vstříc třeba rádiu nebo lidem. Víte, co myslím? Pro mě je tam hrozně důležité, aby dělal to, co chce, a ne to, co si myslí, že by lidi po něm asi chtěli. To je u umělce strašně důležité.

Kdybyste mohla vykřičet jednu věc do českých médií, co to bude?
Wow, to je hezké. Co by to mělo být? (smích) To je hrozně moc věcí. Svobodná média. To bych vykřičela!