Vede 11 mateřských škol. Kvůli nízké porodnosti už rušíme třídy, říká ředitelka

Mateřské školy v Litoměřicích mají necelé dva měsíce novou ředitelku Michaelu Pavlatovou. Ve funkci vystřídala Moniku Mejtovou, proti které dokonce vznikla petice. Pavlatovou čeká řada výzev, do nichž se promítá třeba pokles porodnosti. „Doufám, že dále demografický pokles nebude pokračovat tak strmě,“ říká Pavlatová, pod kterou tak nyní spadá jedenáct městských školek.

Předškolní výuce se věnujete už řadu let, co máte na práci s dětmi nejraději?
Nejraději mám ty děti. Jsou to bytosti, které jsou otevřené a dají vám najevo, jestli je nebo není dobře, co děláte. Je úžasné pozorovat jejich zvídavost a radost z objevování. Je krásné vidět jejich pokroky. Snažím se pro ně vytvářet bezpečné prostředí a předat jim vše, co mohu, aby to mohly využít dále pro svůj další život.

Které důrazy a zaměření jsou v přípravě dětí na základní školní výuku nejdůležitější?
V poslední době je to hlavně důraz na řeč, protože mnoho dětí má vadu řeči, a proto je nutné se na to intenzivně zaměřovat. Dále je třeba klást důraz na věci, které děti potřebují nejen pro školu, ale i pro život vůbec. To je samostatnost, emoční zralost a práce s chybou, kterou já osobně považuji za zvlášť důležitou. Dnes totiž zdaleka ne každý své chyby zvládá a mnoho lidí není schopno v takové situaci pracovat se svými emocemi. Chybu může udělat každý. Proto děti učím, že chyba není problém, ale vždycky ji mohou opravit.

S jakými trendy v nejnižším stupni českého školství se setkáváte v poslední době?
Největším trendem je nyní nový rámcový vzdělávací program, který je úžasný. V původním programu mi řada věcí nevyhovovala. Líbí se mi zaměření na dětské kompetence, tedy aby děti uměly komunikovat, spolupracovat, řešit problémy, aby byly tvořivé a měly schopnost učit se. Dříve se také pozapomínalo na to, že pro děti je nejdůležitější hra a ne učení, protože právě hrou děti nejlépe získávají svoje vědomosti a schopnosti. Za velice důležitý přínos nového programu považuji také podporu rozhodování a plánování a důraz na větší práci s emocemi.

Moc ráda mám nově otevřenou úlohu badatelství, protože tuto věc mají děti velice rády. Jedná se například o pokusy, konstrukční činnosti nebo hledání řešení a jeho smyslu. Také jsem ráda, že nový program zmiňuje digitální technologie jinak, než to bylo dříve, kdy ve školce stačila televize nebo interaktivní tabule. Dnes se vyžaduje, aby děti mohly samostatně pracovat s fotoaparátem, mikroskopem nebo aby samy na interaktivní tabuli něco hledaly. A větší důraz se nyní klade také na spolupráci s rodinou, aby bylo možné rodiče více vtahovat do dění ve školce a aby se mohli podílet na vzdělávání dětí.

V poslední době se hodně hovoří o nízké porodnosti, jak velký problém může demografický pokles znamenat pro litoměřické školky a jak se s ním budete vyrovnávat?
To je otázka, která mne trápí už přímo v tuto chvíli. Pokles počtu narozených dětí je tak velký, že jsme letos místo 36 tříd otevřeli jen 34. Bohužel předpoklad ministerstva školství a statistického úřadu ukazuje podobnou prognózu i na další dva roky. Doufám, že dále demografický pokles nebude pokračovat tak strmě. Další nadějí pro litoměřické školky jsou děti z okolních vesnic nebo zavedení povinné školní docházky od čtyř let.

Na demografický pokles se budeme snažit připravovat tak, aby to bylo co nejméně bolestivé jak pro děti a jejich rodiče, tak i pro všechny učitele a zaměstnance školek. Je to otázka, kterou se zabýváme už nyní, protože chceme, aby se všechny změny mohly dít pozvolně, nikoli nárazově.

Nová ředitelka Mateřských škol Litoměřice Michaela Pavlatová. Narodila se v Litoměřicích, kde také vystudovala obor předškolní vzdělávání na střední pedagogické škole. Má tři děti. Celý život velmi ráda tancuje a nyní se věnuje výuce v tanečních kurzech.

Mění se nyní nějak rodinné prostředí, které má vliv na předškolní výchovu dětí? Jsou současné děti v něčem jiné než předchozí generace?
Když se podíváme na rodinné prostředí v porovnání s obdobím před dvaceti či třiceti lety, můžeme pozorovat určité změny, které se mohou promítat i do předškolní výchovy dětí. Rodiny jsou dnes často menší a rodiče zároveň čelí vysokým nárokům spojeným s prací, péčí o domácnost i dalšími povinnostmi. To může v některých rodinách znamenat, že na společně strávený čas s dětmi nezbývá tolik prostoru jako dříve.

Současné děti tak mohou vyrůstat v prostředí, které je v některých ohledech odlišné od prostředí předchozích generací. Mnoho rodičů se přirozeně snaží svým dětem zajistit co nejlepší podmínky a ochránit je před zbytečnými obtížemi. Pokud je však dítěti příliš často odstraňována možnost řešit běžné situace samo, může mít méně příležitostí rozvíjet samostatnost, rozhodování a schopnost vyrovnávat se s překážkami. Je proto důležité hledat rovnováhu mezi podporou a ochranou dítěte a zároveň mu ponechávat dostatek prostoru pro vlastní zkušenost a postupné osamostatňování.

Zhruba před třemi lety se řešily protesty proti vedení Mateřské školy Litoměřice (na podzim 2023 vznikla petice za odvolání ředitelky Moniky Mejtové, kterou sepsali rodiče dětí a zaměstnanci místních mateřských škol. Ředitelce autoři výzvy vytýkali údajnou vládu „silné ruky“, rozhodování z pozice moci, neempatičnost a mocenskou personální politiku. Petici podepsalo více než 700 lidí – pozn. red.). Musím se proto zeptat, jak situace ve školce vypadá v současné době?
Do litoměřické mateřské školy jsem přišla před rokem a půl, takže nechci hodnotit situaci ani rozhodnutí předchozího vedení, kterou jsem sama nezažila. Důležité pro mě je, co můžeme společně udělat dnes a kam chceme školu posouvat dál. Mojí prioritou je otevřená komunikace, respekt, spolupráce a prostředí, ve kterém se dobře cítí děti, zaměstnanci i rodiče.

Co byste do budoucna přála dětem a čím by jim v tom mohli pomoci jejich rodiče?
Dětem bych přála bezpečné dětství, zdravé sebevědomí, samostatnost, radost z poznávání a schopnost zvládat překážky a nebát se chyb. Rodiče jim v tom mohou pomoci tím, že jim budou věnovat více času a opravdovou pozornost, vymezí jim jasné hranice a dovolí jim získávat vlastní zkušenosti a učit se z chyb.