Děti mají respekt z manžela, ale i já jsem přísný rodič, říká Eva Perkausová

Moderátorka Eva Perkausová (32) prozradila na premiéře filmu Ďábel nosí Pradu 2, kdo z českých modelek je její módní inspirací. V rozhovoru pro iDNES.cz promluvila i o mateřství, vztahu s manželem Ivanem Heckem a prozradila, proč ji mnohdy stresující práce v médiích nabíjí místo toho, aby ji vyčerpávala.

Jaký outfit jste zvolila na českou premiéru filmu Ďábel nosí Pradu 2?
Dnes jsem vynesla to, co jsem našla ve svém šatníku. Je to všechno konfekce, kostýmek Zara, triko Mojito, je to dělané v rámci premiéry Ďábel nosí Pradu a k tomu boty značky Christian Louboutin.

47 fotografií

Když střelíme jedno jméno, kdo je vaší módní ikonou?
Tereza Maxová, pokud jsme v českém rybníčku.

Když občas vyrazíte takhle do světa na společenskou akci, coby maminka, s jakým svědomím chodíte ven? Mozek samozřejmě pracuje a říkáte si: „Co asi dělají děti?“
Říkáte to naprosto správně. Tím, že jsem po dlouhé době venku, jdu si to neskutečně užít. Tatínek hlídá. Jsem v klidu, protože vím, že kluci jsou s druhým rodičem, respektive s tatínkem. Kdyby byli s někým cizím, určitě by mě to trápilo. Tím, že jsou s tatínkem, potažmo případně i s mojí maminkou, jsem relativně v klidu. A hlavně to není dlouhá záležitost, filmová premiéra.

Eva Perkausová předvedla sexy postavu v bikinách. S rodinou si užívá na Kypru

Z Ivana jde respekt, vypadá jako tvrďák. Jaký je táta?
Nedávno jsme se zrovna o tom doma bavili. Já jsem mu říkala, že mám pocit, že i já jsem přísný rodič, ale že přirozeně mají kluci respekt z tatínka. Ale jsem za to ráda. Přestože jim jsou dva a tři roky, starší syn je hodně divoký, zlobivější, mladší je naštěstí opravdu zlatý. Když tatínek mávne rukou a zakřičí trošku, aspoň z něj jde respekt. Jinak malý vůbec neposlouchá. Ale myslím si, že opravdu platí metoda cukr a bič, a já se taková snažím být. Je pro mě jakožto pro mámu těžké být na dítě přísnější, ale snažím se. Nechci mít a nechci vychovat děti tak, aby byly nevychované nebo rozmazlené.

Už pozorujete, co se z vás charakterově do kluků promítá?
Určitě, rozhodně to pozorujeme. Myslím si, že starší syn je vzhledově po mně a zlobivý po tátovi. (smích) Mladší je velmi klidný, ale vzhledově je to úplně můj manžel. Opravdu je v nich vidět ten gen a přijde mi krásné, jak si příroda pohraje s tím, že jsou oba povahově úplně jiní. Vzhledově mi všichni říkají, že si jsou podobní, ale já ve starším synovi vidím i sebe a v mladším čistě tatínka. Každý máme „toho svého“.

Práci televizní moderátorky se věnujete už roky. Co dělat pro to, aby člověk nevyhořel ve své profesi?
Já si myslím, že ve zpravodajství a v médiích se vyhořet nedá. Tam je pořád něco nového. Člověk musí být ve střehu a sledovat dění ve světě. Já mám naštěstí výhodu, což se asi často každému bohužel nepoštěstí, že mě má práce strašně baví. Zní to jako klišé, ale mě hrozně dobíjí živé vysílání. Jdu do práce někdy i dost unavená, ale vracím se domů plná energie a to dělá to živé vysílání. Ta kamera, když se zapne červené světýlko a jedeme. Vím, že nesmím nic pokazit, jedu na sto procent a paradoxně mě ten nepřímý stres dobíjí. Vyhoření jako takové jsem ještě neměla. Já si myslím, že ani mít nebudu. Pořád je zkrátka potřeba být ve střehu a být na všechno připraven.