Mrzí mě, že odstavili odchovance, všímá si Dostálek. Zbrojovkou žije jako fanoušek

Se Slavií zažil Richard Dostálek evropské poháry, se Zbrojovkou vyprodané Lužánky i návrat mezi fotbalovou elitu. Oba kluby se v úterý od 19 hodin střetnou v Praze v domácím poháru, tentokrát však za výrazně odlišných okolností než při nedávném ligovém souboji, v němž Brňané padli 0:4.

„Slavia teď není v dobrém rozpoložení. Ani herně to není to, co všichni očekávají od ligového mistra,“ míní dvaapadesátiletý bývalý záložník, jenž aktuálně působí jako asistent trenéra v druholigovém Prostějově.

A jak vnímáte dosavadní vzestup Zbrojovky po návratu do první ligy?
Samozřejmě mě těší. Ukázalo se, že když do klubu přitečou peníze, které potřeboval, a obmění se sportovní vedení, otevřou se možnosti, které dřív neměl. Dnes si ve Zbrojovce mohou koupit skoro každého, na koho si ukážou. Poskládali konkurenceschopné mužstvo, suverénně postoupili z druhé ligy a kádr doplnili. Tým funguje, má řád a systém, není to žádný chaos. Tomu odpovídá i postavení v tabulce.

Je to především zásluha hlavního kouče Martina Svědíka?
Takhle to říct nemůžu. Do klubu nevidím. Začíná to finančními možnostmi, pokračuje přes sportovní vedení a trenéra. Je to řetězec věcí, které do sebe zapadly. A pak práce trenérského štábu v čele se Svědíkem, který klade důraz na výsledek a fotbalový pragmatismus.

Asistent Saňák opouští Zbrojovku, chce načerpat síly. Nahradí ho Červenka

Kde má naopak Zbrojovka největší slabinu?
To je těžká otázka. Kádr je dostatečně široký, ne všichni hráči možná ještě dostali prostor. Neznám ale tréninkový proces, takže by to ode mě byla spíš spekulace. Myslím si, že mužstvo je dostatečně kvalitní na dobré zvládnutí sezony. Sami si vyhodnotí, kde je tlačí bota a co doplnit v zimě nebo příští rok.

Co říkáte na povedený přestup Daniela Vašulína?
Je to velice dobrý útočník. Na tak velkou postavu je dobře pohybově vybavený. Vysocí hráči někdy mívají problémy s koordinací, ale on se kvalitním prvním dotykem dostane před soupeře a v soubojích má navrch i rychlostně. Znal jsem ho z předchozích působišť, kde možná neměl tolik sebevědomí. V Brně mu narostlo a je klíčový hráč.

Pavel Holomek oslavil 50. narozeniny. Za Zbrojovku Brno blahopřejí Richard Dostálek (vlevo) a Libor Došek (vpravo).

Dokážete se při sledování Zbrojovky oprostit od trenérského pohledu?
Když si pustím fotbal a fandím danému klubu, dívám se jako fanoušek. Prožívám emoce, radost i zklamání. Ale určitě si neříkám, co bych udělal jinak nebo co by se mělo udělat. To v žádném případě.

Pojďme k úternímu zápasu. Zbrojovka v lize na Slavii vysoko prohrála. Bude pohár odlišný?
Brno má za sebou právě tu zkušenost z ligového zápasu. I proto to teď může být jiné. Slavia navíc není v dobrém rozpoložení, poslední zápasy se jí výsledkově ani herně nepodařily. Na tom může Zbrojovka postavit svůj záměr. Jde o jediné utkání, ne delší soutěž. A první vzájemný duel jí může pomoct.

Je pohár pro ligové týmy důležitější než dřív?
Určitě. Pro týmy z nižších soutěží je to šance zviditelnit se a přivítat doma atraktivního soupeře. Pro ligové kluby je to nejkratší cesta do Evropy. Vítěz získá účast v evropských pohárech a s ní významné peníze do rozpočtu. Proto je koncentrace na pohár podstatně větší než dřív.

Co se Slavie týče, co říkáte na kauzu Tomáše Chorého, kterého klub vyřadil z kádru?
Tohle je citlivé téma. Tady nejde chodit nějak mezi, člověk se musí jasně vymezit. Jestliže je Tomáš Chorý recidivista a za rok a půl dostane čtyřikrát přímo červenou kartu a jde vesměs o nesportovní chování nebo zákeřnou hru, mám jasný názor. Vedení klubu musí být radikální. S takovým hráčem se nedá pokračovat dál.

Umí Slavia nahradit jeho góly?
Pro domácí soutěž byl nepostradatelný. Českou ligu fyzicky a běžecky zvládal, evropské poháry už ukazovaly, že proti top týmům v Lize mistrů není úplně konkurenceschopný. V lize ale uměl využít klíčové okamžiky: penalty, výběr místa v šestnáctce, důležité góly. Navázal na sebe obránce a vytvářel prostor spoluhráčům. To byla jeho obrovská síla. Slavia však zvládala zápasy i bez něj. Teď pro ni zkrátka začíná nová éra.

Slavia jde v poháru dál, Schranz zapsal hattrick. Postup slaví i Zbrojovka či Hradec

Spekuluje se, že by Chorého mohl v zimě nahradit právě Vašulín. Zapadl by?
Pořád jsou to jen spekulace. Není to tak, že Vašulín už je ve Slavii, nebo tam určitě půjde. A Slavia podle mě nepotřebuje nutně dvoumetrového útočníka, který vyčnívá jako věž a o něhož si opírá balony. Hraje poctivý, pracovitý, běžecký fotbal po celém hřišti. Zvládne to i s typologicky jiným hráčem.

Jak vzpomínáte na Zbrojovku, kterou jste sám trénoval?
My jsme tým skládali trochu na koleně, protože finanční možnosti tehdy nebyly. Vybírali jsme hráče, kteří nám typologicky zapadli. Něco se povedlo, při přestupech jsme udělali i chyby, ale klub je musí unést. Tehdejší finanční kondice nebyla jako dnes. Brali jsme hráče po smlouvách, zadarmo, stavěli na charakteru a určitém patriotismu. Měli jsme vazbu na mládež a chtěli dávat prostor zbrojováckým hráčům. Do ligy jsme dostali Michala Ševčíka, Lukáše Endla a další.

Mrzí vás, že v dnešním týmu nejsou Brňané a odchovanci?
V tom jsme byli jiní. Dneska tam Brňáka neuvidíte, což je pro některé fanoušky špatná zpráva. Klubismus se už tolik nenosí. Mě trochu mrzí, že je mládež odstavená, kluci nedostávají prostor. Jenže to přináší doba. Je to otázka peněz. Když tam Brňáci byli, možná chyběly výsledky, nové vedení se rozhodlo jít jinudy. Přitom za Karla Kroupy, Karla Jarůška, Pepy Hrona nebo Karla Večeři klub s brněnskými lidmi výsledky dělat uměl. A uměl také posouvat mladé hráče.

Richard Dostálek z Brna se raduje z gólu.

V Brně aktuálně hodně rezonuje návrat za Lužánky. Co ve vás otázka stadionu vyvolává?
Měl jsem štěstí, že jsem si tam zahrál. Zažil jsem fantastické návštěvy, evropské poháry, úspěchy a neúspěchy. Lidé na nás pískali i nám tleskali. Ohňostroje, dýmovnice, to bylo fantastické. Dnes už si ale myslím, že je to historie. Pokud se návrat fakt podaří, budu rád. Brno by si ale rychle zasloužilo stadion třeba pro 25 tisíc lidí, klidně na periferii. S dobrou dopravou by se fanoušci naučili jezdit pět nebo deset kilometrů mimo centrum.

Přesto, v čem spočívalo kouzlo Lužánek?
Měly historii. V sedmdesátých letech tam Zbrojovka získala jediný ligový titul, chodilo tam 50 tisíc lidí. Možná zůstala nostalgie a naděje, že se ta éra zase vrátí. Nemusíme si nic nalhávat, stadion byl v katastrofálním stavu, ale atmosféra parádní. Lidé si ji chodili užít. Jedna sezona byla dobrá, další stála za prd, pak zase dobrá. Interpohár, potom nic, Pohár UEFA, zase nic. Bylo to nahoru dolů. Ale takový byl brněnský fotbal vždycky.