Socialistická chlouba, která pořád láká. Zahrada Čech má jubileum. Jak se mění?

Jubilejní 50. ročník podzimní Zahrady Čech odstartuje tento pátek v Litoměřicích. Oblíbený veletrh, který patří mezi největší prodejní výstavy zaměřené na zahrádkáře, chalupáře, kutily, zahradníky a milovníky přírody nejen na severu Čech, potrvá do 16. září. Jakou má tahle skoro až ikonická akce minulost? Jak se proměňovala? Kdy branami prošlo „nepředstavitelné“ množství diváků?

„Kořeny Zahrady Čech sahají mnohem hlouběji než k samotnému vzniku veletrhu. Litoměřicko bylo díky svým klimatickým a půdním podmínkám tradičně významnou ovocnářskou a zelinářskou oblastí a výstavy ovoce a zeleniny se zde pořádaly už od roku 1946, například v rámci okresních slavností nebo vinobraní. Konaly se nejprve na Střeleckém ostrově, později v dalších prostorách ve městě,“ popisuje Radka Jakovcová, vedoucí marketingového oddělení Městských kulturních zařízení (MKZ) Litoměřice, která výstavu pořádají.

Zlomovým se stal rok 1969, kdy Litoměřice oslavily 750 let od svého založení. Tehdy se v souvislosti s výstavou poprvé objevil název Zahrada Čech. O akci byl velký zájem, což vedlo k rozvoji litoměřického výstaviště, kam se akce přesunula, a ke stavbě nových pavilonů. V roce 1972 se pak uskutečnila první Zahrada Čech celostátního charakteru. Výstavy se od té doby konaly pravidelně – zprvu každé dva roky, později už každoročně.

Tehdejší podoba akce však byla oproti dnešku velmi odlišná. Nešlo primárně o prodejní veletrh. Zahrada Čech byla především velkou přehlídkou československého zemědělství, ovocnářství a zahradnictví. Prezentovalo se ovoce a zelenina, víno, chmel či školkařské výpěstky. Představovali se zde zahrádkáři a včelaři, ale také chemický průmysl nebo výrobci specializované mechanizace.

Právě sedmdesátá a osmdesátá léta dnes můžeme označit za zlatou éru Zahrady Čech. Výstava už rozhodně nebyla pouze regionální událostí, ale jednou z velkých výstavních akcí tehdejšího Československa.

„Návštěvnost byla na dnešní poměry skutečně mimořádná. Nejlépe doloženým údajem je rok 1972, kdy během šestnácti dnů prošlo branami výstaviště přibližně 220 tisíc lidí. Jen během jediné soboty přišlo podle historických údajů zhruba 45 tisíc návštěvníků. To je číslo, které je dnes už prakticky nepředstavitelné,“ podotýká Jakovcová. Pro srovnání – na loňský ročník podzimní Zahrady Čech dorazilo něco přes 54 tisíc návštěvníků.

Jakovcová však připomíná, že je potřeba si uvědomit dobový kontext. „Nabídka zboží, informací a možností vidět nové odrůdy, výpěstky nebo techniku byla nesrovnatelně menší než dnes. Zahrada Čech proto představovala místo, kde lidé během několika dnů viděli to nejlepší z ovocnářství, zelinářství, zahradnictví, vinařství, chmelařství nebo zahradní techniky z celé země,“ popisuje.

Výstava měla tehdy skutečně charakter „výkladní skříně“ československého zemědělství. Expozice a špičkové výpěstky ale nebyly jedinou atrakcí. Už tehdy hrála významnou roli společenská atmosféra a doprovodný kulturní program.

51 fotografií

„Během historie Zahrady Čech se zde vystřídala velká část známých českých a československých interpretů. Z historických zdrojů můžeme bezpečně zmínit například Václava Neckáře, který s Bacily v Litoměřicích na Zahradě Čech opakovaně vystupoval. Velmi silné spojení má s výstavištěm také Felix Holzmann, jenž se jako malý do Litoměřic s rodiči přistěhoval, nebo Přemek Podlaha, který se proslavil se soutěží Jablko roku,“ přibližuje Jakovcová. „Z pozdějších let to byli například Peter Nagy, Petr Novák, Pavel Novák, Stanislav Hložek, Josef Zíma nebo Yvetta Simonová a z bavičů pak třeba Miroslav Šimek,“ doplňuje.

Výstavy Zahrady Čech tak byly v republikovém měřítku jedinečné svým rozsahem a koncentrací oborů. Výjimečnost ale spočívala i v samotném regionu. „Litoměřicko mělo po staletí pověst jedné z nejvýznamnějších ovocnářských oblastí země. Historicky se mu říkalo Český Merán (podle italského města Merano, kde se pěstuje víno a jablka – pozn. red.) a krajina kolem Labe byla popisována téměř jako jedna obrovská zahrada. Zahrada Čech tedy nevznikla náhodně – vyrostla přímo v regionu, jehož identita byla s ovocnářstvím, zelinářstvím a zemědělstvím úzce spojena,“ vypráví Jakovcová.

Po roce 1989 se změnila ekonomika i očekávání návštěvníků a Zahrada Čech se tomu musela přizpůsobit. Asi nejviditelnější změnou byl přechod od převážně expoziční výstavy k prodejnímu veletrhu. Lidé už nechtěli výpěstky, výrobky nebo techniku pouze vidět, ale chtěli si je i odvézt domů.

Změny se dotkly i sortimentu. „Do nabídky vstoupily soukromé firmy, zahraniční značky a nové technologie,“ nastiňuje Jakovcová. „Například půdní frézy, malotraktory, elektrické a motorové sekačky, truhlářské stroje nebo automobilové příslušenství se staly z jedním nejvyhledávanějších produktů té doby. Výstava se tedy velmi rychle přizpůsobovala novému trhu,“ popisuje.

Postupně se měnila i návštěvnost. Zahrada Čech sice už nebyla jedním z mála míst, kde člověk mohl novinky vidět, přesto ještě v polovině devadesátých let dokázala přivést kolem 170 tisíc lidí.

Veletrh Zahrada Čech musel skončit, vichr roztrhal stánky a zničil zboží

„Například v roce 1996 přišlo jen během jediné soboty 35,5 tisíce platících návštěvníků, což tehdy způsobilo v Litoměřicích prakticky dopravní kolaps. Paradoxem je, že i když v současné době jsou ta čísla nižší, dopravním komplikacím se při žádném ročníku nevyhneme,“ podotýká Jakovcová.

Dnes však už podle organizátorů nestačí jen postavit stánky, nabídnout sazenice a čekat, že návštěvníci automaticky přijdou. Zahrada Čech se proto postupně mění z klasické prodejní výstavy v místo, kde se propojuje obchod, odborná inspirace, vzdělávání, zážitek a kulturní program.

„V posledních letech více pracujeme s tematickými expozicemi, workshopy, odborníky a propojením programu s dalšími institucemi. Chceme, aby návštěvník nepřijel jen nakoupit, ale aby si odvezl inspiraci, znalost nebo zážitek. Postupně opouštíme představu klasické výstavy založené pouze na řadách prodejních stánků. Samotný prodej je samozřejmě stále velmi důležitý a k Zahradě Čech neodmyslitelně patří, ale dnes už nemůže být jediným důvodem návštěvy,“ zdůrazňuje Jakovcová.

Přijedou Michal David či Monika Absolonová

Zároveň se také rozšiřují témata, která výstava pokrývá, a to kvůli proměnám samotného zahradničení. Vedle tradičního ovocnářství a zelinářství řeší lidé hospodaření s vodou, energetické úspory, fotovoltaiku, tepelná čerpadla, nové technologie nebo udržitelnější péči o zahradu a dům. V minulých ročnících se proto objevovala například řešení pro zachytávání dešťové vody, solární a fotovoltaické systémy či moderní technologie pro domácnosti.

„Letošek je pro nás mimořádný, protože slavíme 50. ročník podzimního veletrhu. Nechtěli jsme ale připravit pouze klasický ročník s narozeninovým logem. Celé jubileum jsme postavili jako příběh, který propojuje minulost Zahrady Čech, její současnost i pohled do budoucnosti. Program proto nebude soustředěný pouze na hlavní pódium, ale ožije celý areál,“ nastiňuje Jakovcová.

„V pavilonu H vznikne scénograficky pojatá expozice ‚Pohádka Zahrady Čech aneb Jak to všechno začalo‘, která návštěvníky provede historií i budoucností veletrhu. V pavilonu A bude interaktivní zóna ‚Příběhy partnerů‘ s instalacemi, soutěžemi a workshopy,“ popisuje.

Velkou novinkou bude projekt „Nejkrásnější zahrada“, do kterého se zapojí studenti zahradnických škol a představí vlastní návrhy zahradních realizací. Jubileum navíc překročí hranice samotného výstaviště. Projekt „Rozkvetlé dědictví Zahrady Čech“ přinese ve spolupráci s litoměřickým biskupstvím květinové instalace do historických objektů a veřejného prostoru v Litoměřicích.

V rámci kulturního programu vystoupí hudebníci Michal David, Monika Absolonová, Jiří Korn & Company, Heidi Janků, Yvetta Blanarovičová, Kollárovci nebo Inflagranti.

Základní vstupenka pro dospělého vyjde v předprodeji na 150 korun a na místě na 190 korun. Senioři zaplatí 130 korun v předprodeji a 150 korun na místě, studenti 100 či 130 korun. Vstupné pro děti od 6 do 15 let bude 80 nebo 100 korun. Děti do pěti let pak mají vstup zdarma.