KOMENTÁŘ: Pusťte piráta za volant, dostanete osm let dopravního teroru

Pokud v posledních osmi letech sedáte za volant auta či jen do taxíku v Praze, nepotřebujete mezinárodní statistiky na to, abyste věděli, že situace je na zbláznění. Pro jistotu si stačí otevřít globální TomTom Traffic Index. Podle něj stráví Pražan ročně v zácpách 106 hodin. A když už se silnice města navečer uvolní, změní se pro změnu v závodní dráhu pro křápy na úvěr a rejdiště mopedistů se řvoucími výfuky.

Zvláště to zapadá do koloritu centra města, které je je celosvětově označováno za klenot UNESCO. Klaksony nešťastných či pouze opatrných řidičů nejde od chronických troubičů de facto rozeznat. Město řve a houká takřka celý den.

Aby taky ne. V Praze trvá průměrná cesta dlouhá deset kilometrů 24 minut a 35 sekund. Ve večerní špičce je to už více než 32 minut. Praha tak podle TomTomu, sleduje dopravu ve stovkách měst po celém světě a porovnává, jak dlouho trvá cesta v běžném provozu a jak dlouho při dopravních špičkách, patří mezi výrazně dopravně zatížená evropská města. A problém se podle posledních dat dál zhoršuje.

Oproti předchozímu roku se čas, který řidiči v dopravních špičkách ztratí, zvýšil o další hodinu a 16 minut. Průměrná rychlost v širším centru města v ranních a odpoledních špičkách klesla na hrozivých 20 až 24 km/h. Míra přehuštění komunikací (takzvaný Congestion Level) se v Praze dlouhodobě drží nad hranicí 50 %. To v řeči čísel znamená, že vám jakákoliv běžná dvacetiminutová cesta po městě ve špičce zabere více než půl hodiny.

Zatímco v minulosti byly kolony rezervovány pro ranní nájezd a odpolední návrat z práce, pod pirátským vedením TSK a dopravní politiky se zácpy rozprostřely do celého dne. Město je ucpané v deset dopoledne stejně jako ve dvě odpoledne. Klaksony jsou slyšet moment co moment a vozy sanitek a bezpečnostních sborů se bez permanentních sirén neobejdou.

Pustit piráty na Pražany

Na vývoj pražské dopravy lze pohlížet i politicky. Když Česká pirátská strana přebírala v roce 2018 odpovědnost za pražskou dopravu pod vedením tehdejšího primátora a pozdějšího náměstka pro dopravu Zdeňka Hřiba, slibovala smart řešení, moderní metropoli a plynulost.

Doprava byla jednou z hlavních oblastí, za kterou Hřib během podstatné části své politické kariéry v Praze přímo odpovídal. Realita po dvou volebních obdobích je však tristní: doprava se nezrychlila, nýbrž cíleně znechutila.

Ve hlavním městě panuje systematická šikana řidičů a umělé škrcení kapacity ulic. Namísto koordinace staveb a plynulého řízení provozu jsme v posledních letech sledovali bezhlavé malování ochranných cyklopruhů na těch nejméně vhodných místech, záplavu plastových sloupků (tzv. baliset), rušení odbočovacích pruhů a nesmyslné zklidňování páteřních tepen.

Každý, kdo denně dojíždí do práce, musel získat pocit, že koordinaci uzavírek na magistrátu plnohodnotně nahradil absolutní chaos. Rozkopané paralelní ulice najednou, rozsáhlé rekonstrukce bez jakékoliv návaznosti na tranzitní trasy a nulová ochota vyjít vstříc těm, kteří auto ke své práci jednoduše potřebují – od řemeslníků přes zásobování až po rodiny s dětmi.

Dopravní sebevražda. Návrh piráta a radního Beránka cupuje už i Praha 1

Argument Pirátů? Rekonstruujeme, stavíme infrastrukturu pro cyklisty a preferujeme MHD. Jenže výsledkem není nizozemský cyklistický ráj, ale naštvaná metropole, kde cyklopruhy zevlují prázdnotou většinu roku, zatímco vedle nich stojí stovky spalovacích i elektrických aut se zapnutými motory. Ekologický přínos? Nulový. Stání v kolonách znečišťuje ovzduší násobně více než plynulý průjezd.

Auta stojí a MHD jakbysmet

Ačkoli bývalý primátor a náměstek pro dopravu pravidelně vybízel Pražany a návštěvníky metropole, aby se z aut přesunuly do autobusů, problém tím nevyřešil. Kolony totiž zcela pochopitelně komplikují i fungování veřejné dopravy. Příměstské autobusy často jedou po stejných silnicích jako osobní auta. Pokud se doprava zastaví, zpoždění se přenese také na ně.

V samotné Praze se k tomu přidávají tramvajové výluky, technické závady, nehody a další mimořádné události. Při dlouhodobých opravách tramvajových tratí musí cestující využívat jiné linky nebo náhradní autobusy. Například rozsáhlá rekonstrukce tramvajové trati v oblasti Žižkova znamená dlouhodobé změny provozu a zatížení dalších spojů. Dívat se na rozpisy linek na zastávkách nemá smysl – prostě to někdy přijede.

Šéfpirát Hřib sice pravidelně poukazuje na to, že velká část oprav byla nezbytná a že bez investic by se stav pražské infrastruktury dále zhoršoval.

Kritici naopak upozorňují na nedostatečnou koordinaci jednotlivých staveb a dlouhodobý nedostatek kapacity na hlavních trasách. Data TomTomu sice nemohou ukázat jedinou konkrétní příčinu zhoršující se dopravy v hlavním městě, ale jasně ukazují, že důsledky jsou pro řidiče velmi nepříznivé.

Kolik Prahu kolony stojí?

Při pohledu do Evropy se pirátští vizionáři rádi zaštiťují západními metropolemi. Jenže srovnání s daty TomTom odhaluje hluboký alibismus. Města jako Kodaň nebo Curych sice masivně investují do cyklistiky a MHD, ale udělala to, co Praha pod Piráty absolutně nezvládla: nejprve postavila kapacitní obchvaty a odvedla tranzit z centra.

V Praze se za osm let pirátování nepodařilo posunout dostavbu Městského okruhu ani klíčového úseku Pražského okruhu o nic déle než do roviny nekonečných politických debat.

Piráti nechtějí lodě na Vltavě. Provozovatelé mluví o šikaně a zmařených investicích

A tak zatímco západní metropole mají tranzitní autostrády pod zemí či za městem, Praha škrtí dopravu přímo v samém srdci, aniž by řidičům nabídla jakoukoliv alternativu. Srovnávat se tak dnes můžeme spíše s ucpanou jižní Evropou, kde však na rozdíl od Prahy nepanují půl roku mrazy a plískanice, které cyklo-ideologii mění v nepoužitelnou utopii.

Jediné, čeho město na mezinárodním poli v dopravě dosáhlo byl nelegální tunerských sraz, který do Prahy svolali organizátoři ze zahraničí.

Sto šest hodin ztracených v kolonách ročně není jen nepříjemnost pro řidiče. Jde také o ekonomický problém. Pokud bychom jednu hodinu času řidiče ocenili částkou 1 000 korun, znamenalo by 106 hodin ztrátu 106 tisíc korun ročně na jednoho člověka. Kolik nás všechny pirátský experiment ve skutečnosti stál, to nespočítá nikdy nikdo.